„Říkali tomu Kurník.“ Skandál pluku Skelia otřásá ukrajinskou mobilizací. Nováčci umírali dříve, než došli na frontu

Dlouhá provizorní budova bez oken na okraji vesnice. Uvnitř tisíc až dvanáct set čerstvě mobilizovaných mužů. Žádná střelnice, žádný výcvikový polygon, jen přeplněná improvizovaná kasárna, které vojáci začali říkat „Kurník“. Ukrajinsky kurjatnyk. Stavba připomínala opuštěnou drůbežárnu, a přesně tak se v ní podle svědků i žilo. Když server Babel 23. června 2026 zveřejnil rozsáhlou investigaci o 425. samostatném útočném pluku Skelia, nezačal popisem frontové linie. Začal tímhle místem. A tím, co se v něm dělo s lidmi, kteří se na frontu nikdy nedostali.

Pětadvacet mrtvých, žádný boj

Babel původně uvedl 26 úmrtí. O tři dny později redakce jeden případ opravila, patřil jiné jednotce. Pluk Skelia následně potvrdil 25 mrtvých. Většina z nich nepobyla v útvaru ani měsíc. Oficiální příčiny smrti se nápadně opakovaly: pneumonie, selhání orgánů, „nemoci“. Věk obětí se pohyboval zhruba od 32 do 53 let.

Verze pluku zní takto: osmnáct z pětadvaceti zemřelo v nemocnici nebo při převozu a příčinou byl špatný zdravotní stav, se kterým lidé do armády přišli. Jenže Babel popisuje něco jiného. Opakující se vzorce: pozdní hospitalizace, nedostatečná péče, pochybný zdravotní výběr už na úrovni teritoriálních center komplektace (TCK) a u části případů stopy násilí na těle. Jeden konkrétní případ rozpracovává podrobně: mladší seržant Anatolij Kučer je policií viněn z brutálního zbití mobilizovaného Volodymyra Cukanova.

Rozpor mezi oběma verzemi je zásadní. Pluk mluví o izolovaných zdravotních kolapsech. Investigace o systémovém selhání celého řetězce, od náboru přes třídění až po elementární lékařskou péči.

Kurník jako symbol rozbitého filtru

Standardní příjem nováčka do ukrajinské armády má vypadat jinak. Deklarovaný postup počítá s 45denním základním výcvikem v malých skupinách, taktikou, ženijní a zdravotnickou přípravou. Náborové stránky jednotek uvádějí zdravotní filtr včetně dokladů od narkologa a psychiatra. Kdo neprojde, nemá do bojové jednotky vůbec nastoupit.

V Kurníku se ale podle svědectví tísnili i lidé na substituční terapii, lidé s vážnými chronickými nemocemi, lidé se závislostmi. Samotná Skelia později přiznala, že v pluku evidovala kolem dvou tisíc osob s drogovou závislostí a přes pět set jich poslala do nemocnic na léčbu. Svědci popisují odebírání telefonů, ozbrojený doprovod i na toaletu, údajné trestní cely, malé místnosti, kde se šest až sedm lidí tísnilo v abstinenčních stavech. Oficiální potvrzení existence těchto cel zatím chybí, ale nepřímo je podporuje řada dalších indicií.

Andrij Onistrat, jedna z výrazných postav ukrajinské vojenské debaty, argumentuje, že problém je systémový: armáda dostává lidi, kteří do útočných jednotek nepatří, a pak se diví, že útvary kolabují. Bojové pluky podle něj nemají fungovat jako rehabilitační centra. V tom má věcný bod. Jenže to nevysvětluje, proč mobilizovaní umírali na pneumonii v přeplněné budově bez oken, kde jim nikdo včas nepomohl.

Kdo věděl a proč to nezastavil

Nejznepokojivější rovina kauzy není brutalita jednotlivých případů. Je to časová osa. Vojenská ombudsmanka Olha Rešetylová na svém Facebooku uvedla, že o bití ve Skelii věděla už od května až června 2025. Tehdy z polygonu osobně odvezla 22 vojáků se svědectvími o násilí. Hlavní velitel Oleksandr Syrskyj 30. června 2026 připustil, že kontroly pluku proběhly už v zimě a velení se tehdy domnívalo, že negativní jevy odstranilo.

Neodstranilo.

Šéf Státního úřadu vyšetřování (SBI) doplnil další střípek: před zveřejněním investigace nedostal od velení ani od jiných bezpečnostních služeb žádnou informaci konkrétně o možném mučení ve Skelii. Přitom úřad už vedl pět starších řízení spojených s plukem. Varovné signály tedy existovaly na více místech systému, ale nikde se nepropojily do akce, která by zabránila dalším úmrtím.

Skelia přitom není běžný pluk. Jde o útvar čítající podle dostupných informací přes deset tisíc lidí, velikostí se blíží divizi. Otázka, zda štáb na úrovni pluku dokáže uřídit tak rozsáhlý výcvikový i bojový organismus, visí ve vzduchu.

Co bude dál, a co to znamená pro mobilizaci

Bezprostřední důsledky už přišly. Velitel pluku Jurij Harkavyj byl po zveřejnění kauzy dočasně odstaven. SBI zahájila prověrku, ombudsman Dmytro Lubinec vyslal monitorovací skupinu přímo na místo a po zveřejnění obdržel přes třicet nových podání. Část zjištění má být předána policii a žalobcům. Pokud vyšetřování prokáže překročení pravomoci vojenskou služební osobou za válečného stavu, hrozí podle článku 426-1 ukrajinského trestního zákoníku osm až dvanáct let vězení.

Širší dopad je ale reputační, a ten se měří hůř než roky za mřížemi. Kauza Skelia poskytuje konkrétní, snadno srozumitelný příběh: muž je mobilizován, skončí v přeplněné budově bez oken a zemře na pneumonii dřív, než poprvé vystřelí. Pro kohokoli, kdo se mobilizaci vyhýbá, je to silnější argument než abstraktní debata o povinnosti bránit stát. Sám Onistrat otevřeně přiznává, že podobný materiál nepůsobí motivačně na lidi, kteří mají do armády nastoupit.

Důležité je zároveň říct, co kauza není. Není obrazem celé ukrajinské armády. Hromadske i ombudsman zdůrazňují, že ve Skelii slouží tisíce vojáků, kteří s porušeními nesouvisejí, a pozornost směřují na selhání velení, kontroly a výcvikového systému. Osm jiných jednotek už dříve přišlo o právo samostatně vést základní výcvik; problém kvality náboru a přípravy tedy velení řešilo i před touto kauzou. Skelia ale ukazuje, že řešení nestačilo.

V české debatě může kauza sloužit jako munice pro skeptiky podpory Ukrajiny i pro ty, kdo obhajují útěk před mobilizací. Přímý dopad na českou azylovou politiku zatím doložen není, ale příběh pětadvaceti mužů, kteří zemřeli v Kurníku dřív, než se dostali na frontu, je typ argumentu, který překračuje hranice.

Pětadvacet jmen na seznamu. Žádné z nich se neobjevilo v hlášení o bojových ztrátách. Všechna patří mužům, kteří zemřeli v týlu, v budově, které říkali Kurník.