„Krámy s motorem ze sekačky a Rusko to nedokáže zastavit.“ Kremelský poradce nazval vlastní PVO ostudou

Alexej Čadajev není anonymní blogger ani frustrovaný důstojník v záloze. Je to politolog, který v letech 2009–2010 působil přímo v prezidentské administrativě Ruské federace, poté radil předsedovi Státní dumy a dnes figuruje jako poradce ministra dopravy a šéf vědecko-výrobního centra Uškunik, které se zabývá právě dronovými technologiemi. Když takový člověk ve veřejném rozhovoru pro petrohradskou Fontanku mluví o „ostudě“ a „idiotismu“ vlastní protivzdušné obrany, nejde o řadovou kritiku. Jde o systémové obvinění zevnitř.

Co jsou ty „krámy s motorem ze sekačky“

Čadajev tím výrazem míří na ukrajinské jednosměrné dálkové drony letadlového typu. Konstrukce z překližky nebo plastu, jednoduchý motor, který přirovnává k pohonu zahradní sekačky, a navigace, jež dron dovede stovky kilometrů do nitra Ruska. Při popisu cvičné kopie ukrajinského dronu Ljutyj mluví o „jednorázovém překližkovém stroji s pohonem od sekačky“. V jiném textu píše, že „státu-civilizaci“ musí být hanba, když ho lze zasypat takovými „kopějkovými prdeloty“.

Cena jednoho takového dronu se pohybuje řádově v tisících dolarů. Raketa systému Pancir, která ho má sestřelit, stojí násobně víc. A právě tady začíná rovnice, ve které Rusko prohrává, i když statisticky většinu dronů zachytí.

Proč je obrana tak děravá

Čadajev neútočí na jeden konkrétní systém, neříká, že S-400 nebo Pancir jsou špatné. Problém vidí jinde: v tom, že Rusko nedokáže propojit detekci, identifikaci, rozhodování a zásah do jednoho funkčního celku. Jednotlivé prvky existují, ale pracují izolovaně.

Konkrétní slabiny, které pojmenovává:

• Slepá místa senzorů. Nízko letící drony nevidí část radarů, zvlášť nad vodní hladinou a v členitém terénu.
• Nepropojená síť. Radary, optické senzory a další čidla nejsou svázány do jedné architektury. Každý „koukač“ a „sestřelovač“ funguje sám za sebe.
• Obrana na posledním metru. Ochrana se staví přímo na chráněném objektu, místo aby existoval hluboký perimetr desítky kilometrů před ním.
• Drahé a málo početné interceptory. Raket je omezený počet, vhodných dronů-interceptorů ještě méně.
• Strach z improvizace. Manažeři kritické infrastruktury se bojí měnit staré normy, protože za odchylku od předpisů hrozí trestní odpovědnost.

Výsledkem je paradox: země, která se prezentuje jako vojenská supervelmoc, nedokáže spolehlivě ochránit vlastní rafinerie před překližkovými stroji.

Ekonomická cena průniků

I když ruské ministerstvo obrany pravidelně hlásí vysoké počty sestřelených dronů, stačí, aby pronikla malá část. A ta pronikající část páchá reálné škody. Podle agentury Reuters byl po dronovém útoku zastaven provoz moskevské rafinerie, největšího dodavatele paliv pro celý moskevský region. Poškozena byla primární jednotka odpovědná za 53 % kapacity závodu. Počet útoků na ruské rafinerie se od začátku roku 2026 zdvojnásobil.

Důsledky se promítají do běžného života Rusů. Společnost Tatněfť omezila prodej paliv na svých čerpacích stanicích, v některých regionech se objevily výpadky zásobování. Leningradská oblast od 24. června 2026 zavedla odměnu 100 tisíc rublů, zhruba 25 tisíc korun, za každý sestřelený dron pro členy mobilních palebných skupin. To je opatření, které svědčí spíš o zoufalství než o systémovém řešení.

Silná PVO, ale ne proti všemu

Důležité je nepropadnout zjednodušení. Studie britského think-tanku RUSI z roku 2025 upozorňuje, že ruská protivzdušná obrana zůstává významnou překážkou pro evropské letectvo a proti sofistikovaným zbraním typu Storm Shadow dokáže v komplexních salvách zachytit přes 50 % střel. Čadajev sám říká, že ruská PVO byla stavěná právě proti raketám a balistickým hrozbám, a tam funguje.

Jenže levné drony představují úplně jiný typ problému. Nejde o jednu drahou střelu, kterou radar zachytí ve velké výšce. Jde o desítky a stovky pomalých, nízko letících cílů rozptýlených přes obrovské území. Saturují obranu množstvím. A i kdyby 90 % z nich skončilo na zemi, zbylých 10 % stačí k požárům, výpadkům a miliardovým škodám. Čadajev to shrnuje jednoduše: nejlepší zbraní proti dronu je jiný dron, ne raketa za milion.

Co Čadajev navrhuje, a proč to zatím nefunguje

Šéf Uškuniku nepřichází jen s kritikou. Navrhuje propojenou síť detekce a rozhodování, nízko umístěné senzory svázané do jedné architektury, hluboký ochranný perimetr daleko před chráněnými objekty, pravidelné zátěžové testy, při nichž by obránci útočili sami na sebe cvičnými drony, a vznik civilní protivzdušné obrany mimo úzký rámec ministerstva obrany. Technicky to považuje za proveditelné. Bariéru vidí v organizaci, v zastaralých normách a v tom, že nikdo nechce převzít odpovědnost za změnu.

Určité institucionální náznaky existují: Rostelecom v květnu 2026 oznámil strategickou spolupráci s Centrem bezpilotních systémů na infrastruktuře, datech a umělé inteligenci pro obranný sektor. Ale mezi tiskovou zprávou a funkční sítí pokrývající tisíce kilometrů ruského území leží propast.

Čadajevova kritika je podle nás cenná právě tím, čím je nepříjemná pro Kreml: ukazuje, že problém není v nedostatku peněz ani v kvalitě jednotlivých zbraní, ale v neschopnosti státu, který se prohlašuje za civilizační mocnost, zorganizovat obranu proti překližkovým strojům s motorem ze sekačky. A dokud bude Ukrajina útočit levně a Rusko se bránit draze, tahle rovnice se nezmění.