Američané vpluli do íránského přístavu a zasáhli ponorku přímo na doku. Neměla šanci se bránit

Video, které den po útoku zveřejnilo americké Centrální velitelství (CENTCOM) prostřednictvím platformy DVIDS, ukazuje scénu, jakou námořní válčení dosud neznalo. Kamera na přídi jednoho z člunů snímá klidnou hladinu zátoky, pomalu se přibližující molo, žlutý portálový jeřáb, a pod ním trup miniponorky třídy Ghadír, vyzvednutý z vody do servisní polohy. Žádný manévr, žádný úhybný obrat. Člun dojede až k vodní hraně mola a obraz přeruší exploze. Ponorka zavěšená na zvedáku nemohla klesnout pod hladinu, nemohla manévrovat, nemohla využít jedinou věc, která ji dělá nebezpečnou, schopnost zmizet. Byla jen statickým cílem.

Tři čluny, nula posádek

Prostředkem útoku nebyly torpédoborce ani stíhačky. Do přístavu vjely tři bezosádkové hladinové čluny Corsair, vyráběné texaskou firmou Saronic Technologies. Jde o jednorázové útočné platformy, v americké terminologii „one-way attack surface drones“, dlouhé zhruba sedm metrů, s doletem přes 1 850 kilometrů, maximální rychlostí kolem 65 km/h a náloží o hmotnosti asi 450 kilogramů. CENTCOM potvrdil, že šlo o vůbec první bojové nasazení amerických námořních dronů tohoto typu.

Záběry analyzované serverem USNI News ukazují, že čluny se k molu přiblížily nízkou rychlostí a bez viditelného pokusu íránské obrany je zastavit. Na zveřejněném videu nejsou patrné žádné bónové zábrany ani jiné fyzické překážky v útočné ose. CENTCOM technické detaily průniku (trasu, místo vypuštění ani případnou podporu rušením) nezveřejnil. Jisté je jen to, co zachytila kamera: nezastavený dojezd až ke konkrétnímu servisnímu stanovišti s ponorkou na portálovém jeřábu.

Základna pod tlakem už měsíce

Zásah z 12. července nebyl blesk z čistého nebe. Operace Epic Fury, zaměřená na degradaci íránských námořních kapacit ohrožujících komerční dopravu v Hormuzském průlivu, běží od 28. února 2026. Podle oficiálních přehledů CENTCOM bylo za prvních sedm dní poškozeno nebo zničeno 43 íránských plavidel, k 23. březnu jich bylo přes 140 a k 6. dubnu už více než 155. Satelitní snímky analyzované Al Džazírou v červnu 2026 potvrdily rozsáhlé škody přímo v areálu bandarabbáské námořní základny.

Útok Corsairů tedy dopadl na místo, které už měsíce krvácelo. A nešlo o izolovanou akci; téhož 13. července CENTCOM oznámil další pětihodinovou vlnu úderů proti cílům v Bandar Abbásu, Búšehru, Čáhbaháru, Džásku, Konaraku a na ostrově Abú Músá. Cílem bylo dál oslabovat íránskou schopnost ohrožovat námořní dopravu. Od 14. července navíc USA obnovily námořní blokádu íránských přístavů. Kombinace předchozí degradace základny, souběžných úderů na pobřežní obranu a malé radarové signatury bezosádkových člunů podle všeho vytvořila okno, kterým Corsairy proklouzly dovnitř.

Proč zrovna Ghadír

Miniponorky třídy Ghadír jsou diesel-elektrická plavidla navržená přímo pro mělké vody Perského zálivu. Podle přehledu NTI dokážou odpalovat torpéda i střely a jejich hlavní devízou je nízký profil, ideální pro zálohy, minování a asymetrické operace v úzkém Hormuzském průlivu. Veřejné odhady jejich počtu se liší: americká Obranná zpravodajská agentura (DIA) ve starším přehledu evidovala 14 kusů, novější souhrn NTI pracuje až s 23. Právě tyto ponorky jsou jedním z pilířů íránské strategie „odepření přístupu“, představy, že Teherán dokáže v případě konfliktu Hormuz uzavřít.

Zásah servisního stanoviště s Ghadírem na zvedáku proto není jen efektní záběr. Zasahuje jednu z citlivých pák, o které se íránská námořní doktrína opírá. Přesný počet Ghadírů ztracených v celé operaci Epic Fury veřejně známý není; oficiální souhrny CENTCOM slučují lodě a ponorky do jednoho čísla. Jisté je, že schopnost Íránu servisovat a nasazovat miniponorky z Bandar Abbásu dostala další ránu.

Černomořská lekce v Perském zálivu

Bandar Abbás není první přístav, kde bezosádkové čluny přepsaly pravidla. Americký admirál už v únoru 2025 označil válku v Černém moři za „laboratoř“ pro bezosádkové námořní systémy. Ukrajinské námořní drony do podzimu 2025 prakticky odepřely ruské černomořské flotile volnost pohybu ve velké části moře, a to proti mnohonásobně silnějšímu protivníkovi. Analytický text USNI Proceedings z června 2026 popisuje, jak logika „levný dron proti drahé lodi“ proměnila ekonomiku námořního boje.

Co se odehrálo v Bandar Abbásu, ukazuje, že tento model je přenosný. Jednorázový člun za zlomek ceny torpéda dokáže fyzicky vjet do chráněného přístavu a zasáhnout cíl, který by jinak vyžadoval letecký úder nebo operaci speciálních sil. Pro útočníka nulové riziko ztráty posádky. Pro obránce noční můra: přístav přestává být bezpečný jen proto, že je za vlnolamem a poblíž raketových baterií.

Írán není jedinou zemí, která si z toho musí vzít poučení. Každý stát s námořní infrastrukturou teď stojí před otázkou, zda jeho přístavní obrana počítá s rojem malých, pomalých a těžko detekovatelných hladinových cílů. Odpověď z Bandar Abbásu je jednoznačná: ta íránská nepočítala.