Británie chce mít první letectvo šesté generace v Evropě. Představila Storm Fighter, který bude krýt F-35 i Tempest

16. července 2026 vystoupil britský ministr pro obrannou připravenost Luke Pollard na konferenci velitelů vzdušných sil a vyslovil dvě slova, která do té doby neměla veřejný význam: Storm Fighter. Nejde o hotovou stíhačku ani o sériový typ. Je to název národního programu takzvaných Collaborative Combat Aircraft, bezpilotních strojů, které mají v rojích doprovázet Typhoony, F-35 a jednou i budoucí Tempest. Pollard je popsal jako „anděla strážného a útočného psa“ pilotovaných letounů. Británie na rozjezd programu vyčlenila v Defence Investment Plan publikovaném 30. června 300 milionů liber, tedy zhruba devět miliard korun. A tvrdí, že díky němu postaví první letectvo šesté generace v Evropě.

Co přesně Storm Fighter je, a co zatím není

Storm Fighter není jeden konkrétní letoun s pevně daným tvarem a výrobcem. Je to programový rámec, pod kterým RAF hledá bezpilotní bojovou platformu schopnou operovat autonomně i pod dálkovým řízením pilota Typhoonu nebo velitele mise. Finální požadavky dosud nebyly zveřejněny, ale dva kandidáti už jsou na stole.

Prvním je BAE Brontanax, představený 22. července 2026 přímo ve Farnborough. Podle BAE Systems jde o „první britsky navržený bezpilotní autonomní CCA“, velikostí odpovídá cvičnému Hawku, má otevřenou architekturu a první exemplář je v Británii kompletně sestaven. Reuters cituje výrobce, že letové testy by mohly začít příští rok a vstup do služby připadá v úvahu kolem roku 2030. BAE slibuje 70–80 procent schopností pilotované stíhačky za méně než čtvrtinu její ceny.

Druhým uchazečem je americký Boeing MQ-28 Ghost Bat, který na rozdíl od Brontanaxu už létá. Má dolet přes 3 700 kilometrů, modulární konstrukci a je navržený přímo pro spolupráci s pilotovanými stroji. Technologicky je dál. Politicky má ale v britské soutěži slabší kartu, Londýn opakovaně zdůrazňuje suverenitu dodavatelského řetězce.

Pět strojů, 800 km před stíhačkou, pětina ceny

Britský ministr obrany Wes Streeting ve svém projevu ve Farnborough 22. července vysvětlil bojovou logiku Storm Fighteru třemi čísly: pět bezpilotních strojů najednou, přibližně 800 km (500 mil) před Typhoonem, za pětinu ceny pilotovaného letounu. Jejich úkolem bude být „očima a ušima“ formace, nést střely, mást nepřátelskou protivzdušnou obranu a přebírat riziko, které by jinak nesl pilot.

Éra, kdy pilotované stíhačky samy držely oblohu, podle Streetinga skončila. F-35 ani budoucí Tempest nejsou technologicky nedostatečné, problém je v počtu, ceně a riziku. Jedna F-35B stojí přes tři miliardy korun. Vyslat ji jako první do prostoru bráněného moderními systémy S-400 nebo S-500 znamená riskovat ztrátu, kterou si žádné letectvo nemůže dovolit opakovat. Storm Fighter má vytvořit levnou, nahraditelnou vrstvu bojové síly, která drahé stroje posune dál od nejnebezpečnější části mise.

RAF přitom tuto logiku už testuje v praxi. Od května 2025 provozuje systém StormShroud, bezpilotní platformu elektronického boje, která oslepuje nepřátelské radary a zvyšuje přežití F-35B i Typhoonů. Storm Fighter má tuto ochrannou funkci rozšířit z elektronického rušení do plnohodnotné bojové role.

Proč „šestá generace“ a proč právě teď

Streetingovo tvrzení, že RAF bude první evropské letectvo šesté generace, nestojí na tom, že by Tempest vstoupil do služby dříve než konkurence. Tempest, vyvíjený v rámci programu GCAP společně s Japonskem a Itálií, míří na rok 2035. Britský argument je jiný: šestá generace není jeden letoun, ale architektura. Síť pilotovaných strojů, autonomních dronů, sdílených dat, umělé inteligence a rychlých softwarových aktualizací. Britská laboratoř Dstl to popisuje jako systém, který staví na vlastnostech páté generace (stealth a integrace senzorů u F-35) a přidává autonomii a rychlou adaptabilitu.

