„Nelze válčit napůl. Dnes jedni bojují, druzí obchodují a třetí tancují. Tak se nevítězí!“ Kreml ve válce úplně selhal

Když 26. května 2026 vystoupil na tribuně Státní dumy Gennadij Zjuganov, šéf komunistické frakce a předseda KSRF, nešetřil slovy. „Nelze válčit napůl,“ řekl a hned dodal: „Jedni válčí, druzí obchodují a třetí tančí. Tak se nevítězí.“ Nebyla to jen řečnická póza opozičního veterána. Zjuganov pojmenoval něco, co se v Rusku stalo systémovým problémem: stát vede válku, ale odmítá se do ní ponořit celý. Vojáci umírají na frontě, zatímco moskevské restaurace jedou dál a část elit pokračuje v byznysu, jako by se nic nedělo. A právě tento rozpor, mezi válkou na frontě a pohodlím v zázemí, teď Kremlu drtí finance, trhy i důvěru.

Trhy mluví jasněji než propaganda

Čísla jsou nemilosrdná. Moskevská burza ke 22. červnu dokončovala patnáctou týdenní sérii poklesu, delší než propad v roce 2008. Index MOEX spadl pod 2 368 bodů, nejníže od března 2023. Celková tržní kapitalizace ruských akcií se podle ekonoma Viktora Tuněva propadla zhruba na 20 % HDP. To je úroveň, která signalizuje hlubokou nedůvěru investorů v budoucnost celého systému.

A nejde jen o akcie. Index státních dluhopisů RGBI sklouzl ze 118,33 na 114,21 bodu. Ministerstvo financí 24. června raději zrušilo aukce OFZ kvůli „zvýšené volatilitě trhu“, což je diplomatický výraz pro situaci, kdy stát nedokáže prodat vlastní dluh za přijatelnou cenu. Rubl oslabil nad 75 za dolar, Reuters popsal fronty na palivo v regionech po ukrajinských úderech na rafinerie a propad nálady mezi běžnými Rusy.

Kremlův mluvčí Peskov 23. června prohlásil, že makroekonomická stabilita je „absolutně zajištěna“. Trhy mu odpověděly dalším výprodejem.

Centrální banka jako tichý odpůrce

Jedním z nejzajímavějších příběhů ruské válečné ekonomiky je spor, který se nikdy neodehrává otevřeně, ale jehož stopy jsou čitelné v každém rozhodnutí Banky Ruska. Guvernérka Elvira Nabiullinová 19. června ponechala klíčovou sazbu na 14,25 % a výslovně upozornila na několik věcí najednou:

• Fiskální politika bude příští tři roky expanzivnější, než banka čekala.
• Strukturální rozpočtové deficity potrvají minimálně do roku 2029.
• Palivový šok po ukrajinských útocích na rafinerie se stal novým proinflačním faktorem.
• Úvěry rostou rychleji, než je zdravé, a trh práce zůstává napjatý.

Přeloženo z bankovního jazyka: centrální banka říká vládě, že válka stojí víc, než si rozpočet může dovolit, a že ona sama odmítá tu díru zalepit levnými penězi. Nabiullinová fakticky brzdí rozpočtově-válečný tlak na ekonomiku, a tím se dostává do tiché, ale reálné opozice vůči těm, kdo by chtěli uvolnit kohoutky.

Ekonomika poprvé od roku 2023 klesá

Tržní stres není izolovaná epizoda. Podle Reuters ruská ekonomika v prvním čtvrtletí 2026 klesla o 0,3 %, což je první kvartální kontrakce za tři roky. Sberbank snížila výhled růstu pro celý rok na 0,5–1 % z předchozích 1–1,5 %, oficiální vládní prognóza přitom stále počítala s 1,3 %.

K tomu se přidává selhání importní substituce. Analýza finské centrální banky (BOFIT) z května 2026 ukázala, že navzdory odchodu západních firem a vysokým ambicím Kremlu se v řadě odvětví závislost na dovozu nesnížila, naopak vzrostla. Rusko zůstává silně závislé na high-tech komponentech a strojích, které si samo nevyrábí. Investice drží hlavně sektory napojené na vládní zakázky a válečnou poptávku, nikoli široká soukromá podnikatelská základna.

Zjuganov ve svém projevu mluvil o 130 bilionech rublů ležících v bankách a požadoval „průlom“ s růstem 5–7 % ročně. Jenže právě tady naráží jeho logika na realitu: plnější mobilizace ekonomiky by dál roztáčela inflaci, zhoršovala deficit a nutila centrální banku k ještě tvrdší politice. Kreml je v pasti vlastního hybridního modelu.

Válka napůl stojí víc než válka naplno

Paradox ruské situace spočívá v tom, že „válčení napůl“ je politicky pohodlnější, ale ekonomicky dražší. Plná mobilizace by znamenala otevřené přiznání, že jde o velkou válku, se vším, co to obnáší: racionalizací, přesměrováním zdrojů, tvrdší disciplínou. To by Kreml stálo politický kapitál doma. Současný model ale spotřebovává něco jiného: finanční kapitál, důvěru trhů a rozpočtový prostor. A spotřebovává je rychleji, než je stát schopen levně a stabilně doplňovat.

Pro Česko a střední Evropu to má dvojí rozměr. Dlouhodobě slabší ruské finance omezují schopnost Kremlu udržovat vysoké tempo války a modernizovat armádu. Krátkodobě ale ekonomický tlak může zvyšovat motivaci k riskantnějším krokům (hybridním operacím, propagandě, eskalačním gestům), protože Kreml potřebuje udržet dojem kontroly.

Rusko dnes není na prahu okamžitého kolapsu. Ale vede válku, která mu rok od roku zdražuje, a přitom odmítá zaplatit plnou cenu. Zjuganov to pojmenoval přesně: tak se nevítězí.