Putin neví, kde má vytvořit nárazníkovou zónu, aby ochránil Rusko. Chce zabrat mnohem více ukrajinské země

Když Vladimir Putin v červnu 2023 poprvé zmínil možnost vytvoření „sanitární zóny“ podél ukrajinsko-ruské hranice, znělo to jako podmíněná hrozba: pokud budou pokračovat útoky na ruské území, Moskva si vynutí ochranný pás. Od té doby se z neurčité fráze stal opakovaně rozšiřovaný válečný cíl, který postupně pohltil Sumskou oblast, Charkovskou oblast, dněpropetrovskou osu a podle některých analytických scénářů míří ještě dál. Kreml přitom nikdy veřejně nepředložil mapu, nestanovil hloubku ani konečný rozsah. A právě tato neurčitost je klíčem k pochopení toho, proč „obranná“ zóna může ospravedlňovat prakticky neomezený zábor ukrajinské země.

Od sanitární zóny k vojenskému rozkazu

Časová osa ukazuje jasný vzorec. V červnu 2023 Putin prohlásil, že Rusko může být nuceno vytvořit sanitární zónu. V letech 2024–2025 se rétorika překlápěla do bojových operací, nejprve v Charkovské oblasti, poté v Sumské. Na jaře 2025 navštívil Putin Kurskou oblast a náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov hlásil, že ruské síly v Sumské oblasti vytvořily zónu o rozloze zhruba 90 km². V červnu 2025 se pojem „nárazníková zóna“ objevil i v kontextu postupu v Dněpropetrovské oblasti. Na silvestra 2025 Gerasimov oznámil, že Putin nařídil zónu v Sumské a Charkovské oblasti v roce 2026 dále rozšiřovat.

Každý další krok přidal nový směr, nový region, novou ambici. Žádný z nich nepřinesl konečnou mapu.

Čísla, která odhalují skutečný rozsah

Deklarovaných 90 km² zní jako lokální operace. Jenže ukrajinský velitel Spojených sil Mychajlo Drapatyj v březnu 2026 popsal ruskou snahu vytvořit pás hluboký 20 kilometrů podél hranice v Sumské a Charkovské oblasti. Samotný sumský úsek hranice s Ruskem měří přes 560 kilometrů. Jednoduchý výpočet: 20km pás jen v Sumské oblasti představuje více než 11 200 km², plochu srovnatelnou s celým Zlínským krajem. Po přidání Charkovské oblasti se číslo násobí.

A to je stále jen „střídmý“ scénář. Analýza ISW z června 2025, která vycházela z ukrajinské prezentace ruských válečných cílů, popisuje ambici získat do konce roku 2026 dalších zhruba 222 700 km² a držet celkem asi 336 300 km² ukrajinského území. V nejširší verzi by šlo o celé oblasti Černihiv, Sumy, Charkiv, Poltavu, části Kyjevské a Dněpropetrovské oblasti a většinu Oděské a Mykolajivské. ISW současně výslovně uvádí, že při pokračující západní pomoci je takový plán vojensky vysoce nepravděpodobný. Ale jako deklarovaný cíl existuje.

Proč „ochrana hranice“ nefunguje jako argument

Kreml zdůvodňuje nárazníkovou zónu potřebou odsunout ukrajinské ostřelování od ruských pohraničních regionů. Na taktické úrovni to dává smysl: vytlačit dělostřelectvo a raketomety dál od Belgorodu nebo Kurska. Jenže moderní zbraně tuto logiku rozbíjejí.

Americké rakety ATACMS, které Ukrajina používá, mají dostřel kolem 300 kilometrů. Ukrajinské drony zasáhly v červnu 2026 cíle v Ťumeňské oblasti, více než 2 000 km od ukrajinské hranice. Prezident Zelenskyj už v březnu 2025 oznámil úspěšný test dronu s doletem 3 000 km. Proti takovým prostředkům je 20km pás podél hranice řešením asi jako deštník proti tsunami.

Podle nás se právě zde odhaluje skutečná funkce neurčitě definované zóny. Nejde primárně o vojenskou ochranu, ta by vyžadovala hloubku stovek kilometrů, což je prakticky synonymum pro obsazení velké části Ukrajiny. Jde o politický nástroj: pokud je zóna definovaná funkcí „ochránit Rusko“, a nikoli mapou, může se její požadovaná hloubka posouvat téměř bez stropu. Pokaždé, když Ukrajina zasáhne nový cíl hluboko v Rusku, Kreml může prohlásit, že zóna musí být větší.

Co to znamená pro civilisty a pro mír

Důsledky nejsou abstraktní. V červenci 2026 ruský útok na centrum Sum zabil nejméně čtyři lidi včetně dítěte. Ukrajinské ministerstvo obrany buduje 4 000 km protidronové ochrany silnic, protože ruské drony terorizují civilní vozidla, záchranáře i opravárenské týmy v pohraničí. Podle OHCHR byly civilní ztráty na Ukrajině v květnu 2026 nejvyšší od dubna 2022.

Pro mírová jednání představuje neurčitá nárazníková zóna zásadní překážku. Pokud je mír podmíněn vytvořením zóny bez jasně definovaných hranic, může se požadavek rozšiřovat podle aktuální situace na bojišti. Evropská rada v červnu 2026 znovu potvrdila, že hranice se nesmějí měnit silou a agresor nesmí být odměněn. NATO na summitu v Ankaře v červenci 2026 postavilo podporu Ukrajiny mezi své hlavní priority.

Pružný cíl jako strategie

Existuje vzorec, který se opakuje od roku 2023: Kreml pojmenuje bezpečnostní potřebu, ale záměrně ji nevymezí. Neurčitost není slabost plánování, je to nástroj. Dává Moskvě flexibilitu měnit podle potřeby, jestli „ochrana“ znamená několik pohraničních vesnic, dvacetikilometrový pás, nebo tlak na půlku Ukrajiny. Každý nový typ ukrajinského útoku se stává argumentem pro rozšíření.

Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, přitom už více než čtyři roky nedokáže zlomit odpor početně slabší ukrajinské armády využívající inovace, drony a západní technologie. Ambice na papíře jsou jedna věc. Schopnost je naplnit je věc zcela jiná, a právě proto se cíl raději nedefinuje přesně. Co nemá hranice, nemůže selhat.