Evropa není připravena, i zničená ruská armáda je hrozbou, varují analytici. Kreml překopává ozbrojené síly od začátku

Čísla si protiřečí jen zdánlivě. Čtyři roky války proměnily ruské ozbrojené síly v něco zásadně odlišného od armády, která v únoru 2022 vjela v kolonách na Ukrajinu, a právě tato proměna znepokojuje analytiky od Washingtonu přes Kodaň až po Tallinn víc než samotné ztráty. Podle studie amerického Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) utrpělo Rusko do konce roku 2025 přibližně 1,2 milionu ztrát, z toho 275 až 325 tisíc padlých. Jenže Kreml mezitím armádu reorganizoval, přezbrojil na opotřebovací válku a začal formálně přepisovat celou velitelskou strukturu. Výsledkem je síla, která neumí bleskovou operaci, ale umí vyrábět masu, drony a munici v objemech, na které Evropa nemá odpověď. A právě v tom spočívá problém.

Armáda, která se učí za pochodu

Invazní síla z roku 2022 stavěla na rychlém manévru, podcenila logistiku, velení i odpor protivníka. Dnešní ruská armáda je jiný organismus. Finský analytik Juha Kukkola z Národní univerzity obrany v Helsinkách popisuje posun k fortifikacím, masovému nasazení bezpilotních prostředků, modulárním útočným skupinám a lepší koordinaci mezi skupinami vojsk. Estonská rozvědka ve výroční zprávě pro rok 2026 dodává, že Rusko systematicky buduje dronové jednotky napříč všemi složkami a od roku 2021 zvýšilo produkci velkorážové dělostřelecké munice více než sedmnáctkrát.

Nejde přitom jen o improvizaci na frontě. Kreml změny formalizuje shora. Putinův dekret ze 16. září 2024 stanovil autorizovaný tabulkový stav ozbrojených sil na 1,5 milionu vojáků. Další dekret z 5. února 2025 přepsal definici vojenských okruhů, odstranil jejich „meziodvětvový“ charakter, posílil vazbu na mobilizaci a územní obranu a zdůraznil přímé řízení pod generálním štábem. Už předtím Moskva obnovila Moskevský a Leningradský vojenský okruh. Analytici tyto kroky vykládají jako formalizaci válečné struktury: vojenské okruhy se posouvají k administrativně-mobilizačním funkcím, zatímco boj nesou geograficky vymezené skupiny vojsk pod silnější rolí náčelníka generálního štábu Gerasimova.

Dara Massicotová z Carnegie Endowment ovšem upozorňuje na zásadní slabinu celého procesu: v podmínkách ruské cenzury je pro domácí vojenské analytiky bezpečnější mluvit o budoucích úpravách strategie než otevřeně rozebírat chyby z Ukrajiny. Obnova je tedy současně adaptivní i křehká, umí reagovat prakticky na bojišti, ale institucionálně zůstává politicky filtrovaná.

Evropské díry, které Kreml vidí

Klíčové varování nezní „Rusko je silné“. Zní: „Rusko se adaptuje rychleji, než Evropa zavírá vlastní mezery.“ A těch mezer je překvapivě mnoho.

NATO samo v nových schopnostních cílech přijatých v roce 2025 jmenuje konkrétní nedostatky:

• Protivzdušná a protiraketová obrana – nedostatečná proti kombinaci balistických raket, řízených střel a dronových rojů.
• Zbraně dlouhého dosahu – chybí schopnost zasáhnout cíle v hloubce nepřátelského území v dostatečném objemu.
• Logistika a vojenská mobilita – přesun těžké techniky přes evropský kontinent zůstává pomalý a byrokraticky komplikovaný.
• Velké pozemní manévrové formace – většina evropských armád nemá dostatek brigád připravených k nasazení v řádu dnů.
• Obranný průmysl – výrobní kapacity nestačí na válku opotřebením, zásoby munice jsou nízké.
• Obrana proti dronům – estonská rozvědka to označuje za kritickou potřebu, na kterou Evropa dosud nemá systémovou odpověď.

