Ukrajinský MiG-29 neměl šanci, ruský Su-35S ho sestřelil ze 190 km, jásají Rusové. Rekord mění pravidla vzdušného boje

V noci na 27. června 2026 se nad Poltavskou oblastí odmlčel ukrajinský MiG-29. Oficiální kanál ukrajinského letectva oznámil ztrátu stroje a potvrdil, že se pilot katapultoval a přežil. Příčiny se vyšetřují. Během hodin se ale rozběhl jiný příběh: ruský a proruský narativ začal slavit údajný sestřel pomocí Su-35S a střely R-37M odpálené zhruba ze 190 kilometrů, tedy z bezpečí ruského vzdušného prostoru. Pokud by se to potvrdilo, šlo by o jeden z nejdelších bojových zásahů vzduch-vzduch v historii. Jenže právě to slůvko „pokud“ je klíčové.

Co víme jistě a co je ruské tvrzení

Pevných faktů je málo. Ukrajina přišla o MiG-29, pilot je naživu, místo incidentu leží v Poltavské oblasti. Tečka. Vše ostatní (typ útočícího letounu, použitá střela, vzdálenost odpalu) pochází ze sekundárních zdrojů, které samy pracují s formulacemi jako „možná“ a „pokud se potvrdí“. Portál Vojennyje Dělo, přebírající Military Watch, výslovně píše o „zhruba 190 kilometrech“ a odvolává se na blíže neurčené analytiky otevřených zdrojů. Žádná veřejná telemetrie, žádný záznam z kamery letounu, žádné ukrajinské potvrzení příčiny.

Tentýž den navíc ruské ministerstvo obrany tvrdilo, že zničilo další dva MiGy-29 na zemi úderem na letiště Voznesensk. I to je třeba brát jako ruský nárok: Moskva podobná prohlášení vydává pravidelně a řada z nich se později ukázala jako přehnaná nebo vykonstruovaná.

Proč „neměl šanci“ není jen fráze

I bez potvrzení konkrétního incidentu existuje důvod, proč formulace o mizivé šanci ukrajinského pilota fakticky obstojí. Vysvětlil to sám ukrajinský pilot MiGu-29 s volacím znakem Juice v rozhovoru pro The War Zone. Popsal profil, který se opakuje: ruský Su-35S nebo MiG-31BM hlídkuje blízko hranice, kryje ho vlastní protivzdušná obrana i pozemní radarový obraz. Odpálí R-37M (střelu s udávaným dosahem přes 300 kilometrů) a zůstane v bezpečí. Ukrajinský pilot v tu chvíli řeší jediné: přežít.

„Když o odpalu nevíte včas, jste mrtvý,“ shrnul Juice. A i když se vyhne zásahu, manévrování spolkne energii, čas a munici. Mise je rozbita. Není to dogfight dvou stíhaček kroužících kolem sebe. Je to přepad ze systémové výhody: lepší radar, delší střela, krytí vlastní PVO.

Studie britského think-tanku RUSI tento vzorec popisuje podrobně: Su-35S a Su-30SM ukrajinské MiGy-29 i Su-27 v radarovém dosahu a v boji za hranicí vizuálního kontaktu jednoznačně převyšují. Nejde o symetrický souboj. Su-35S má podle výrobce UAC radar s detekcí cílů do 350 kilometrů, dokáže současně sledovat 30 cílů a pálit na osm. Ukrajinský MiG-29 patří ke starší sovětské generaci a v tomto typu střetnutí tahá za kratší konec.

Co to znamená pro F-16 a budoucnost ukrajinského nebe

Debata se po takovém incidentu přirozeně stáčí k F-16, které už jsou součástí ukrajinského letectva; prezident Zelenskyj jejich přítomnost veřejně potvrdil 4. srpna 2024. F-16 s raketami AIM-120 situaci zlepšují, ale samy o sobě ruskou výhodu v dosahu zcela nemažou. The War Zone uvádí dosah AIM-120C-8 kolem 120 až 160 kilometrů, zatímco R-37M operuje ještě dál. Nejzajímavější protiváhou se jeví evropská střela Meteor s dosahem přes 200 kilometrů a výrazně lepší energií v koncové fázi letu; právě ta by mohla přinutit ruské hlídky držet větší odstup od hranice.

Jenže samotná střela nestačí. RUSI opakovaně varuje, že klíčem je celý řetězec:

• Pozemní PVO s dostatkem munice – pokud Ukrajině dojdou střely do systémů S-300 nebo Buk, situace se rapidně zhorší.
• Včasné radarové varování – pilot musí o odpalu vědět dřív, než je pozdě.
• Disperze letišť – aby úder na jednu základnu nezničil víc strojů najednou.
• Elektronický boj – rušení navedení střel.
• Dostatek letounů a střel – aby ukrajinské stíhačky mohly ruské hlídky aktivně odtlačovat.

Každý ztracený MiG-29 tuto rovnici zhoršuje. Ukrajinské letectvo provozuje mix starších sovětských a novějších západních platforem a rezerva není nekonečná.

Rekord, nebo propaganda?

Ruské zdroje slaví tři věci najednou: údajný zásah bez vstupu do ukrajinského prostoru, použití R-37M jako zbraně extrémního dosahu a číslo 190 kilometrů jako kandidáta na historický rekord. V rešerši se nám nepodařilo dohledat autoritativní veřejnou databázi, která by 190 kilometrů definitivně uzavřela jako nejdelší bojový sestřel vzduch-vzduch. Samy sekundární texty, které údaj přebírají, mluví opatrně.

To ale neznamená, že je celý příběh bezcenný. I kdyby skutečná vzdálenost byla o desítky kilometrů kratší, trend je jasný: Rusko systematicky buduje schopnost ničit ukrajinské letouny z vlastního vzdušného prostoru, aniž by riskovalo střet s ukrajinskou protivzdušnou obranou. Podle nás právě tohle je skutečná změna pravidel: ne jedno konkrétní číslo, ale celý koncept boje na dálku, který nutí Ukrajinu řešit problém dřív, než ruský pilot stiskne spoušť.

Cena obrany proti takovému stylu boje nespočívá v jednom typu stíhačky. Spočívá v systému, kde radar vidí včas, střela doletí dost daleko a pilot ví, že za ním stojí víc než jen jeho vlastní motor.