„Francie neumí vyrobit jediný tank, výrobní linky zavřela,“ vysmívají se Rusové. Nový „eurotank“ vzniká s Estonci

Začátkem července 2026 se na proválečném ruském serveru TopWar objevil článek, který s viditelným potěšením konstatoval, že Francouzi „zcela zavřeli výrobní linky“ na hlavní bojový tank Leclerc a že do nového evropského tankového projektu MARTE nebyli ani přizváni. Nebyl to ojedinělý hlas. Už v únoru 2023 tvrdila komentátorka Olesja Orlenko na portálu Ukraina.ru, že Francie nové tanky „nyní nemůže vyrobit“, a dokonce státní Russkaja gazeta v lednu 2022 přiznávala, že případné obnovení výroby Leclerců by trvalo roky a stálo miliardy. Ruská propaganda si z francouzského tankového průmyslu dělá terč. Jenže mezi uzavřenou sériovou linkou a ztrátou veškerého know-how je propast.

Co Francie skutečně ztratila, a co si zachovala

Jádro ruského posměšku stojí na reálném faktu. Podle Le Monde byla výrobní linka na nové tanky Leclerc uzavřena v roce 2007 kvůli nedostatku dalších objednávek; po dokončení francouzských a emirátských sérií prostě nebylo pro koho vyrábět. Francie dnes skutečně neumí rychle rozjet sériovou produkci nových Leclerců z aktivní národní linky.

Absolutní výklad „Francie neumí tanky“ je ale propagandistická zkratka. Společnost KNDS France průběžně modernizuje stávající Leclercy na standard XLR a na veletrhu Eurosatory 2026 představila koncept CAPINT, zcela nový tank s bezosádkovou věží ASCALON, protidronovou ochranou, otevřenou digitální architekturou a napojením na robotické wingmany. Háček? Podvozek už není francouzský. KNDS pro CAPINT zvolila korbu německého Leopardu 2A8. Francie si drží věže, kanony, digitalizaci a systémovou integraci, ale jako základ bere německou platformu. To je přesně ten paradox, který ruská média přehlížejí, protože se jim nehodí do narativu.

MARTE: eurotank, který není jen slogan

Zkratka MARTE znamená Main ARmoured Tank of Europe a jde o projekt financovaný z Evropského obranného fondu. Oficiálně odstartoval 1. prosince 2024 jako dvouletá studie a návrh nové evropské tankové platformy. Koordinátorem je německý Rheinmetall a v konsorciu sedí 51 subjektů z jedenácti členských států EU plus Norsko. Mezi podporujícími ministerstvy obrany jsou vedle Německa i Estonsko, Itálie, Řecko, Polsko a další.

Proč je důležité, že projekt vede Rheinmetall, a ne KNDS? Protože Francie v MARTE nefiguruje, ani mezi ministerstvy obrany, ani v konsorciu. Současně Paříž a Berlín v červenci 2026 na společné radě obrany fakticky odepsaly původní francouzsko-německý program MGCS. Podle závěrů Elysejského paláce byl MGCS převeden do čistě výzkumného režimu a proof-of-concept pro kolaborativní boj a autonomní systémy. Cesta k jednomu společnému francouzsko-německému tanku se tak rozplynula.

Podle nás to znamená jediné: Francie z evropské tankové hry nezmizela, ale z pozice výrobce kompletního národního tanku se posouvá do role partnera, který nabízí subsystémy a přechodová řešení. Vlastní sériový stroj zatím nemá.

Estonci nejsou do počtu

Na první pohled působí účast Estonska v projektu budoucího těžkého tanku absurdně, země s populací 1,3 milionu a armádou čítající tisíce vojáků. Jenže MARTE není jen o svařování korby. Estonsko je přítomné dvojím způsobem: estonské ministerstvo obrany patří mezi jedenáct resortů, které projekt podporují jako budoucí zákazníci, a v konsorciu jsou tři estonské firmy (CAFA Tech, Rantelon a Wayren). Jejich přesné pracovní balíky zatím nejsou veřejné, ale v projektu zaměřeném na senzory, síťovou architekturu a subsystémy dává účast technologických firem z pobaltské země dobrý smysl. Pro malý stát na hranici s Ruskem je klíčové být u definice standardu, ne nutně vyrábět celý tank.

Do března 2026 projekt MARTE dokončil operační koncept (CONOPS) a harmonizované požadavky jedenácti armád. Míří na předběžný konstrukční přezkum. To je víc než politický slogan, i když k prototypu je ještě daleko; cíl hovoří o novém tanku kolem roku 2035.

Jak si MARTE stojí ve světovém kontextu

Současný Leopard 2A8, který si objednalo i Česko v počtu 44 kusů s rámcem až 77 strojů, nabízí kanon ráže 120 mm L55A1, čtyřčlennou osádku, zásobu 42 kusů munice, hmotnost kolem 62–64 tun, silniční rychlost do 60 km/h a dojezd pod 400 kilometrů. Tvrdá čísla k MARTE zatím zveřejněna nejsou, ale směr je čitelný z evropských demonstrátorů: menší osádka, vyšší automatizace, bezosádková věž, protidronová vrstva a otevřená digitální architektura.

Podobnou logikou se řídí i americký M1E3, nástupce Abramsu, který zdůrazňuje nižší hmotnost, menší logistickou stopu, ochranu proti dronům a nástroje umělé inteligence. Na opačném konci spektra stojí ruský T-14 Armata se 125mm kanonem 2A82 a bezosádkovou věží, ikona „tanku budoucnosti“, která ale po více než dekádě existuje jen v mizivém počtu kusů a do sériové výroby se nikdy pořádně nedostala. Právě Armata ukazuje, že mít ambiciózní koncept nestačí. Důležité je dotáhnout ho do série. A to je výzva, která čeká i MARTE.

Co to znamená pro Česko

Česká republika v programu MARTE nefiguruje. Praha se v letech 2025–2026 jasně ukotvila v leopardí větvi podpisem závazné objednávky na Leopardy 2A8 s dodávkami plánovanými od roku 2028 do roku 2031. Pro českou armádu, která dosud provozuje stárnoucí T-72M4 CZ a starší Leopardy 2A4, je to zásadní modernizační skok.

MARTE může být pro Česko relevantní až jako velmi vzdálený nástupce, evropský standard někdy po roce 2040. Rozbíjet právě podepsanou leopardí trajektorii kvůli projektu, který je zatím ve fázi studie, by nedávalo smysl. Pokud ale MARTE skutečně dospěje k sériovému tanku, Česko jako provozovatel leopardí platformy bude mít k přechodu blíž než země s úplně jinou technikou.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, do celého procesu tlačí urgenci. Drony, útoky shora, síťové sdílení dat, to vše mění pravidla hry a požadavky MARTE výslovně zahrnují poučení z probíhajících konfliktů. Rusko se může Francii vysmívat, ale samo nedokázalo dostat Armatu do série. Evropa má aspoň plán, a tentokrát i jedenáct armád, které ho chtějí zaplatit.