Kanadské námořnictvo je ve slepé uličce, budoucnost závisí na jediném muži. Trump může zakázku za 1,8 bilionu zablokovat

V dubnu 2025 najela loděnice Irving Shipbuilding v Halifaxu na plnou výrobní kapacitu. Ocelové sekce prvních trupů se svařují, dodavatelské řetězce běží, tisíce pracovních míst závisí na harmonogramu. Jenže trup je jen skořápka. Radar, bojové řízení, síťová architektura i klíčová munice, to všechno spadá do americké jurisdikce. A americký prezident má podle zákona pravomoc kohout přiškrtit, zpomalit, nebo úplně zavřít. Kanada tedy staví lodě, které bez souhlasu Washingtonu nebudou umět bojovat.

Patnáct lodí, jedna obří závislost

Program River-class Destroyer nahrazuje vyřazené torpédoborce třídy Iroquois i stárnoucí fregaty třídy Halifax, které tvoří páteř kanadského královského námořnictva od devadesátých let. Nové lodě vycházejí z britského návrhu Type 26 Global Combat Ship od BAE Systems, ale kanadská varianta se od britského originálu zásadně liší právě v bojové architektuře.

Zatímco britská Type 26 stojí na domácím bojovém systému INTeACT, radaru Artisan 3D a raketách Sea Ceptor, Kanada zvolila americkou cestu. Její lodě ponesou radar Lockheed Martin SPY-7, systém bojového řízení Aegis, americkou schopnost kooperativního zapojení (Cooperative Engagement Capability) a vertikální odpalovací systém Mk 41 s raketami SM-2, ESSM, Tomahawk a protilodními střelami NSM. K tomu přibude blízký obranný systém RAM a 127mm palubní dělo.

Parametry jsou na papíře působivé: délka 151,4 metru, výtlak 7 800 tun, rychlost 27 uzlů, operační dosah přes 12 960 km (7 000 námořních mil) a 24 buněk Mk 41. Srovnatelná německá fregata F126 je větší (166 m, 10 000 t), ale pomalejší a s kratším dosahem. Španělská F-110 je naopak lehčí (6 200 t), zato nese 32 odpalovacích buněk a modernější hybridní pohon. Z této trojice je ale právě kanadská loď nejpevněji svázaná s americkým průmyslem, a to je klíčový rozdíl.

Proč záleží na jediném muži v Bílém domě

Aegis a další americké systémy Kanada nepořizuje na volném trhu. Jdou přes program Foreign Military Sales, tedy nástroj americké zahraniční politiky řízený ministerstvem obrany a ministerstvem zahraničí USA. A nad celým systémem stojí autorita prezidenta Spojených států, zakotvená v zákoně o kontrole exportu zbraní (Arms Export Control Act).

Prakticky to znamená, že každý citlivý podsystém, od softwarových aktualizací Aegisu přes technická data k radaru SPY-7 až po dodávky řízených střel, vyžaduje americké exportní uvolnění. Prezident USA nemusí program formálně zrušit. Stačí pozdržet schválení, zpřísnit podmínky, zpomalit tok technických dat. Výsledek je stejný: loď bez mozku.

Že nejde o teoretickou hrozbu, ukázal případ Turecka. V červenci 2019 Pentagon oznámil vyloučení Ankary z programu stíhačky F-35 poté, co si Turci pořídili ruský protivzdušný systém S-400. Spojenci NATO nejsou před americkou technologickou pákou imunní. Precedent existuje.

Kolik to vlastně stojí

Titulková suma 1,8 bilionu korun vyžaduje vysvětlení, protože kanadská vláda pracuje s několika odlišnými cenovými základnami.

• Březnový kontrakt 2025 na první várku lodí má počáteční hodnotu 8 miliard CAD včetně daní.
• Stavba a zavedení prvních tří lodí se odhaduje na 22,2 miliardy CAD.
• Vládní odhad celého programu (15 lodí) činí 56 až 60 miliard CAD bez daní.
• Odhad Parliamentary Budget Officer z roku 2021 vyčíslil program na 77,3 miliardy CAD včetně daní.

Právě ten nejvyšší odhad PBO, zhruba 77 miliard kanadských dolarů, odpovídá po přepočtu přibližně 1,8 bilionu korun. Jde tedy o horní hranici celoprogramového odhadu, nikoli o hodnotu jedné smlouvy. I tak je to astronomická částka, která z River-class dělá nejdražší obranný program v dějinách Kanady.

Stavba běží, návrh ještě ne

Zvláštnost celého programu spočívá v tom, že Kanada současně staví a současně dokončuje návrh. V červnu 2024 začal takzvaný Production Test Module, ověřovací výrobní blok, který měl prověřit dodavatelské řetězce a výrobní postupy. Implementační schválení přišlo v únoru 2025, stavební kontrakt následoval v březnu a plná výroba odstartovala v dubnu téhož roku. Finální přezkum návrhu má přitom podle vládního harmonogramu doběhnout až kolem roku 2028.

V Novém Skotsku navíc roste pozemní testovací zařízení (Land-Based Test Facility), kde se mají předem integrovat a ladit radarové, rádiové a elektronické systémy ještě před montáží na lodě. Právě tady by případné americké zdržení udeřilo nejbolestivěji, ne na svařování trupu, ale na integraci mozku lodi.

Existuje cesta ven?

Teoreticky ano. Evropské alternativy k americké bojové architektuře existují: francouzský Naval Group nabízí systém SETIS, španělská Navantia integruje radar SPY-7 do vlastního národního systému SCOMBA bez Aegisu a německá F126 staví na partnerství s Thalesem. Už v roce 2021 kanadský PBO modeloval přechod na francouzskou fregatu FREMM nebo britskou Type 31e a počítal se čtyřletým zdržením a náklady nové soutěže.

Jenže u rozestavěného programu nejde o výměnu kus za kus. Znamenalo by to zásah do návrhu, integrace, zkoušek i pozemní testovací infrastruktury, a roky navíc v období, kdy Kanada nemá čím stárnoucí Halifaxy nahradit. Kanada sama přitom veřejně přezkoumává nákup amerických stíhaček F-35 kvůli nadměrné závislosti na USA; podle dubnového vyjádření ministra obrany z roku 2026 tato revize stále běží. U námořního programu ale obdobný formální přezkum veřejně oznámen nebyl.

Širší politický kontext situaci nezlehčuje. Obchodní spory mezi Ottawou a Washingtonem, Trumpovy opakované narážky na Kanadu jako „51. stát“ a odpověď kanadského premiéra Carneyho, že „Kanada není na prodej“, vytvářejí prostředí, ve kterém se i hypotetická páka stává reálnějším rizikem.

První torpédoborec třídy River má být dodán nejdříve na začátku třicátých let. Do té doby závisí budoucnost kanadského námořnictva na tom, zda muž v Oválné pracovně nechá americké systémy plynout přes hranici, nebo je použije jako vyjednávací žeton.