Rusové se mstí za ukrajinské řádění v Azovském moři. Oděsa se mění v „prokletý přístav“

Když ukrajinské námořnictvo v červnu 2026 oznámilo, že společná operace zničila klíčovou infrastrukturu přístavu Mariupol a odřízla ho od elektřiny, šlo o přímý úder do ruské vojenské logistiky v Azovském moři. Mariupol i Berďansk slouží okupantům jako zásobovací tepny pro jižní frontu, a Ukrajina je systematicky narušuje. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Večer 19. července 2026 zasáhly tři řízené střely Ch-59/Ch-69 sucholoď Golden Leo, která pod vlajkou Guineje-Bissau opouštěla s nákladem obilí ukrajinský námořní koridor. Pět členů posádky zahynulo. Loď tureckého vlastníka neměla s válkou nic společného. Přesto se stala dalším jménem na seznamu civilních plavidel, která zaplatila za plavbu do Oděsy nejvyšší cenu.

Seznam, který se prodlužuje každý měsíc

Golden Leo není výjimka. Je to vzorec. Už 1. března 2025 informovalo ukrajinské ministerstvo infrastruktury o poškození lodí SUPER SARKAS a MSC LEVANTE F v oděském přístavu, a dodalo, že šlo celkově o 29. civilní plavidlo zasažené ruskými útoky od začátku plnohodnotné invaze. O deset dní později, 11. března, dostala zásah loď MJ PINAR. Čtyři námořníci zemřeli. Generální tajemník Mezinárodní námořní organizace (IMO) útok veřejně odsoudil.

V květnu 2025 přibyla ORIS HELGA zasažená v Čornomorsku, v červenci téhož roku AJ ROSE přímo v Oděse. Monitoring Black Sea Institute for Strategic Studies napočítal jen za první pololetí 2025 desítky útoků na přístavní oblast Greater Odesa; v červnu jich bylo dvacet, v únoru a březnu po čtrnácti. Každý měsíc přinesl nové škody na terminálech, skladech, jeřábech. A na lodích, které měly tu smůlu, že zrovna kotvily nebo vyplouvaly.

Proč „prokletý“ neznamená mrtvý

Paradox oděského přístavu spočívá v tom, že navzdory všem zásahům nepřestal fungovat. K polovině července 2025 prošlo ukrajinským námořním koridorem přes 130 milionů tun nákladu, z toho 81 milionů tun zemědělské produkce. Oděská oblastní vojenská správa výslovně uvedla, že námořní export pokračuje i pod každodenní palbou. Státní služba námořní a říční dopravy Ukrajiny k tomu dodala jednoznačné sdělení: koridor „se nikdy nezastaví“.

Čísla to potvrzují. Podle dat Evropské komise šlo v květnu 2025 přes Černé moře zhruba 80 % ukrajinského exportu obilí a olejnin. Zbylých 20 % nesly takzvané solidární koridory, tedy pozemní a říční trasy přes Polsko, Rumunsko a dunajské přístavy Reni, Izmajil či Constanțu. Alternativa tedy existuje, ale kapacitně ani cenově nedokáže Oděsu nahradit. Pro odběratele v severní Africe nebo jihovýchodní Asii by pozemní přeprava udělala ukrajinské obilí nekonkurenceschopným.

A nejde jen o obilí. Až 30 % ukrajinského exportu kovových výrobků prochází tímtéž koridorem. Každý útok na oděskou infrastrukturu tak zasahuje i průmyslové dodavatelské řetězce, včetně těch, které vedou do Evropy.

Válečná zóna s otevřenými přístavy

Americká námořní správa MARAD vede Černé i Azovské moře jako prostor aktivních vojenských operací s vysokým rizikem pro komerční plavbu. Její upozornění 2026-003 varuje před řízenými střelami, drony, výbuchy a minami. Britská analytická firma Ambrey mluví o „obnoveném přímém cílení plavidel“ a doporučuje dynamické hodnocení rizik pro každou jednotlivou plavbu. Ukrajinská hydrografická služba průběžně zveřejňuje pobřežní varování a omezení kotvení v části severozápadního Černého moře.

Formální blokáda neexistuje. Lodě mohou vplout i vyplout. Jenže každá taková cesta je bezpečnostní sázka. Pojistné přirážky rostou; přesné sazby pojišťovny nezveřejňují, ale zpřísnění hodnocení rizik je doložitelné. Lodní společnosti musí počítat s tím, že jejich plavidlo může být zasaženo i pod neutrální vlajkou, s civilním nákladem, bez jakékoliv vojenské příslušnosti. Přesně to se stalo Golden Leo.

Co to znamená pro Česko a svět

Přímá česká závislost na oděském přístavu je omezená. Podle ministerstva zemědělství pocházelo v roce 2025 z Ukrajiny 2,6 % českého agrárního dovozu; hlavními dodavateli zůstávají Německo, Polsko a Nizozemsko. Energetická vazba na Oděsu prakticky neexistuje.

Nepřímý dopad je ale reálný. Pokud by ruské útoky vedly k delšímu výpadku černomořského koridoru, projevilo by se to na světových cenách obilí, rostlinných olejů a krmiv. A ty se promítají do regálů i v českých supermarketech. Pro české hutní a strojírenské firmy, které odebírají ukrajinské kovové polotovary, představuje narušení námořní trasy další komplikaci v už tak napjatých dodavatelských řetězcích.

Azovské moře jako rozbuška

Rusko potřebuje Azovské moře jako zásobovací koridor pro okupovaný jih Ukrajiny. Přístavy Mariupol a Berďansk jsou klíčové pro přísun vojenského materiálu i pro ekonomické využití okupovaných území. Když Ukrajina v červnu 2026 podle vlastního prohlášení vyřadila mariupolský přístav z provozu, zasáhla Rusko tam, kde to bolí nejvíc, v logistice.

Přímé ruské prohlášení, které by útok na Golden Leo explicitně označilo za odvetu za konkrétní ukrajinskou akci v Azovu, se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Kontext je ale výmluvný. Námořní eskalace v Černém moři se zintenzivňuje právě v období, kdy Ukrajina stupňuje tlak na ruskou logistiku v Azovu. Obě strany vedou paralelní námořní válku: Ukrajina ničí ruské zásobovací trasy, Rusko odpovídá údery na ukrajinské exportní tepny. Civilní lodě a jejich posádky jsou v tomto souboji rukojmími.

Oděsa zůstává otevřená. Lodě dál nakládají obilí, ocel, slunečnicový olej. Jenže každý kapitán, který vpluje do přístavu, ví, že jeho loď může být ta další na seznamu. Prokletý přístav není ten, který nefunguje. Je to ten, kde fungování samo o sobě vyžaduje odvahu.