Evropská komise v bílé knize Readiness 2030 z března 2025 tyto problémy přiznává a mluví o nutnosti zavřít průmyslové a investiční mezery. Česká obranná strategie z roku 2023 označuje pravděpodobnost vojenského napadení státu NATO nebo EU za nejvyšší od konce studené války. Ministerstvo obrany ČR po schválení aliančních cílů CT25 uvedlo, že pro Česko z toho plyne priorita dvou brigád, posílení protivzdušné obrany, logistiky a růst výdajů směrem ke 3 % HDP do roku 2030.

Problém je v čase. Justin Bronk z britského Královského institutu obranných studií (RUSI) výslovně varuje, že i když se investice spustí okamžitě, do reálné bojové síly se promítnou až s odstupem let. Nové stíhačky, systémy protivzdušné obrany nebo brigádní struktury nevzniknou za rok. Rusko mezitím válčí a učí se každý den.

Šest měsíců, dva roky, pět let

Nejtvrdší veřejně dostupný časový rámec nabízí dánská vojenská rozvědka FE. Její neklasifikovaná zpráva z února 2025 pracuje se scénáři, co se stane po zastavení nebo zamrazení války na Ukrajině:

• Přibližně 6 měsíců – Rusko by mohlo vést lokální válku proti státu na své hranici.
• Přibližně 2 roky – mohlo by představovat věrohodnou hrozbu pro jeden či více států NATO v Pobaltí.
• Přibližně 5 let – mohlo by být připraveno na velkou evropskou válku bez zapojení USA.

Důležitá podmínka: tyto lhůty platí za předpokladu, že NATO nebude vyzbrojovat stejně rychle. Estonská rozvědka současně říká, že v roce 2026 nevidí bezprostřední ruský úmysl zaútočit na členský stát Aliance. Ohrozit Evropu přitom neznamená dobýt celý kontinent; FE pracuje se scénáři lokální či regionální války proti omezenému počtu evropských států, ne s představou tažení přes celý kontinent.

A právě tady vstupuje do hry americký faktor. RUSI upozorňuje, že Evropa se stále silně opírá o americké posily, které nemusejí být v krizovém okně automaticky dostupné ve velkém rozsahu. NATO sice buduje nový Force Model s předurčenými silami a systémem rychlých posil, ale jeho naplnění závisí na politické vůli, financích a průmyslové kapacitě desítek členských států najednou.

Proč „zničená“ neznamená „neškodná“

Náš redakční úsudek, který se opírá o všechny citované zdroje: nejrizikovější období nemusí nastat v roce 2030, kdy bude ruská armáda teoreticky „hotová“. Může přijít dřív, v přechodové fázi, kdy Rusko už umí vyrábět masu, drony a munici v objemech opotřebovací války, ale Evropa ještě nestihla zacelit své schopnostní díry. CSIS zároveň uvádí, že hlavní ruská naděje spočívá v tom, že USA a Evropa omezí pomoc Ukrajině a z konfliktu vycouvají, což by uvolnilo významné ruské vojenské zdroje pro přímější hrozbu vůči NATO.

Podle nás je klíčové pochopit jednu věc: srovnávat ruské schopnosti s ukrajinskými a z toho vyvozovat, že NATO nic nehrozí, je chyba. Ukrajina je jedna válčící země s totální mobilizací na vlastním území a třemi lety bojové zkušenosti. NATO je mnohonárodní aliance s nesrovnatelně většími souhrnnými kapacitami, ale jejich využití závisí na připravenosti, přesunech, politickém rozhodování a rychlosti reakce. Rusko nemusí být silnější než celé NATO. Stačí, aby bylo rychlejší než nejpomalejší článek evropské obrany.

Dánská rozvědka počítá v měsících a letech. Evropské zbrojní programy počítají v desetiletích. Tento nesoulad je dnes větší hrozba než jakýkoli konkrétní ruský tankový prapor.