Rusko padá do problému: Vojáci mu dochází tak rychle, že nahání na frontu strategické zálohy a vězně. A stejně to nestačí

Čísla, která v lednu 2026 zveřejnil vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj, vykreslují obraz armády, jež žere vlastní budoucnost. Rusko podle něj za rok 2025 doplnilo 406 tisíc lidí a přišlo přibližně o 419 tisíc. Místo plánovaných čtrnácti nových divizí, které měly vytvořit hloubku sil pro další fáze konfliktu, vznikla nanejvýš polovina. A i ta jen částečně, protože personál i techniku bylo nutné posílat rovnou do mlýnku na frontě. Moskva tak nespotřebovává jen vojáky v první linii. Spotřebovává i síly, které si chtěla nechat pro případ, že by je jednou opravdu potřebovala.

Co jsou „strategické zálohy“ a proč už bojují

Když se mluví o strategických zálohách v ruském kontextu, nejde o záložníky v českém slova smyslu, tedy o civily s vojenským výcvikem, kteří čekají doma na povolávací rozkaz. Jde o útvary, které Moskva nově formovala nebo rozšiřovala z brigádní na divizní strukturu. Divize má podle zprávy norské vojenské rozvědky FOCUS 2026 zhruba pět až deset tisíc vojáků oproti třem až čtyřem tisícům u brigády. Smyslem reorganizace bylo vybudovat mohutnější útvary s větší údernou silou a ponechat si je jako rezervu pro budoucí operace nebo nové směry útoku.

Jenže realita dopadla jinak. Norská rozvědka konkrétně popisuje 71. motostřeleckou divizi, která vznikla z 200. brigády. Téměř všechen její personál i technika jsou už ve válce na Ukrajině. Ruská státní agentura TASS zase sama přiznala, že 55. divize námořní pěchoty byla reorganizována ze 155. brigády a po výcviku směřuje do „zóny speciální operace“. Útvary, které měly být pojistkou, se staly spotřebním materiálem.

Tempo spotřeby: čísla, která Moskva nedokáže přebít

Syrskyj v lednovém rozhovoru pro LB.ua uvedl, že Rusko plánovalo na rok 2026 naverbovat dalších 409 tisíc lidí. Jenže už v prvním čtvrtletí roku 2026 se tempo náboru propadlo. Podle analýzy serveru Novaja Gazeta Europe, který vycházel z ruských rozpočtových dat a výpočtů ekonoma Janise Klugeho, vyplatila Moskva federální nástupní bonus jen 71 200 novým kontraktníkům, zhruba 800 denně. To je tříleté minimum.

A to navzdory tomu, že Kreml přidává pobídku za pobídkou:

• Regionální bonusy za podpis smlouvy vystoupaly na rekordní úrovně, i přes deficity regionálních rozpočtů.
• Putin v květnu 2026 podepsal dekret o odpuštění dluhů až do 10 milionů rublů (asi 2,5 milionu Kč) novým rekrutům a jejich rodinám.
• Univerzity a firmy jsou tlačeny k tomu, aby dodávaly studenty do dronových jednotek, s vysokými finančními balíčky.

Peníze narážejí na strop. Demografický, sociální i prostě lidský: ochota Rusů podepisovat smlouvu s armádou, která denně ztrácí stovky mužů, má své limity. V květnu 2026 šéf estonské zahraniční rozvědky Kaup Rosin pro Reuters řekl přímo: Rusko už ztrácí více mužů, než nabírá.

Věznice jako systémový náborový kanál

Nábor vězňů do ruské armády není novinka, proslavil ho už šéf wagnerovců Prigožin v roce 2022. Co je nové, je rozsah a oficiální přiznání. V květnu 2026 šéf ruské vězeňské služby FSIN Arkadij Gostěv sám uvedl, že počet vězňů v Rusku klesl z 465 tisíc na konci roku 2021 na 282 tisíc. A připustil, že na tomto poklesu se podílí nábor do armády.

Rozdíl činí téměř 183 tisíc lidí. Ne všichni skončili na frontě, část byla propuštěna z jiných důvodů, část zemřela přirozeně. Přesný počet vězňů aktuálně nasazených v bojích otevřené zdroje spolehlivě neukazují. Ale samotný fakt, že ruská vězeňská služba pokles spojuje s válkou, ukazuje, že nejde o okrajový experiment. Je to systémový doplňovací kanál, bez kterého by Moskva měla ještě větší problém zaplnit díry ve frontových jednotkách.

Co to dělá s ruskou ofenzívou

Personální tlak se už promítá do rozsahu ruských operací. Syrskyj v červnu 2026 pro TSN uvedl, že počet směrů, na nichž Rusko vede aktivní útočné akce, klesl z třinácti na sedm, z toho čtyři hlavní. Ruská aktivita podle něj poklesla zhruba o třetinu. Současně ale varoval, že Moskva si stále udržuje schopnost otevřít nový tlakový směr, například z Brjanské oblasti na sever Ukrajiny.

Celkové ruské uskupení zůstává masivní. Syrskyj v lednu mluvil o 711 tisících vojácích, v červnu o 722 tisících včetně operační rezervy. Rusko tedy není na dně. Ale je v situaci, kdy nedokáže současně doplňovat vysoké ztráty, rozšiřovat útočné uskupení a budovat nové plnohodnotné zálohy. Něco musí obětovat, a obětuje budoucí flexibilitu.

Důležité je nepodlehnout dojmu, že personální krize znamená celkovou vojenskou paralýzu. Syrskyj sám v lednu uvedl, že Rusko vyrábí 404 dronů typu Šáhid denně a chce se dostat k tisícovce. Technologická eskalace pokračuje, i když lidský materiál dochází.

Proč to Moskvu nenutí k míru

Logika by napovídala, že stát, který ztrácí víc lidí, než nabírá, a musí rozpouštět vlastní zálohy, začne hledat východisko z války. Jenže Syrskyj v lednu výslovně řekl, že nevidí známky ruské přípravy na mírová jednání. Estonská rozvědka v květnu potvrdila totéž: Moskva své válečné cíle nezmírňuje. Místo ústupků přidává další vrstvy nátlaku na vlastní populaci: vyšší bonusy, odpouštění dluhů, nábor studentů, pokračující čerpání z věznic.

Pro střední Evropu včetně Česka to znamená jediné: válka se nekrátí. Rusko je pod tlakem, ale tlak ho zatím vede k eskalaci náborových nástrojů, ne k jednacímu stolu. A estonská rozvědka zároveň upozorňuje, že Moskva plánuje po válce dál rozšiřovat armádu podél hranic NATO. Personální problém na Ukrajině tak není konec ruského vojenského tlaku. Je to jen jeho nejviditelnější symptom.