Rusku se mohou zhroutit všechny fronty najednou. Ukrajinci vyřadili klíčové rafinerie, palivo rychle dochází

Nejde o jednu šťastnou ránu. Od března 2026 vede Ukrajina systematickou kampaň hloubkových úderů, která v prvním červencovém týdnu dosáhla kritického bodu: tři z největších ruských rafinerií stojí současně, čtvrtá hoří a další jsou zasažené. Kreml zakázal vývoz benzinu, leteckého paliva i nafty, odložil plánované odstávky a začal čerpat strategické zásoby. Přesto se ve více než čtyřiceti ruských regionech tvoří fronty u pump a některé stanice omezují prodej na dvacet litrů na auto. Poprvé od začátku invaze se palivová krize promítá i do státem kontrolovaných průzkumů veřejného mínění.

Tři rafinerie, tři týdny, jeden efekt

Časová osa červencové eskalace je strmá. 24. června zasáhl ukrajinský dron rafinerii NORSI v Nižním Novgorodu, čtvrtou největší v Rusku a druhého největšího producenta benzinu. Podle Reuters útok poškodil hlavní destilační jednotku CDU-5 a závod zastavil provoz. O necelé dva týdny později, 6. července, stejný scénář postihl omskou rafinerii, největší v celé zemi. A 8. července přestala zpracovávat ropu i saratovská rafinerie, jedna z nejstarších a největších v evropské části Ruska.

Ke třem potvrzeným odstávkám se přidala rafinerie v Ilsku na jihu, která 10. července hořela po dronovém útoku. Ilsky není kolos jako Omsk, ale regionálně je klíčový: zásobuje ruské síly na jižní Ukrajině včetně Krymu. Během téže noci Ukrajina zasáhla i tankery v Azovském moři a čerpací stanice ropovodů, tedy nejen výrobu, ale i distribuci.

Kampaň, ne epizoda

Červencová krize nevznikla přes noc. Ukrajinské ministerstvo obrany dokumentuje eskalaci měsíc po měsíci: v lednu a únoru třináct zasažených ropných a plynových objektů, v březnu deset rafinačních zařízení, v dubnu nejméně čtrnáct, v květnu další velké uzly včetně závodů v Jaroslavli a Rjazani. Dosah úderů se rozšířil až na 1 750 kilometrů od hranice.

Proč se Rusku nedaří rafinerie ubránit? Protože musí krýt příliš mnoho vzdálených objektů najednou, zatímco Ukrajina volí cíle chirurgicky a míří na procesní jednotky, jejichž oprava trvá měsíce. Moskevská rafinerie, zasažená dříve, podle Reuters pravděpodobně neobnoví provoz před rokem 2027. To už není výměna střechy. To je vyřazení průmyslového srdce.

Čísla, která Kreml nemůže skrýt

Putin 28. června veřejně přiznal regionální nedostatky a uvedl zásoby benzinu na 1,7 milionu tun, o čtyři procenta méně než loni. Proti červencovému deficitu 40 až 45 tisíc tun denně to podle hrubého přepočtu vystačí na zhruba 38 až 43 dní, pokud by zásoby kryly jen tento výpadek. Reálně je rovnice složitější: do hry vstupují dovozy z Indie, dodávky z Běloruska a případné obnovení provozu některých závodů.

Jenže kompenzační opatření mají vlastní cenu:

• Zákaz vývozu benzinu, leteckého paliva a od 8. července i nafty připravuje rozpočet o exportní příjmy.
• Odkládání údržby znamená, že fungující rafinerie jedou na hraně spolehlivosti.
• Dovoz paliva je pro zemi, která se prezentuje jako energetická velmoc, politické ponížení.
• Evropské dieselové marže po ruském zákazu exportu vyskočily na rekordních 60 dolarů za barel.

Vicepremiér Novak situaci sám označil za „ne jednoduchou“. V kremelském slovníku je to přiznání krize.

Fronty, pašeráci a klesající preference

Důsledky se šíří daleko za čerpací stanice. Kazašské ministerstvo vnitra rozmístilo 59 policejních stanovišť na 48 hraničních přechodech s Ruskem, aby zastavilo pašování pohonných hmot v autech s upravenými nádržemi. Když sousední stát nasadí desítky policejních postů kvůli benzinu, nejde o lokální výpadek.

A pak jsou tu čísla, která musí Kreml znepokojovat víc než fronty u pump. Státní průzkumná agentura VCIOM zaznamenala za tři týdny pokles důvěry k Putinovi ze 76,7 % na 72,3 % a propad schvalování jeho výkonu ze 70,4 % na 66,0 %. Přímá kauzalita s palivovou krizí prokázaná není, ale časový souběh je výmluvný: lidé stojí hodinu ve frontě na benzin a zároveň klesá jejich důvěra v prezidenta.

Co to znamená pro frontu, a pro Česko

Formulace „zhroutit se mohou všechny fronty najednou“ neznamená, že se ruská armáda v jeden okamžik sesype od severu po jih. Znamená něco subtilnějšího a v jistém smyslu nebezpečnějšího: souběžný logistický tlak na více operačních směrů. Méně nafty znamená menší rezervu pro cisterny, nákladní auta, ženijní techniku, generátory a zásobovací síť v týlu. Pokud se i krátce překryjí odstávky Omsku, NORSI a Saratova (a právě teď se překrývají), Rusko nemusí okamžitě vojensky padnout, ale může ztratit schopnost udržovat stejné tempo zásobování na více směrech současně. A tempo zásobování je to, co v poziční válce rozhoduje.

Pro Česko je přímý dopad omezený. Podle Evropské komise klesl podíl ruské ropy na dovozu EU na dvě procenta a Česko od dubna 2025 přestalo ruskou ropu dovážet díky ropovodu TAL-PLUS. Průměrná cena benzinu v červnu činila 38,22 Kč za litr. Nepřímý kanál přes světové ceny a rafinérské marže ale zůstává otevřený, a rekordní evropské dieselové marže ukazují, že ruská krize není izolovaná.

Ukrajina neútočí na ropu jako surovinu. Útočí na schopnost Ruska přeměnit ji na palivo, které pohání tanky, cisterny i běžná auta. Je to poslední kilometr mezi těžbou a pohybem vojsk, a právě ten se Kyjevu daří systematicky přerušovat.