Kreml poprvé přiznal, že na Ukrajině vede válku. „Speciální vojenská operace“ skončila, obviňuje Západ

Stalo se to v redakci ruského deníku Argumenty i Fakty. Peskov, muž, který po více než dva roky opakoval, že Rusko vede pouze „speciální vojenskou operaci“, najednou řekl něco jiného. „Začínalo to jako speciální vojenská operace,“ pronesl 21. března 2024, „ale když se kolektivní Západ stal účastníkem konfliktu na straně Ukrajiny, pro nás se to stalo válkou.“ Dodal, že Rusko je „ve stavu války“ a že je potřeba „vnitřní mobilizace“ společnosti. Jenže ještě téhož dne přidal dovětkem, že de jure zůstává v platnosti původní označení, speciální vojenská operace. Žádný nový dekret, žádná změna právního statusu. Přesto šlo o zlom, který si zaslouží pozornost. Ne kvůli tomu, co mění na bojišti, ale kvůli tomu, co mění v hlavách.

Od „nevedeme válku“ k „jsme ve válce“

Aby bylo jasné, jak daleko Kreml za necelý rok ušel, stačí srovnat dvě Peskovovy věty. V květnu 2023 pro agenturu TASS tvrdil doslova: „Rusko nevede válku.“ Válka by podle něj znamenala „totální ničení infrastruktury a měst“, jako by tisíce raket na ukrajinská města, zničená energetická síť a desítky tisíc civilních obětí do takové definice nespadaly. O deset měsíců později už mluvil o „stavu války“.

Nebyl to úplně první výskyt slova „válka“ v ruské oficiální mluvě. Sám Putin v prosinci 2022 použil formulaci „tato válka“, když hovořil o jejím ukončení. A Peskov už 14. února 2024 prohlásil, že se operace „proměnila ve válku proti kolektivnímu Západu“. Březnový výrok je ale jiný svou explicitností a kontextem. Nejde o přeřeknutí ani o vedlejší větu. Je to promyšlená, opakovaná formulace, kterou mluvčí Kremlu použil v plánovaném rozhovoru a následně ji disciplinovaně dovysvětlil rozlišením na de facto a de jure stav.

Proč právě teď a proč zrovna takhle

Načasování nebylo náhodné. Výrok přišel krátce po Putinově znovuzvolení a agentura Reuters ho četla jako součást psychologické přípravy ruské společnosti na delší a tvrdší konflikt. Kreml potřeboval nový rámec. Původní příběh o rychlé, omezené operaci, chirurgickém zákroku, který měl Ukrajinu „denacifikovat“ během dnů, se rozpadl už v prvních týdnech invaze. Ale oficiální slovník se nezměnil. Dva roky ruské úřady odrazovaly kohokoli od používání slova „válka“ pod hrozbou stíhání podle článku 207.3 trestního zákoníku, zavedeného už 4. března 2022.

Teď ale Kreml potřeboval opak. Potřeboval, aby Rusové přijali, že jde o válku, protože válka ospravedlňuje oběti, válka ospravedlňuje omezení a válka ospravedlňuje případnou další mobilizaci. Tu částečnou Rusko vyhlásilo už v září 2022 a vyvolala vlnu emigrace. Příště bude snazší ji prodat, pokud společnost žije v „normálním stavu války“, ne v režimu omezené operace, která se měla dávno skončit.

Klíčové je, co Peskov přidal: vinu za proměnu konfliktu ve válku nese „kolektivní Západ“. Tím Kreml dosáhl dvou věcí najednou. Domácímu publiku řekl, že nepřítel je větší, než si myslelo, a proto to trvá tak dlouho. Zahraničnímu publiku poslal signál, že západní pomoc Ukrajině Moskva považuje za přímou účast ve válce.

Co se reálně změnilo, a co ne

Na bojišti nic. Peskovův výrok nepřinesl nový dekret, novou mobilizaci ani změnu pravidel nasazení. Právní status konfliktu zůstal podle jeho vlastních slov stejný. A z pohledu mezinárodního práva je to irelevantní tak jako tak; Mezinárodní výbor Červeného kříže dlouhodobě upozorňuje, že existence ozbrojeného konfliktu se posuzuje podle faktů na zemi, nikoli podle toho, jak ho strany pojmenovávají.

Změna je jinde. Je v tom, jak Kreml komunikuje sám se sebou. Přechod od „speciální operace“ k „válce“ je přechod od dočasného k trvalému, od výjimečného k normálnímu. A to je pro ruskou společnost zásadní signál.

Zároveň nejde o mírový signál. Peskov jen pár týdnů před březnovým rozhovorem odmítl jakákoli jednání bez účasti Ruska jako „absurdní“. Generální tajemník NATO ve stejném období konstatoval, že nevidí známky ochoty Moskvy válku ukončit. Rétorický posun tedy nesměřuje k vyjednávacímu stolu. Směřuje k dalším letům konfliktu.

Západ a Česko: podpora pokračuje

Kremelská snaha vykreslit západní pomoc jako přímou účast ve válce narazila na jednoduchou realitu: podpora nejen neskončila, ale zesílila. NATO otevřeně uvádí, že spojenci poskytují Ukrajině politickou, ekonomickou, vojenskou, finanční i humanitární podporu v objemu zhruba 40 miliard eur ročně. Současně ale trvá na tom, že tím nejsou stranou konfliktu a že nasazení aliančních bojových jednotek na Ukrajině odmítá jako eskalační.

Česko v tom hraje nepřehlédnutelnou roli. První zásilka z české muniční iniciativy dorazila na Ukrajinu právě v období kolem Peskovova výroku. Pro rok 2024 bylo pokryto zhruba půl milionu kusů dělostřelecké munice, do iniciativy se zapojilo 18 zemí. Česká vláda souběžně projednala souhrn vojenské pomoci Ukrajině od roku 2022 a koordinace pokračuje i přes alianční strukturu NSATU. Peskovův výrok na tom nic nezměnil.

Co z toho plyne

Podle nás je Peskovův březnový obrat především domácí operací. Kreml nepřiznal selhání, to by v jeho slovníku neexistovalo. Přiznal ale nepřímo, že původní rámec „omezené operace“ přestal fungovat. A místo aby ho opravil, vyměnil ho za rámec nový: Rusko nevede speciální operaci, která se protahuje. Rusko vede válku proti celému Západu. A v takové válce se neměří čas na týdny, ale na roky.

Slovo „válka“ z úst mluvčího Kremlu nezměnilo ani jednu frontovou linii. Změnilo ale pravidla hry uvnitř Ruska, a to je přesně to, oč Kremlu šlo.