Rusko vrací do služby svou největší pýchu i ostudu. Jaderný křižník Admiral Nachimov po 27 letech nese hypersonické Zirkony

Když v červnu 2026 jaderný křižník Admiral Nachimov poprvé po 27 letech opustil loděnici Sevmaš v Severodvinsku a zamířil zpět do Severomorsku, ruská státní média ho oslavovala jako „nejsilnější hladinovou válečnou loď na světě“. Šéf Severního projekčního byra to řekl doslova pro agenturu TASS. Jenže právě ta čísla, která mají budit respekt (27 let v doku, odhadovaná cena přes 200 miliard rublů, opakovaně posouvané termíny), vypovídají stejně hlasitě o limitech ruského vojenského průmyslu jako o jeho ambicích. Admiral Nachimov je současně demonstrací vytrvalosti i průmyslového obnažení. Jedna jediná modernizovaná loď, žádná nová třída.

Kolos ze sovětské éry v novém kabátě

Admiral Nachimov patří k projektu 1144 Orlan, třídě, kterou NATO označuje kódovým jménem Kirov. Sovětský svaz jich postavil čtyři, dvě byly sešrotovány a třetí, Petr Veliký, je podle Barents Observer od podzimu 2022 odstavená u mola v Severomorsku s nejistou budoucností. Nachimov tak zůstává posledním aktivním zástupcem třídy, která byla navržena k jedinému účelu: ohrozit americké letadlové svazy masivní raketovou salvou.

Základní parametry lodi zůstaly po modernizaci zachovány:

• Délka: 251 metrů
• Plný výtlak: kolem 24 500 tun
• Pohon: dva jaderné reaktory (znovu spuštěné na přelomu let 2024 a 2025)
• Maximální rychlost: 31 uzlů (asi 57 km/h)
• Posádka: 728 osob

Co se změnilo zásadně, je výzbroj. Původních 20 šikmých odpalovačů těžkých protilodních střel P-700 Granit zmizelo. Nahradilo je deset modulů univerzálního odpalovacího systému UKSK, tedy 80 vertikálních buněk schopných pojmout střely Kalibr, nadzvukové Oniksy i hypersonické Zirkony. K tomu ruské a otevřené zdroje připočítávají dalších 96 buněk protiletadlové obrany, což dává dohromady až 176 hlavních odpalovacích šachet. Podle analýzy Janes ale přesný typ dlouhodosahového systému PVO zůstává nejasný; ruské zdroje mluví o námořní variantě odvozené od S-400, nezávislé potvrzení konfigurace však zatím chybí.

Zirkon: hypersonická hrozba, nebo přeceňovaný mýtus?

Střela 3M22 Zirkon je to, co z Admirala Nachimova dělá v očích Kremlu symbol nové éry. Jde o protilodní, respektive víceúčelovou hypersonickou střelu poháněnou scramjetem, proudovým motorem pracujícím s nadzvukovým prouděním vzduchu. Ruské oficiální zdroje při testech uváděly rychlost kolem sedminásobku rychlosti zvuku (Mach 7, přibližně 8 575 km/h) a dosah přes 350 kilometrů. Některá ruská tvrzení šla ještě dál, až k Mach 9 a doletu přes tisíc kilometrů.

Dr. Sidharth Kaushal z britského think-tanku RUSI ale důrazně varuje před přeceňováním. Zirkon podle něj skutečně zkracuje reakční dobu protivníkovy obrany, ale není automatickou „zázračnou zbraní“. Jeho efekt závisí na kvalitě cílového navedení, podpůrných senzorech a schopnosti Ruska střely vyrábět v dostatečném množství. Hypersonická rychlost sama o sobě neznamená nezranitelnost; fyzikální omezení, jako je plazmatický obal kolem střely při extrémních rychlostech, komplikují navedení v terminální fázi letu.

Pro srovnání: americké námořnictvo vyvíjí vlastní hypersonickou zbraň v programu Conventional Prompt Strike (CPS), zatím ale žádnou srovnatelnou protilodní hypersonickou střelu v aktivní službě nemá. Čína disponuje střelou YJ-21, kterou západní analytici rovněž řadí mezi hypersonické protilodní systémy. Admiral Nachimov s 80 univerzálními buňkami nabízí Zirkonům velký zásobník, a to je jeho skutečná síla. Ne jednotlivá střela, ale schopnost vypálit mohutnou salvu, kterou je obtížné celou zachytit.

