Putina nekritizují liberálové ani protiváleční aktivisté. Tentokrát se do něj pustili jeho vlastní, prováleční Z-blogeři z Telegramu, kteří ho označují za starce odtrženého od reality fronty.
Dne 5. června 2026 vystoupil Vladimir Putin na Petrohradském mezinárodním ekonomickém fóru. Odmítl osobní schůzku s Volodymyrem Zelenským, jehož otevřený dopis z předchozího dne označil za „hulvátský“, a líčil ruský postup v Záporožské oblasti jako každodenní záležitost měřenou v kilometrech. Během hodin se na Telegramu spustila vlna reakcí, jakou Kreml nečekal. Ne od Navalného stoupenců, ne od emigrantských médií. Od lidí, kteří sami válku podporují, sami verbují dobrovolníky, sami reportují z fronty. A právě proto jejich slova bolí víc než cokoli, co kdy řekla moskevská kavárna.
Kdo jsou ti „věrní“, kteří ztratili trpělivost
Nejde o žádné anonymní trolly. Kanál Romanov Light patří k nejsledovanějším proválečným zdrojům s frontovou a logistickou optikou. Třináctý, za nímž stojí Egor Guzenko prezentující se jako „ruský dobrovolník“ z éry prvních bojů na Donbasu v roce 2014, provozuje kanál s desítkami tisíc odběratelů. Pavel Gubarev, bývalá tvář doněckých separatistů, publikuje pod značkou Řadový Gubarev. A kanál Když zazpívala děla (KZP) dodává ostré komentáře z pozice člověka, který válku považuje za nutnou, jen ne v režii současného vedení.
Všichni čtyři sdílejí jednu pozici: válka ano, ale ne takhle. Ne s generály, kteří lžou nahoru, a s prezidentem, který lže dolů.
Co přesně Putina potopilo v očích vlastního tábora
Spouštěčů bylo víc a přišly naráz. Podle AP News Putin na fóru prohlásil, že v Záporožské oblasti ruská armáda postupuje „kilometry každý den“. Třináctý to na svém kanálu okamžitě rozebral s odkazem na situaci u Malé Tokmačky, kde podle jeho informací jednotky stagnují, ztrácejí lidi a řeší logistické kolapsy. Putinův údaj o celkové rozloze zabraného ukrajinského území pak ironicky přepočítal a označil za faktickou chybu v řádu násobků celé země.
Další výbuch vyvolalo Putinovo vysvětlení úderu balistickou raketou Orešnik. Prezident jej bagatelizoval slovy, že šlo v podstatě o test „na stodole“. Třináctý k tomu připsal: „Škoda, že se k němu strýc Žeňa nedostal,“ narážka na Jevgenije Prigožina, kterého Z-prostor vnímá jako symbol brutální, ale účinné disciplíny. Ne jako demokrata. Jako člověka, který by někoho donutil nést odpovědnost.
A pak přišlo to nejostřejší. Kanál Když zazpívala děla podle přetisku na telegramovém kanálu Na Zzzzzápadním frontě bez změn napsal: „Дид поплыл,“ volně přeloženo „dědek odplouvá,“ a dodal, že nastal moment, kdy by prezident měl „přesednout do vozíčku pod dohledem chůvy v bílém plášti“. Titulková formulace o „dědkovi, kterému šplouchá na maják“ je českou parafrází těchto výroků, ne doslovným překladem. Ale směr je totožný: muž v čele státu ztrácí kontakt s realitou.
Proč je tahle kritika jiná než všechno předtím
Romanov Light to pojmenoval přímo: prezidenta „tupo slévají,“ tedy ho informační bublina kolem něj záměrně krmí zkreslenými daty. To je zásadní posun. Nejde o nadávku, jde o diagnózu systémového selhání, kterou vyslovuje člověk zevnitř. Když liberální opozice říká, že Putin lže, Kreml to odbude jako nepřátelskou propagandu. Když totéž řekne bloger s frontovými kontakty a stovkami tisíc proválečných čtenářů, odbýt se to nedá.
Srovnání s Prigožinovou vzpourou z roku 2023 se nabízí, ale kulhá. Prigožin měl ozbrojenou sílu a fyzicky pochodoval na Moskvu. Současní kritici mají klávesnice a telegramové kanály. Žádné tanky, žádný pochod. Společný jmenovatel je ale důležitý: kritika přichází z nacionalisticko-válečného prostředí a míří na neschopnost velení, ne na legitimitu agrese jako takové. Tito lidé nechtějí mír. Chtějí kompetentnější válku.
Co jim za to hrozí a co to znamená pro Kreml
Riziko není abstraktní. Generál Ivan Popov, který se dostal do sporu s armádním vedením, byl v dubnu 2025 odsouzen k pěti letům vězení a přišel o hodnost; verdikt potvrdil Interfax. Popov byl součástí armádní vertikály, což je institucionálně jiná situace než u blogerů, ale precedent je jasný: systém umí exemplárně potrestat i „své“, pokud kritika ohrožuje kontrolu nad válečným narativem. U červnových výroků Z-blogerů zatím žádný potvrzený postih nedopadl. Podle sekundárních přetisků se ale k přímému komentování Putinova vystoupení odhodlali jen „nejodvážnější“, což samo o sobě vypovídá o klimatu strachu.
Režim přitom dlouho toleroval omezenou „patriotickou“ kritiku jako ventil i neoficiální zpětnou vazbu z fronty. Hranice tolerance je ale pohyblivá. A právě teď se posouvá.
Co to mění a co ne
Sám o sobě telegramový výbuch Putina nesvrhne. Blogeři nevelí armádě, nemají politickou strukturu ani organizované zázemí. Nepřímo ale podrývají něco, co Kreml potřebuje víc než tanky: důvěru vlastního válečného publika v oficiální popis reality. Pokud i loajální čtenáři přestanou věřit zprávám o postupu, komplikuje to legitimizaci dalších obětí, ztěžuje případnou novou mobilizační vlnu a zužuje prostor pro vyjednávání z pozice síly.
Pro český a evropský kontext je to spíš indikátor eroze ruské válečné soudržnosti než bezprostřední bezpečnostní zlom. Ale indikátory mají jednu vlastnost: když jich je dost, přestanou být jen signálem a stanou se trendem. Kreml si právě vyslechl, že jeho vlastní válečníci považují prezidentův popis fronty za fikci. To je trhlina, kterou nelze zalepit dalším projevem na ekonomickém fóru.