Storm Fighter je mostem. Než přijde Tempest, má RAF naučit svou sílu fungovat s bezpilotními wingmany na Typhoonech a F-35. Demonstrátor má vzlétnout v roce 2027, operační schopnost Streeting slíbil do konce dekády. Pokud se to podaří, RAF bude mít funkční kombinaci pilotovaných a bezpilotních strojů roky před tím, než se Tempest vůbec dotkne ranveje.

A nejde jen o vzdušné síly. Paralelně běží Project Vanquish, program autonomní platformy pro letadlové lodě třídy Queen Elizabeth, která má doplňovat F-35B bez potřeby katapultů a záchytných lan. Británie tak buduje vícevrstvou transformaci: StormShroud v operační službě, Storm Fighter pro RAF, Vanquish pro námořnictvo a GCAP jako cílový pilotovaný systém. Celý balík spadá pod pětimiliardovou dronovou transformaci oznámenou koncem června.

Jak si Británie stojí ve srovnání

Britové nejsou globálně nejdál. Americké letectvo má v roce 2026 podepsané kontrakty na CCA první fáze i software pro autonomii misí, výběr hlavního dodavatele plánuje na léto 2027. 15. července provedl USAF ostrou střelbu z prototypu YFQ-44A. Kratos XQ-58 Valkyrie létá od roku 2019 a je ve výrobě. Storm Fighter je proti tomu v dřívější programové fázi, politicky spuštěný a financovaný, ale bez srovnatelné testovací historie.

V Evropě je situace jiná. Airbus v červnu 2026 oznámil, že chce Německu nabídnout operační bezpilotní bojovou platformu s údernou schopností do roku 2029, napojenou na Eurofighter. Francie, Německo a Španělsko rozvíjejí podobnou architekturu v rámci programu FCAS. Jenže to jsou zatím průmyslové pilíře a koncepty, ne pojmenovaný národní program s rozpočtem, termínem a politickým závazkem. Britský náskok je právě v tom, v kombinaci rozhodnutí, peněz a operační ambice.

Není to přitom první britský pokus. Project Mosquito, předchůdce Storm Fighteru, byl v červnu 2022 zastaven po fázi návrhu. RAF tehdy usoudila, že větší přínos přinese menší, levnější a rychleji nasaditelná platforma. Storm Fighter je poučením z tohoto selhání: pragmatičtější, méně přeinženýrovaný, s důrazem na rychlost zavedení.

Co to znamená pro NATO a Česko

Británie svůj program rámuje jako posílení Aliance, ne jako sólový evropský štít. NATO samo v červenci 2026 oznámilo investice 40 miliard dolarů do obrany proti dronům a rozšíření výcviku operátorů. Pro Českou republiku Storm Fighter neznamená přímý přístup k britským bezpilotním strojům, žádná česká účast v programu není veřejně dohledatelná. Ze středoevropských zemí je nejblíž Polsko, které s Londýnem prohlubuje spolupráci v klíčových technologiích a společně s Británií, Francií, Německem a Itálií pracuje v iniciativě LEAP zaměřené na levné autonomní platformy.

Pro Česko a další alianční partnery bude podstatnější nepřímý efekt: standardy, interoperabilita, taktiky spolupráce pilotovaných a bezpilotních strojů, které Británie otestuje jako první v Evropě. Pokud RAF skutečně do konce dekády zprovozní funkční CCA po boku svých stíhaček, vytvoří šablonu, ze které bude čerpat celé východní křídlo NATO.

Streeting ve Farnborough řekl jednu větu, která shrnuje celou britskou sázku: doba, kdy pilotované stroje samy držely oblohu, je pryč. Storm Fighter je odpovědí na otázku, co přijde místo nich, ne jako náhrada, ale jako štít, který poletí tam, kam je příliš nebezpečné poslat člověka.