Írán je tvrdě bombardován už 9 nocí v řadě, ale Hormuzský průliv neotevře. Odpovídá raketami a zabíjí Američany

V Íránu už svítalo 20. července, když CENTCOM oznámil konec víkendové vlny. Velitelská centra, protivzdušná obrana, pobřežní radary, odpalovací stanoviště raket a dronů, komunikační sítě: výčet cílů se opakuje noc co noc jako litanie. Přesto Teherán nepřistoupil na to, co Washington požaduje: bezpodmínečný, bezpečný a bezplatný průjezd komerčních lodí Hormuzským průlivem. Místo toho Írán odpovídá balistickými střelami a útočnými drony. A zabíjí.

Co znamená „průliv neotevře“

Hormuzský průliv není přehrazený řetězem. Lodě jím stále proplouvají, CENTCOM tvrdí, že od začátku května pomohl protáhnout průlivem přibližně 900 obchodních plavidel a 450 milionů barelů ropy. Jenže „otevřený průliv“ v americkém politickém slovníku znamená něco jiného než pouhý fyzický tranzit.

Jádro sporu je v červnovém memorandu, které mělo na 60 dní obnovit bezpečný průjezd a zahájit odminování. Írán ale jeho výklad posunul: trvá na právu budoucí „správy“ provozu v průlivu, včetně možných poplatků. Washington a jeho partneři to odmítají jako zárodek íránské kontroly nad jednou z nejdůležitějších námořních tepen světa. Dokud Teherán útočí na komerční lodě (za poslední tři měsíce jich podle CENTCOM napadl více než třicet) a dokud si nárokuje regulační pravomoc, USA průliv za fakticky znovu otevřený nepovažují.

Pro Írán je Hormuz existenční páka. Páka na světovou energetiku, na regionální diplomacii, na domácí příběh o obraně suverenity. Ztráta části vojenské infrastruktury pro Teherán není automatický důvod ke kapitulaci, pokud si tuto páku ponechá.

Sedmnáct mrtvých a zbraně, které Írán stále má

K 20. červenci 2026 eviduje AP sedmnáct padlých amerických vojáků od začátku konfliktu 28. února. Šest zahynulo při íránském dronovém útoku na civilní přístav v Kuvajtu, jeden zemřel na následky zranění z útoku v Saúdské Arábii, šest při havárii tankeru KC-135 v Iráku, jeden pilot námořnictva po červencové havárii vrtulníku. Poslední tři oběti přibyly 17. a 18. července: dva vojáci po balistickém a dronovém útoku na americkou základnu v Jordánsku, třetí v severním Iráku při řízené detonaci nevybuchlé munice ze sestřeleného íránského dronu.

CENTCOM tvrdí, že na jaře zničil či poškodil přes 85 % íránské raketové, dronové a námořně-obranné průmyslové základny. Zároveň ale připouští, že Teherán si udržuje zbytkovou schopnost raketových a dronových útoků menšího rozsahu. Analytici z Congressional Research Service upozorňují, že dřívější americké odhady pracovaly s více než 3 000 balistickými střelami různých typů, přičemž velká část zásob a výroby je ukryta v podzemí. CSIS odhadl, že Írán v první fázi konfliktu spotřeboval asi 60 % dronů a 30 % raketových zásob, ale skutečný stav podzemních skladů se z otevřených zdrojů těžko ověřuje.

Devět nocí bombardování tedy íránské vojenské kapacity dál obrušuje. Nezlomilo je.

Jarní blokáda versus červencové nálety

Srovnání obou fází konfliktu ukazuje posun v americké strategii. První blokáda trvala od 13. dubna do 18. června 2026 a přinesla měřitelné operační výsledky: přes 140 přesměrovaných lodí, devět vyřazených nevyhovujících plavidel, více než 50 humanitárních průjezdů. Výsledkem bylo červnové memorandum, dočasná, křehká dohoda.

Červencová fáze je jiná. Po rozpadu memoranda USA 13. července obnovily blokádu íránských přístavů a přidaly noční nálety. Ty přinášejí další vojenskou degradaci, ale ne nový politický výsledek. Spor o režim plavby trvá, útoky na lodě pokračují a Teherán nemá důvod ustoupit, dokud mu zbývají rakety v podzemí a schopnost zasáhnout americké základny v Jordánsku, Kuvajtu či Bahrajnu.

Podle nás se konflikt dostal do fáze, kdy vojenská převaha USA je nesporná, ale politická definice vítězství (bezpodmínečně otevřený Hormuz) zůstává mimo dosah čistě kinetických prostředků. Írán nemusí vyhrát; stačí mu nevzdat se.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Evropská komise uvádí, že od vypuknutí konfliktu vzrostla cena ropy Brent zhruba z 60 na více než 90 eur za barel. Pumpové ceny reagují se zpožděním jednoho až dvou týdnů. V Česku stál 21. července litr Naturalu 95 v průměru 41,65 Kč a nafta 40,76 Kč, meziročně zhruba o 7,50 Kč víc na litru.

Dopad ale sahá dál než k čerpadlům:

• Přepravní náklady: Český zemědělský diplomat při MZe hlásil už v dubnu skok ceny kontejneru z přibližně 2 000 USD na 12 000 až 15 000 USD. Některé české exportní firmy rušily objednávky.
• Válečná přirážka: DSV ČR uvádí válečnou rizikovou přirážku 1 500 až 2 000 USD za kontejner, riziko vyložení v jiném přístavu a zpoždění od několika dnů po řadu týdnů. Alternativní trasy vedou přes Džiddu, Salálu nebo Turecko.
• Letenky: Ryanair 20. července oznámil, že cena jeho nezajištěného paliva vyskočila na 150 USD za barel, tedy dvojnásobek. Osmdesát procent paliva má ale zajištěno na přibližně 67 USD. Okamžitý skok cen letenek z Prahy proto není automatický, ale při delším trvání konfliktu tlak poroste, zvlášť u méně zajištěných dopravců.
• Plyn a zima: Evropská komise k 13. červenci nevidí bezprostřední riziko pro zimní dodávky 2026/27, i když ceny plynu zůstávají nad předkonfliktní úrovní.

Kdy to skončí

Z dostupných materiálů vyplývá čtyřbodový americký test pro prohlášení průlivu za znovu otevřený: konec útoků na komerční lodě, bezpečný průjezd bez poplatků a bez íránské „správy“, odstranění vojenských a minových překážek, zastavení útoků na americké síly a regionální partnery. Dokud Írán nesplní celý balík, Washington má argument pro pokračování blokády i náletů.

Írán zatím nesplňuje ani jeden bod. Devět nocí bombardování mu vzalo kusy infrastruktury, ale ne vůli držet Hormuz jako vyjednávací kartu. Otevřená válka běží od 28. února a pat v průlivu se měří spíš na týdny a měsíce než na dny.

Hormuzský průliv zůstává tím, čím byl posledních padesát let, nejužším hrdlem světové energetiky. Jen teď jím kromě ropy protékají i rakety.