Pýcha za 200 miliard, a co za ně Rusko skutečně koupilo

Slovo „ostuda“ v souvislosti s Nachimovem není přehnané. Loď byla odstavena v roce 1999, ale skutečná modernizační práce podle TASS začala až v roce 2013. Mezitím uplynulo čtrnáct let přehodnocování, hledání peněz a čekání na politické rozhodnutí. Pak přišly sankce po anexi Krymu v roce 2014, dodavatelské problémy, nutnost nahrazovat dovozní komponenty a omezená kapacita ruského loďařského průmyslu zvládat takto rozsáhlé projekty.

Odhady celkových nákladů se pohybují nad hranicí 200 miliard rublů, tedy zhruba přes 50 miliard korun. H I Sutton z Naval News projekt otevřeně nazývá prestižní investicí. Upozorňuje, že soustředit tolik peněz a zbraní do jednoho trupu je v éře námořních dronů, síťového boje a asymetrických hrozeb čím dál spornější. Zkušenosti z Černého moře, kde Ukrajina potopila křižník Moskva a řadu dalších ruských plavidel pomocí relativně levných bezpilotních prostředků, jeho argumenty posilují.

Studie FPRI k tomu dodává, že astronomická cena Nachimova spíše podkopává logiku dalších velkých hladinových programů. A RUSI v širší analýze ruské flotily konstatuje, že budoucnost ruského námořnictva směřuje k menším fregatám a korvetám s dlouhým dosahem, ne k dalším oceánským kolosům. Už starší Moscow Defense Brief z roku 2004 zpochybňoval taktickou hodnotu křižníků třídy Kirov bez kvalitního leteckého krytí. Po dvaceti letech se tato skepse nezmenšila.

Kam Nachimov zamíří, a proč to zajímá i NATO

Hlavním působištěm lodi má být Barentsovo moře, Norské moře a přilehlý arktický prostor. Tam Rusko chrání svůj severní bastion, oblast, odkud operují strategické jaderné ponorky třídy Borej, páteř ruského námořního jaderného odstrašení. Po ztrátách v Černém moři a omezených možnostech v Baltu význam Severní flotily pro Moskvu vzrostl.

Admiral Nachimov má převzít roli vlajkové lodi tohoto prostoru. S jaderným pohonem nepotřebuje tankovat, s 80 univerzálními buňkami může kombinovat úderné střely proti lodím i pozemním cílům a s modernizovanou protiletadlovou obranou má chránit sebe i okolní svaz. Pro NATO to není důvod k panice, ale k pozornosti.

Aliance reaguje systémově, ne proti jedné lodi:

• V únoru 2026 spustila aktivitu Arctic Sentry pro posílení bezpečnosti v Arktidě a oblasti High North.
• V červnu 2026 zahájila Task Force X-Arctic zaměřenou na trvalý situační přehled pomocí autonomních systémů.
• Alianční námořní strategie z října 2025 výslovně řeší hypersonické střely, bezpilotní systémy a integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu.

Pro srovnání s americkým protějškem: křižníky třídy Ticonderoga, které americké námořnictvo postupně vyřazuje, mají plný výtlak kolem 9 800 tun, méně než polovinu Nachimova. Jejich síla ale nikdy nestála na velikosti trupu, nýbrž na systému Aegis, síťovém propojení a skutečnosti, že jich americké námořnictvo mělo desítky. Nachimov je jeden. Obrovský, silně vyzbrojený, ale jeden.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Přímá námořní hrozba pro Českou republiku z jednoho křižníku v Barentsově moři samozřejmě neexistuje. Nepřímý dopad ale ano. Každá aliační loď, letoun nebo satelit nasazený na sledování Nachimova v severních vodách je prostředek, který chybí jinde. Loď s dosahem střel Kalibr přes dva tisíce kilometrů může teoreticky ohrozit cíle hluboko v Evropě, aniž opustí chráněný prostor vlastního pobřeží, a právě na to RUSI upozorňuje jako na podceňovaný aspekt ruských hladinových sil.

Do Baltského moře by se Nachimov teoreticky mohl dostat přes dánské průlivy trasou Velký Belt s limitem ponoru 15,4 metru, ale žádný veřejný plán takové nasazení nenaznačuje. Jeho domovem zůstává sever.

Podle TASS ze srpna 2026 loď čekají ještě zhruba dva a půl měsíce námořních zkoušek a teprve podle jejich výsledků padne rozhodnutí o formálním přijetí do služby. Admiral Nachimov tedy zatím není hotová kapitola, je to loď na zkušební plavbě, jejíž osud závisí na tom, zda 27 let práce skutečně přineslo to, co Kreml slibuje.

Jedno je ale jisté už teď: Rusko za cenu, za kterou by mohlo postavit desítky moderních fregat, získalo jednu jedinou loď. Monumentální, hustě vyzbrojenou a s jadernými reaktory v útrobách, ale stále jen jednu.