Rusko vypálilo za jediný měsíc dvě třetiny roční produkce střel Zirkon, které Ukrajinu sráží. Zásoby mu dochází, ale útoky sílí

Číslo pochází z denních přehledů ukrajinského letectva, které shrnul americký Institut pro studium války (ISW) ve své analýze z 19. července. ISW přitom cituje ukrajinský server Militarnyi, podle něhož červencová spotřeba představovala „až dvě třetiny plánované roční produkce“. Jednoduchá redakční aritmetika: pokud 20 kusů odpovídá dvěma třetinám, roční výrobní plán se pohybuje kolem 30 střel, tedy zhruba 2,5 kusu měsíčně. Rusko za necelé tři týdny spálilo ekvivalent osmi měsíců běžné výroby. A přesto útočí dál, právě proto, že balistické a kvazibalistické střely dnes pronikají ukrajinskou obranou výrazně snáz než cokoli jiného.

Proč je Zirkon pro ukrajinskou obranu tak těžký soupeř

Střela 3M22 Zirkon vznikla jako protilodní zbraň. Při nasazení proti pozemním cílům se ale chová jako kvazibalistická hrozba: vystoupá do velké výšky a poté se řítí na cíl shora rychlostí kolem deseti Machů (přibližně 12 250 km/h). Mluvčí ukrajinských Vzdušných sil Jurij Ihnat to popsal bez obalu: efektivně ji dokážou řešit prakticky jen systémy třídy Patriot. A právě těch se Ukrajině zoufale nedostává.

Ihnat v červenci opakovaně upozorňoval, že Rusko cíleně využívá globální deficit interceptorů Patriot a přesouvá těžiště úderů k balistice. Logika je prostá: proti dronům Šáhid a klasickým střelám s plochou dráhou letu, jako jsou Kalibry, si ukrajinská protivzdušná obrana vede slušně, míra záchytu se blíží stovce procent. Proti balistickým a kvazibalistickým střelám je poměr dramaticky horší. Každá taková střela, která pronikne, způsobí neúměrně velké škody.

Anatomie jednoho z nejtěžších úderů na Kyjev

Noc z 18. na 19. července ukázala, jak taková salva vypadá v praxi. Rusko vypustilo na Ukrajinu 40 střel a 125 dronů a klamných cílů. Skladba střelecké salvy byla mimořádně tvrdá:

• 10 střel Zirkon
• 25 střel Iskander-M a střel odpalovaných ze systémů S-400
• 3 střely Onyx
• 2 řízené střely Ch-59/69

Ukrajinská protivzdušná obrana zneškodnila 17 střel z kategorie Iskander-M/Zirkon/S-400, jednu Ch-59/69 a 108 dronů. Přesto 23 střel a 10 dronů zasáhlo 20 lokalit. Prezident Zelenskyj útok označil za jeden z největších balistických úderů na Kyjevskou oblast od začátku plnohodnotné invaze a uvedl, že Rusko střely několik dní cíleně shromažďovalo. Smysl je zřejmý: koncentrovat co největší objem do jednoho časového okna, zahltit obranu a maximalizovat počet průniků.

Zásoby se tenčí, ale Moskva vědomě platí vyšší cenu

Na první pohled to vypadá jako protimluv: Rusku dochází vzácná munice, a přesto ji pálí rychleji než kdy dřív. Ve skutečnosti jde o vědomou volbu. Moskva si kupuje vyšší ničivý efekt teď, za cenu toho, že stejné tempo v dalších měsících nemusí udržet.

Čísla to potvrzují i v širším záběru. Od 1. do 19. července Rusko vypálilo na Ukrajinu přes 107 balistických střel, což je tempo, které při přepočtu na celý měsíc překračuje známou měsíční výrobní kapacitu odhadovanou zhruba na 100 kusů u Iskanderů a střel S-400. U Zirkonů je nepoměr ještě extrémnější: 20 kusů za 19 dní proti měsíční produkci kolem dvou a půl kusu.

Zároveň se výrazně proměnila skladba útoků. V červnu Rusko vypustilo na Ukrajinu 5 749 dronů. Do 19. července jich bylo necelých 3 000. Méně dronů, více balistiky. Ihnat k tomu poznamenal, že nižší počet dronů automaticky neznamená změnu strategie, záleží na zásobách a výrobních možnostech. Naše čtení je ale jednoznačné: Rusko přesouvá důraz k prostředkům, které mají vyšší šanci prorazit.

Západ reaguje, ale průmysl má vlastní tempo

Klíčová otázka zní, zda Západ dokáže Ukrajině dodat dost interceptorů, než Rusko stihne napáchat nevratné škody. Americká armáda v dubnu 2026 oznámila urychlení výroby interceptorů PAC-3 MSE, tedy přesně těch střel, které Patrioty potřebují k sestřelování balistických hrozeb. Oznámení výslovně zmiňuje zajištění dostupnosti pro americké síly i spojence. Jenže průmyslový rozjezd není totéž co okamžitá dodávka. Ihnat sám říká, že každá taková raketa je „fakticky jako letadlo“, výroba je časově i finančně extrémně náročná.

Česká republika v tomto kontextu stojí v jiné pozici. Veřejně dostupné přehledy ministerstva obrany ukazují, že česká pomoc Ukrajině zahrnuje tanky, bojová vozidla pěchoty, houfnice, raketomety, leteckou techniku a munici; systémy Patriot ani jejich interceptory mezi veřejně potvrzenými položkami nefigurují, byť část dodávek probíhá v utajeném režimu. Sama Česká republika Patrioty neprovozuje; buduje vlastní protivzdušnou obranu kolem systému SPYDER se střelami I-Derby LR a na aliančním cvičení Patriot Live Fires zatím vystupuje v pozorovatelské roli. Protibalistická obrana českého nebe tak zůstává závislá na širší architektuře NATO.

Co to znamená pro Ukrajinu a její civilisty

Když protivzdušná obrana zachytí téměř všechny drony, ale propustí podstatnou část balistických střel, i relativně malý počet průniků dokáže paralyzovat energetickou infrastrukturu a zabíjet civilisty. Ihnat po útoku ze 6. července uvedl, že proti Kalibrům byla úspěšnost téměř stoprocentní; největší škody způsobila právě balistika.

Rusko si tuto asymetrii uvědomuje a záměrně ji využívá. Krátkodobě mu to přináší výsledky. Dlouhodobě ale každý další měsíc stejného tempa ztenčuje zásoby, které výrobní kapacita nestíhá doplňovat. Moskva v podstatě sází na to, že ničivý efekt teď převáží nad rizikem prázdných skladů za půl roku. Je to hazard, a Ukrajina s jejími spojenci závodí s časem, aby ho Rusko prohrálo.