Ruský kapitán přiznal, proč Kreml nemůže zablokovat ukrajinské přístavy: „Formát operace to nedovoluje a nikdy nedovolí“

Sergej Gorbačov, kapitán 1. třídy v záloze a výkonný ředitel Institutu zemí SNS v Sevastopolu, to řekl v rozhovoru pro ruský server Svobodná pressa 14. července 2026. Přímo uprostřed debaty, kterou v Moskvě rozpoutal poslanec Alexej Čepa svou výzvou „uzavřít ukrajinské černomořské přístavy a potápět lodě, které tam připlouvají“. Gorbačov mu de facto oponoval z pozice člověka, který černomořské prostředí zná zevnitř: „Mnohé z toho, co bylo třeba udělat, nedovoloval, nedovoluje a nebude dovolovat režim speciální vojenské operace.“ A dodal klíčovou větu: „Formát SVO není válka.“

Co znamená „formát operace“

Gorbačovova teze stojí na jednoduchém, ale politicky výbušném rozlišení. Rusko od února 2022 formálně nevede válku, vede „speciální vojenskou operaci“. Tento sebeomezující rámec má konkrétní důsledky i na moři. Skutečná námořní blokáda podle mezinárodního práva, jak ji definuje například Sanremský manuál, musí být formálně vyhlášena, oznámena jak nepříteli, tak neutrálním státům, a hlavně musí být efektivně vynucována. To znamená trvalé zastavování, kontrolu a případné zadržování každé lodi mířící do blokovaného přístavu. Včetně lodí pod vlajkami třetích zemí.

Přesně tohle Kreml dělat nechce. Ne proto, že by neměl rakety na údery, ty létají pravidelně. Ale proto, že systematické zastavování neutrální plavby by znamenalo kvalitativně jiný stupeň konfliktu. Konfrontaci s Tureckem, které kontroluje průlivy. S pojišťovnami, které kryjí komerční lodě. Se Západem, který by takový krok těžko přehlédl.

Gorbačov sám přitom připouští, že kdyby nejvyšší vedení úkol zadalo, Černomořská flotila by se o blokádu pokusila. Jeho „nikdy nedovolí“ je tedy politické, nikoli fyzikální. Platí jen tak dlouho, dokud Kreml nezmění vlastní pravidla hry.

Turecko drží klíč k průlivům

Zásadní roli v celé rovnici hraje Turecko. Krátce po začátku ruské invaze Ankara aktivovala článek 19 Konvence z Montreux a uzavřela Bospor a Dardanely pro válečné lodě obou stran konfliktu. Rusko tak nemůže do Černého moře posílat posily ze svých dalších flotil a Ukrajina ani její spojenci nemohou přivést válečné lodě zvenčí.

Jenže, a to je klíčové, obchodní lodě mají podle tureckého ministerstva zahraničí v tureckých průlivech zaručenou svobodu průjezdu. Komerční trasa tedy zůstává otevřená. Ukrajinský námořní koridor, vedený podél pobřeží Rumunska a Bulharska, funguje právě díky tomu, že obchodní plavidla mohou legálně proplout a Rusko nemá prostředky ani politickou vůli je systematicky zastavovat v těchto vodách.

Analýza Carnegie Endowment z dubna 2026 navíc konstatuje, že ukrajinské a partnerské kapacity „významně omezují operační volnost ruského námořnictva“ v západní části Černého moře. Ruská flotila, oslabená ztrátami včetně křižníku Moskva a řady menších plavidel, jednoduše nemá v této oblasti dostatečnou přítomnost k trvalému vynucování čehokoli.

Čísla, která mluví jasně

Navzdory pravidelným ruským úderům na přístavní infrastrukturu Oděsy, Čornomorsku, Južného i Izmajilu ukrajinské přístavy fungují. A fungují v objemech, které jsou těžko slučitelné s představou „blokovaného“ pobřeží.

Od spuštění ukrajinského námořního koridoru v srpnu 2023 do začátku června 2026 jím prošlo 200 milionů tun nákladu, z toho přes 117,5 milionu tun agrární produkce. K březnu 2026 koridor odbavil 7 087 lodí. V samotném roce 2024 ukrajinské přístavy zpracovaly 97,2 milionu tun, rekordní číslo od začátku koridoru.

Ruské údery přitom způsobují reálné škody. Jen od začátku roku 2026 do března Ukrajina evidovala 63 poškozených objektů přístavní infrastruktury a 7 zasažených civilních lodí. Po masivních útocích z 10. až 12. července 2026 společnost Kernel, jeden z největších agrárních exportérů, oznámila úplné zastavení překládky ve svých zasažených zařízeních v Čornomorsku. Jednotlivé terminály lze vyřadit. Celý systém zatím ne.

Co to znamená pro český trh

Přes ukrajinské přístavy proudí na světový trh obrovské objemy obilí a rostlinných olejů. Česko sice není na ukrajinském dovozu přímo závislé, podle ministerstva zemědělství je v obilovinách soběstačné a dovoz z Ukrajiny představoval jen 1,16 % domácí produkce, ale nepřímý vliv je nesporný.

FAO v červnu 2026 zaznamenala pokles světových cen pšenice o 4,4 %, mimo jiné díky silné nabídce z černomořského regionu. V Česku se to projevuje nerovnoměrně: ceny olejů a tuků v prvním čtvrtletí 2026 klesly meziročně o 18,2 %, zatímco obiloviny mírně zdražily o 1,9 %. Fungující ukrajinský koridor pomáhá tlumit cenové šoky. Jeho případné přerušení by se na globálních trzích projevilo rychle.

Přiznání, které nepřišlo ze Západu

Pozoruhodné na celé věci je, odkud výrok přichází. Nejde o ukrajinskou propagandu ani o západní analytiky. Gorbačov je součástí ruského proválečného diskurzu, člověk napojený na sevastopolské námořní prostředí. A právě on otevřeně říká, že Rusko si samo svázalo ruce rámcem, který si samo vytvořilo. Spekuluje dokonce o jakýchsi neformálních omezeních, zmiňuje údajná předběžná varování před některými údery a dřívější neútočení na nejvyšší ukrajinské vedení, ale žádný konkrétní mechanismus ani dokument nedokládá.

Kreml tak stojí před dilematem, které sám Gorbačov pojmenoval: buď zachová „formát SVO“ a ukrajinské přístavy budou dál odbavovat tisíce lodí ročně, nebo přejde k formální blokádě a přijme riziko přímé konfrontace s neutrální plavbou i se Západem. Dvě stě milionů tun nákladu, které koridorem už prošly, naznačuje, kterou variantu Moskva zatím volí.