„Rusko musí Ukrajinu vyhladit a eliminovat, ne s ní jednat.“ Kremelský odborník se projevil jako totální nacista

Nejde o další anonymní komentář ze zakouřeného koutku internetu. Živov je autor projektu Dostojevskij klub, spoluzakladatel hnutí Bitva za Donbas a pravidelný host Rádia Komsomolskaja pravda, jednoho z nejposlouchanějších ruských médií. Na konci června 2026 na svém telegramovém kanálu ŽIVOVЪ zveřejnil příspěvek, který i na poměry ruského vojensko-blogerského prostředí vyčnívá. Nenavrhuje tvrdší vyjednávání. Nenavrhuje ani vojenský postup na další město. Navrhuje totální vypnutí Ukrajiny, jako státu, jako infrastruktury, jako místa, kde je možné žít.

Co přesně Živov napsal

Jeho slova stojí za doslovnou citaci, protože právě v detailu je jejich síla. Pokud Rusko vede válku „na zničení ukrajinského státu“, píše Živov, je nutné „zničit na Ukrajině všechna TCK, administrativní budovy všech služeb a úřadů, všechny energetické rozvodny a sítě, zbořit kaskádu dněperských přehrad, rozlámat všechny mosty, nenechat živé místo v žádném přístavu, rozbít všechny pohraniční přechody, položit veškerou elektřinu, celý internet, všechny servery, jakékoli podniky jakéhokoli určení.“

A pak dodává větu, která celý příspěvek rámuje: „Tohle by bylo zničením ukrajinského státu, a ne válkou kvůli úspěšným jednáním.“

Živov zároveň odmítá klasickou vojenskou logiku dobývání velkých měst. Charkov, Sumy a Dnipro by se podle něj proměnily v „dronové pevnosti“, jejichž obsazení by stálo stovky tisíc životů a roky bojů. Levnější je podle něj zlomit zemi systémově, odříznout ji od proudu, vody, spojení a správy. Sám přitom připouští, že k takové strategii „zatím není politická vůle“ a že Moskva dál chce další kolo jednání s Kyjevem.

Proč slovo „nacista“ není přehnané

Označení v titulku nepracuje s tvrzením, že Živov je členem neonacistické organizace, takový důkaz k dispozici není. Pracuje s obsahem toho, co říká. Eliminační logika vůči celému národu a jeho státnosti, systematické zničení podmínek k životu, správy, energetiky, dopravy, komunikací, není vojenská strategie. Je to plán na vymazání fungující společnosti. A právě to je definiční znak nacistického myšlení: druhá strana nemá být poražena, má přestat existovat.

Ironii tomu dodává fakt, že Rusko celou válku rámuje jako „denacifikaci“ Ukrajiny. Už v dubnu 2022 vyšel na státní agentuře RIA Novosti programový text „Co má Rusko udělat s Ukrajinou“, který rozepisoval denacifikaci jako přestavbu ukrajinské státnosti pod ruskou kontrolou, s novou správou, legislativou a dlouhodobým dohledem. Živov jde ještě dál. Už neřeší přestavbu. Řeší kolaps.

A pak je tu druhá vrstva ironie, ještě ostřejší. Po boku ruské armády na Ukrajině prokazatelně bojovala neonacistická paramilitární skupina Rusič. Není to ukrajinská propaganda, takto ji výslovně označilo americké ministerstvo financí v červnu 2022, když na ni uvalilo sankce. Kreml mluví o nacistech v Kyjevě, zatímco prokazatelní neonacisté slouží v jeho vlastních řadách. Ruský válečný ekosystém má ve svých strukturách přesně to, co předstírá, že likviduje u protivníka.

Od rétoriky k praxi je kratší cesta, než se zdá

Živovova slova nejsou jen slova. Část toho, co navrhuje, Rusko už dělá. Od roku 2022 probíhají masové útoky na ukrajinskou energetickou infrastrukturu: elektrárny, rozvodny, tepelné sítě. Důsledky jsou měřitelné: blackouty, přerušení dodávek vody, kolaps vytápění v zimních měsících, nové vlny vysídlení. Podle UNHCR žilo k září 2025 v Evropě 5,2 milionu ukrajinských uprchlíků a útoky na kritickou infrastrukturu přímo způsobují další vysídlování.

Mezinárodní trestní soud (ICC) na tyto útoky reagoval konkrétně: vydal zatykače na bývalého ministra obrany Šojgua a náčelníka generálního štábu Gerasimova za útoky na civilní objekty a nehumánní činy. Rusko už za infrastrukturovou válku čelí mezinárodněprávnímu stíhání. Živov ale požaduje eskalační stupeň navíc, souběžné rozbití správního aparátu, internetu, serverů, mostů, přístavů a pohraničních přechodů. Ne zhoršit fungování země. Učinit její existenci nemožnou.

Co to znamená pro Česko

Totální infrastrukturová válka proti Ukrajině by dopadla i na střední Evropu. Další uprchlické vlny, vyšší tlak na sociální a zdravotní systémy, větší potřeba nouzové humanitární a energetické pomoci. České ministerstvo zahraničí výslovně rámuje podporu Ukrajiny jako součást vlastní bezpečnosti ČR a vláda schválila program humanitární, stabilizační a rekonstrukční pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s rozpočtem 500 milionů korun ročně na bilaterální aktivity a dalšími 500 miliony na kofinancování evropských projektů přes Národní rozvojovou banku.

Česká pozice má zároveň jasné limity. Vláda v lednu 2026 odmítla vyslání vojáků na Ukrajinu, ale ponechala v chodu muniční iniciativu, chce zůstat koordinátorem, pokud financování ponesou jiné státy. MZV nadále varuje před cestami na celé území Ukrajiny a upozorňuje na omezenou schopnost poskytovat konzulární pomoc kvůli útokům na civilní infrastrukturu.

Živov není okraj, je hlasitý předvoj

Bylo by pohodlné odbýt Živova jako internetového šílence bez vlivu. Jenže 117 tisíc odběratelů, pravidelná přítomnost v celostátních médiích a vazba na donbaské proválečné struktury z něj dělají reprezentanta prostředí, které posouvá ruskou veřejnou debatu. Ne od války k míru, ale od „míru za podmínek Moskvy“ k otevřené představě zničení ukrajinského státu. Sám Živov přiznává, že Kreml jeho maximální verzi zatím nepřijal. Ale každý takový příspěvek normalizuje jazyk, ve kterém je likvidace celé země legitimní strategická úvaha.

Rusko se ohání denacifikací. Přitom v jeho válečném ekosystému bojují doložení neonacisté a jeho vlastní propagandisté veřejně volají po vymazání čtyřicetimilionového národa z mapy funkčních států. Slovo „nacista“ v titulku není nadsázka. Je to popis obsahu.