Konec války je v nedohlednu, Ukrajina prodloužila stanné právo i mobilizaci. Zelenskyj chce záruky na 30 až 50 let

Pondělní hlasování Nejvyšší rady proběhlo hladce a bez velkého dramatu, přesně tak, jak se opakuje každé tři měsíce od února 2022. Stanné právo i všeobecná mobilizace se prodlužují o dalších 90 dní od 2. srpna 2026. Jenže tentokrát je kontext jiný než u předchozích hlasování. Prezident Volodymyr Zelenskyj souběžně stupňuje tlak na Západ, aby Ukrajina nedostala jen příměří na papíře, ale bezpečnostní architekturu, která vydrží generaci. Mluví o zárukách na 30 až 50 let. A právě v tom spočívá důvod, proč konec války zůstává v nedohlednu: ne proto, že by Kyjev chtěl bojovat věčně, ale proto, že bez garancí považuje jakékoli zastavení palby za pozvánku k další ruské agresi.

Dvacáté prodloužení: rutina, která nic nemění na naléhavosti

Od vyhlášení stanného práva 24. února 2022 uplynulo víc než čtyři roky. Každých 90 dní předloží prezident parlamentu návrh na prodloužení, výbor pro obranu doporučí schválení a plénum odhlasuje. Tentokrát šlo o návrhy evidované pod čísly 15401 a 15402, první pro stanné právo, druhý pro mobilizaci. Shoda v sále byla drtivá. Nikdo nechce nést odpovědnost za právní vakuum v obranném režimu státu uprostřed války.

Prakticky to znamená jediné: pro ukrajinské muže ve věku 18 až 60 let na území Ukrajiny dál platí zákaz vycestování s výjimkami stanovenými zákonem. Povolávací a evidenční režim pokračuje beze změny. Nejde o novou reformu mobilizačních pravidel, jen o prodloužení stávajícího rámce. Ale právě ta rutinnost je výmluvná: válka se stala administrativní normalitou, a přesto ji nikdo nemůže ukončit pouhým škrtem pera.

Záruky před příměřím, ne po něm

Zelenskyj opakovaně říká věc, která mění celou logiku mírových jednání: dohoda o bezpečnostních zárukách musí přijít před dohodou o ukončení války, nikoli jako její příloha. Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru 2026 to formuloval otázkou, na kterou chce slyšet odpověď: „Jak dlouho už znovu nebude válka?“

Není to řečnická figura. Kyjev má za sebou zkušenost s Budapeštským memorandem z roku 1994, kde se Ukrajina vzdala jaderných zbraní výměnou za bezpečnostní ujištění, která se v roce 2014 ukázala jako bezcenná. Zelenskyj proto trvá na tom, že nové záruky musí být politicky i právně závazné, musí zahrnovat mechanismus monitoringu příměří a fyzickou přítomnost partnerů na ukrajinském území po zastavení bojů.

Pařížská deklarace ze 6. ledna 2026 už tuto architekturu předběžně popsala: garance aktivované po vstupu příměří v platnost, dlouhodobá pomoc ukrajinské armádě a role partnerů při odstrašení. Zelenskyj v lednu dokonce prohlásil, že dokument o amerických bezpečnostních zárukách je „stoprocentně připraven k podpisu“. Jenže připravenost dokumentu a politická vůle Washingtonu jsou dvě různé věci.

Proč právě 30 až 50 let

Americká strana podle dostupných informací nabízela záruky na 15 let. Kyjev tlačí na 20 a víc, ideálně na 30 až 50 let. Zelenskyj to zdůvodňuje pragmaticky: stát potřebuje jistotu pro obnovu, investoři potřebují horizont, který přesahuje jeden volební cyklus v jakékoli partnerské zemi. A hlavně: Rusko musí vědět, že případný nový útok narazí na stejnou nebo silnější reakci i za dvacet let.

Tak dlouhé bezpečnostní závazky přitom nejsou v západní praxi ničím exotickým. Americko-jihokorejská obranná smlouva trvá bez pevného koncového data už přes sedm desetiletí. Britsko-ukrajinská deklarace o partnerství z ledna 2025 mluví rovnou o sto letech. Kolektivní obrana NATO podle článku 5 nemá žádný expirační termín. V tomto světle je Zelenského požadavek spíš kalkulovaným vyjednávacím tlakem než utopií. Otázkou není, zda je 30 nebo 50 let reálný horizont, otázkou je, zda americký Kongres bude ochoten takový závazek ratifikovat a udržet napříč budoucími administrativami.

Co to znamená pro Ukrajince v Česku

Prodloužení ukrajinského stanného práva automaticky nemění pobytový status Ukrajinců žijících v České republice. Režim dočasné ochrany i možnost zvláštního dlouhodobého pobytu pro integrované uprchlíky běží podle českých pravidel. Ministerstvo vnitra letos v únoru potvrdilo pokračování tohoto programu.

Reálný dopad je nepřímý, ale podstatný: ukrajinští muži ve věku 18 až 60 let, kteří by se vrátili na Ukrajinu, podléhají tamnímu mobilizačnímu režimu a obecně nesmějí znovu vycestovat. České ministerstvo zahraničí na to výslovně upozorňuje. Kdo žije a pracuje v Česku, může pokračovat, ale cesta domů znamená riziko, že se z ní nevrátí.

Česká pomoc Ukrajině mezitím běží po vlastní linii. Bezpečnostní dohoda podepsaná v červenci 2024 a vládní Program Ukrajina na roky 2026–2030 počítají s alokací kolem miliardy korun ročně. Praha tedy plánuje podporu v horizontu let, nikoli týdnů, a není vázána na každé jednotlivé 90denní hlasování v Kyjevě.

Válka bez krátkodobého východiska

Dvacáté prodloužení stanného práva není jen legislativní formalita. Je to politický signál: Kyjev nevidí bezpečný exit bez cizích garancí, bez přítomnosti partnerů na zemi a bez odstrašujícího rámce, který přežije víc než jednu americkou administrativu. Paralelně běží jednání o podobě příměří i o bezpečnostních zárukách, takže nejde o boj bez konce v doslovném smyslu. Ale o boj bez krátkodobého bezpečného východiska, to ano.

Zelenskyj sází na to, že čas a vytrvalost přinutí partnery přijmout jeho logiku: nejdřív záruky, pak mír. Jestli se nemýlí, ukáže až jednadvacáté hlasování, nebo možná to, které po něm přijde.