Američané si mysleli, že to nedokáže: Evropa povstává, už zaplnila téměř všechny díry v obraně NATO

Léta to byl nejoblíbenější argument washingtonských skeptiků: Evropa to bez nás nezvládne. Příliš málo tanků, příliš málo letounů, příliš málo vůle utrácet za vlastní bezpečnost. Jenže když Spojené státy letos skutečně sáhly do aliančního plánu a stáhly část konvenčních schopností, stalo se něco, co mnozí analytici v americkém hlavním městě nepředpokládali. Evropské státy nezačaly panikařit. Začaly plnit díry. A podle aliančních zdrojů z přelomu června a července 2026 je většina z nich už zaplněná.

Co přesně Washington udělal

3. června 2026 oznámil Pentagon konkrétní omezení amerického příspěvku do takzvaného NATO Force Modelu, systému, který určuje, jaké síly a prostředky má každý spojenec připravené pro případ krize nebo války. Nešlo o vypovězení Severoatlantické smlouvy ani o zrušení článku 5. Šlo o návrat americké přítomnosti v Evropě přibližně na úroveň před únorem 2022, tedy před ruskou plnohodnotnou invazí na Ukrajinu.

Ministr obrany Pete Hegseth to na červnovém ministeriálu NATO popsal jako přechod k „NATO 3.0″, modelu, kde Evropa nese primární odpovědnost za konvenční obranu svého kontinentu, zatímco USA si ponechávají jaderný deštník, vrchní velení SACEUR a vybrané špičkové schopnosti. Z Evropy odešlo asi 5 000 amerických vojáků. A z aliančního krizového poolu zmizely:

• tankovací letouny KC-135 a KC-46
• část stíhaček F-15 a F-15E
• průzkumné drony MQ-4 a MQ-9
• námořní hlídkové letouny
• torpédoborce
• jedna ze dvou letadlových lodí
• jedna ze dvou strategických ponorek vyzbrojených střelami

Proč to Evropa zvládla rychleji, než se čekalo

Elbridge Colby, náměstek amerického ministra obrany pro politiku, už v únoru 2026 na ministeriálu NATO v Bruselu otevřeně řekl, že éra evropské „závislosti“ na americké konvenční síle musí skončit. Formuloval to jako přechod od „partnerství závislosti“ k „partnerství rovných“. Washingtonský skepticismus vůči schopnosti Evropy tento přechod zvládnout nebyl bezdůvodný, vycházel z desetiletí evropského podinvestování do obrany. Jenže válka na Ukrajině změnila politickou dynamiku na kontinentu rychleji, než americká strana předpokládala.

Generální tajemník NATO Mark Rutte to na summitu B9 shrnul jako „silnější Evropa v silnějším NATO“. A podle generála Alexuse Grynkewiche, vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, Evropané většinu mezer v NATO Force Modelu skutečně doplnili. Agentura Reuters v polovině června citovala alianční zdroje s formulací, že mezery jsou „z větší části dorovnány“. Formální politické potvrzení tohoto pokroku se váže k summitu NATO v Ankaře, který se koná 7.–8. července 2026.

Institucionální změna je přitom viditelná i ve velitelské struktuře. Od února 2026 platí rozhodnutí, že všechna tři operační velitelství Joint Force Commands budou postupně vedena Evropany. USA si ponechávají SACEUR a přebírají vedení tří doménových komponentních velitelství. Je to poprvé v historii Aliance, kdy Evropa přebírá takto silnou roli v operačním řízení.

Co zůstává nedořešené

Jedna zásadní mezera zůstává otevřená: strategické bombardéry. Žádná evropská země nedisponuje ekvivalentem amerických B-52 nebo B-2 a v krátkodobém horizontu ani disponovat nebude. To je schopnost, kterou Evropa prostě nemá čím nahradit, a ví to.

Přetrvává také závislost na některých amerických špičkových kapacitách v oblasti satelitní komunikace, strategického průzkumu a protiraketové obrany. Grynkewich při květnové návštěvě Prahy explicitně řekl, že neplnění aliančních cílů schopností není jen národní problém jednotlivých států, ale slabina celé Aliance. Riziko, které jeden spojenec nenese, přenáší na ostatní.

Co to znamená pro Českou republiku

Pro Česko je dopad konkrétní a měřitelný. NATO loni schválilo nové cíle výstavby schopností (Capability Targets 2025), které po České republice požadují vybudování dvou plnohodnotných brigád místo jedné, zavedení letounů 5. generace, výrazné posílení protivzdušné obrany a logistiky. Rozpočet ministerstva obrany na rok 2026 činí 184,7 miliardy korun, tedy asi 2,06–2,1 % HDP. To je nad dvouprocentní hranicí, ale výrazně pod politicky diskutovanou metou pěti procent i pod českou trajektorií ke třem procentům do roku 2030.

Praktický dopad je už vidět v terénu. Při cvičení Strong Lineage 2026 se poprvé fyzicky přesouvala na Slovensko téměř celá česká jednotka držená v hotovosti, ne jen symbolický prvek. Střednědobé plánování české armády počítá s akvizicemi v oblastech krátkého dosahu protivzdušné obrany, pásových bojových vozidel pěchoty, tanků, ochrany proti raketám a dronům a ženijní mobility.

Nová éra, ne konec Aliance

Koncept „NATO 3.0″ neznamená rozpad. Znamená přerozdělení zátěže, které Washington požadoval desítky let, a které Evropa poprvé v historii zvládla naplnit v řádu týdnů, ne let. Americký jaderný deštník zůstává. Článek 5 platí. Ale cena za jeho věrohodnost je teď vyšší a platí ji hlavně Evropa.

Na summitu v Ankaře za pár dní spojenci formálně potvrdí, jak daleko se za posledních pět měsíců dostali. Zbývající mezera u strategických bombardérů připomíná, že úplná soběstačnost je stále iluzí. Ale to, co Evropa předvedla od června, není iluze, je to nejrychlejší přestavba aliančního obranného plánování od konce studené války.