Rusové ztrácí trpělivost a přestávají diktátorovi Putinovi věřit. „Západ se raduje předčasně,“ varuje expert

Státní průzkumná agentura FOM naměřila Putinovi důvěru 69 %, nejnižší hodnotu v dostupné řadě za poslední rok. Kreml ale nemusí reagovat ústupky.

Valerij Gerasimov a Vladimir Putin i Zdroj fotografie: Prezidentský tiskový a informační úřad Ruské federace
                   

Číslo samo o sobě vypadá pořád vysoké. Sedm z deseti Rusů říká, že prezidentovi důvěřuje; v jakékoli západní demokracii by to byl sen. Jenže kontext je jiný. Ještě 14. června ukazoval FOM 74 %. O týden později, v průzkumu z 19. až 21. června, spadla důvěra o pět procentních bodů. V režimu, který si na čísla dává pozor, je to signál, kterého si všimne i Kreml. A právě proto varování ruského politologa Timofeje Borisova, „Západ se raduje předčasně“, stojí za rozebrání. Pokles totiž nemusí znamenat cestu k míru. Může znamenat cestu k tvrdší válce.

Co přesně FOM naměřil a proč právě teď

Šetření proběhlo bezprostředně po masivním dronovém útoku na Moskvu z noci na 18. června, kdy na metropoli mířily desítky bezpilotních letounů, hořela rafinerie a v Moskevské oblasti hlásily úřady mrtvé a zraněné. Respondenti odpovídali tři dny poté, 19. až 21. června. Výsledek: důvěra v Putina 69 %, hodnocení jeho práce 71 %. Obě čísla jsou v dostupné řadě FOM za období od června 2025 nejnižší. Předchozí minima, 71 % důvěry na konci března a začátkem května, vypadají zpětně jako varovné záchvěvy před hlubším propadem.

Důležitý detail: tragický útok z 30. června, při němž v Jegorjevsku zahynulo dítě a Meduza hlásila 419 zničených dronů napříč regiony, do tohoto průzkumu časově nespadá. FOM data zveřejnil 25. června, pět dní před Jegorjevskem. Pokles tedy odráží atmosféru po útoku z 18. června, a je pravděpodobné, že příští vlna měření bude ještě horší.

Proč se Západ raduje, a proč je to riskantní

Západní mediální rámec je čitelný a lákavý: válka se vrací domů, drony dopadají na ruská města, Putin ztrácí auru nedotknutelnosti. Podle interpretací citovaných ukrajinskou agenturou UNN s odkazem na britský The Telegraph a zdroje z prostředí NATO útoky na Moskvu oslabují Putinovu pozici a nutí Kreml přesouvat protivzdušnou obranu k hlavnímu městu na úkor fronty. The Washington Post už začátkem června psal o rostoucím tlaku na Putina a o tom, že analytici považují ruské válečné cíle za nedosažitelné.

Jenže z čísla 69 % nelze vyčíst směr frustrace. FOM se neptal, jestli Rusové chtějí mír, nebo tvrdší odvetu. Pokles důvěry měří nespokojenost, ne její obsah. A právě tady přichází varování Borisova. Režim, který cítí tlak zdola, má v ruské historii tendenci utahovat šrouby, ne povolovat. Putin sám 12. června mluvil o posílení protivzdušné obrany a zvýšení úderů na ukrajinskou infrastrukturu. Analytický přehled Russia Matters z téhož týdne popisuje debatu o silnějších balistických úderech, demonstrativnějších zásazích Kyjeva a riskantnějších krocích u hranic NATO.

Karaganov a eskalační reflex

V pozadí čísel stojí ještě jeden aktér, kterého Západ podceňuje. Sergej Karaganov, akademik napojený na Vysokou školu ekonomickou v Moskvě, čestný předseda prezidia vlivné Rady pro zahraniční a obrannou politiku (SVOP) a člen Valdajského klubu, v červnové debatě znovu mluvil o „obnovení strachu z jaderných zbraní“ a o možnosti jejich použití v Evropě. Karaganov není okrajový provokatér. Jeho fóra podle HSE generují myšlenky, které berou vážně i na úrovni Lavrova. Když klesá Putinova důvěra a současně roste prostor pro jestřáby typu Karaganova, výsledkem nemusí být oslabení Ruska. Může to být Rusko, které potřebuje dokázat sílu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Summit NATO v Ankaře 7. a 8. července je postaven na odstrašení, obranných investicích a podpoře Ukrajiny. Premiér Babiš po dubnovém jednání s generálním tajemníkem Ruttem označil obranu a aliační závazky za hlavní prioritu a mluvil o potřebě výrazně větší armády. České ministerstvo zahraničí uvádělo přípravu na Ankaru jako hlavní téma už květnového jednání ministrů zahraničí NATO. Eskalační scénář, ať už jde o silnější balistické údery na Ukrajinu, nebo riskantnější kroky kolem hranic Aliance, by nebyl izolovaný regionální problém, ale test soudržnosti celého bloku.

Nespokojenost Rusů s Putinem je reálná a měřitelná. Ale číst ji jako předzvěst kolapsu Kremlu je stejně nebezpečné jako ji ignorovat. Režim pod tlakem nemá ve zvyku ustupovat, má ve zvyku udeřit.

Jak vnímáte, že Putinovi klesá podpora?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Jindřich Svěcený

Armádní novinář specializující se na pozemní a námořní techniku. Více než tři desetiletí působil v USA, kde psal pro Defense News, Army Times či Military.com. Díky osobní účasti na cvičeních, testech techniky i rozhovorech s vojáky přináší čtenářům autentický pohled na armádu z obou stran oceánu.

Zobrazit další články