Ruské letectvo tají počet nových Su-30SM2 a Su-34, ale prozradilo se fotkami. Na Ukrajině utrpělo těžké ztráty

Dne 9. července 2026 zveřejnil ruský státní zbrojní konglomerát Rostec stručnou zprávu: Sjednocená letecká korporace (UAC) předala ministerstvu obrany „dávku“ víceúčelových bojových letounů Su-30SM2 a úderných letounů Su-34. Žádná čísla, žádná sériová registrace, žádný seznam jednotek. Jenže propagandistický materiál, který měl dodávku oslavit, obsahoval záběry, na nichž analytici otevřených zdrojů rozpoznali zcela nový Su-34 s registrací RF-81920. Tiskové oddělení tak jednou rukou informaci utajilo a druhou ji částečně prozradilo. A právě tato nechtěná stopa pomáhá složit obraz o tom, jak rychle, nebo pomalu, ruský průmysl doplňuje letouny, které válka na Ukrajině trvající již více než čtyři roky spolehlivě ničí.

Co Rusko přiznalo a co zamlčelo

Od roku 2022 UAC systematicky nezveřejňuje počty ani sériová čísla nově dodávaných bojových letadel. Praktický důvod je nasnadě: přesné údaje by protivníkovi i západním analytikům umožnily měřit tempo výroby, mapovat doplňování ztrát a sledovat přesuny ke konkrétním jednotkám. Červencové oznámení proto mluví jen o neurčité „dávce“ obou typů a zdůrazňuje modernizaci avioniky, elektronického boje a výzbroje u Su-30SM2 a „zvýšenou přesnost úderů na stovky kilometrů“ u Su-34.

Jenže registrace RF-81920 zachycená na oficiálních záběrech říká víc, než chtěl Rostec sdělit. Sekundární analýza ruského leteckého webu porovnala toto číslo s dříve známými registracemi RF-81777 a RF-81778 a odhadla, že mezi květnem 2022 a červencem 2026 mohlo být dodáno zhruba 145 nových bojových letounů několika typů: Su-34, Su-35S, Su-57 i Su-30SM2. To odpovídá přibližně 35 strojům ročně napříč celým spektrem frontového letectva. Není to málo, ale není to ani tempo, které by pohodlně vyrovnávalo ztráty a zároveň rozšiřovalo flotilu.

Ztráty, které nové stroje mají nahradit

Databáze vizuálně potvrzených ztrát Oryx eviduje u ruského letectva minimálně 21 zničených či poškozených Su-30SM a 43 strojů řady Su-34/Su-34M. Slovo „minimálně“ je klíčové: Oryx započítává pouze případy doložené fotografií nebo videem, skutečný počet bývá vyšší. Část strojů byla sestřelena ve vzduchu, část zasažena na zemi ukrajinskými drony a raketami, několik dalších se stalo obětí nehod.

Právě Su-34 označuje Rostec za jeden z nejžádanějších typů ruských vzdušných sil. Není divu. Jde o dvoumístný úderný letoun generace 4+ s maximální rychlostí 1 500 km/h ve výšce, bojovým zatížením až 8 500 kg, akčním rádiem kolem 1 700 km s přídavnými nádržemi a vytrvalostí letu až 10 hodin. V ruské doktríně plní roli, kterou v NATO částečně zastávají specializované úderné verze víceúčelových letounů, s tím rozdílem, že Su-34 je výrazně těžší a nese více munice.

Su-30SM2 je naopak dvoumístný víceúčelový bojový letoun, evoluce staršího Su-30SM. Výrobce u něj uvádí modernizovanou palubní elektroniku, výkonnější radar s delším dosahem detekce, moderní komplex elektronického boje a integraci nových typů výzbroje včetně prostředků dlouhého dosahu. Koncepčně se blíží západním dvoumotorovým víceúčelovým platformám, byť přímé srovnání s americkým F-16 Fighting Falcon (kompaktní jednomotorový letoun s úderným doletem přes 860 km a zatížením do 9G) nebo evropským Eurofighterem Typhoon (maximální rychlost Mach 2,0, tedy přibližně 2 450 km/h, tah 180 kN) kulhá, každý z těchto strojů byl navržen pro jinou doktrínu a jiný způsob nasazení.

Doplňování, nebo skutečný růst?

Podle nás červencová dodávka spíš udržuje ruské frontové letectvo v provozu, než aby sama o sobě měnila strategickou rovnováhu. Pokud UAC dodává zhruba 35 bojových letounů ročně napříč několika typy a jen u Su-34 evidujeme minimálně 43 vizuálně potvrzených ztrát za celou válku, prostor pro skutečné rozšiřování flotily je úzký. Rostec sice v prosinci 2025 tvrdil, že rok 2025 byl jedním z nejproduktivnějších v počtu dodaných taktických letadel, ale bez konkrétních čísel jde o tvrzení, které nelze nezávisle ověřit.

Samotné tajení počtů je přitom výmluvné. Moskva chce světu, a vlastní veřejnosti, ukázat, že nové stroje předává. Současně ale nechce protivníkovi umožnit snadno spočítat, zda skutečně dohání ztráty, nebo jen zaplňuje nejkritičtější díry. Fakt, že se tato snaha rozpadá na vlastních propagandistických fotkách, ukazuje limity ruského informačního managementu.

Co to znamená pro NATO a Česko

Jedna neurčitá dávka taktických letounů sama o sobě bezpečnostní situaci nad střední Evropou nepřeklopí. Podstatné je ale to, co potvrzuje: Rusko si i po více než čtyřech letech intenzivní války udržuje schopnost průběžně obnovovat bojové letectvo. Pro státy NATO včetně České republiky je to argument pro pokračující posilování východního křídla Aliance, od aktivit typu Enhanced Vigilance a bojových skupin po integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu.

Ukrajina mezitím dokazuje, že nové ruské stroje nejsou nedotknutelné. Databáze Oryx zahrnuje i letouny zničené nebo poškozené na zemi, což svědčí o schopnosti ukrajinských sil zasahovat ruské letectvo přímo na základnách. Každý čerstvě dodaný Su-34 tak vstupuje do prostředí, kde jeho životnost závisí nejen na kvalitě avioniky, ale i na tom, jak daleko od fronty ho Rusko zaparkuje.

Tajemství kolem červencové dodávky nakonec prozrazuje víc než samotné počty. Rusko potřebuje nové stroje natolik, že je předává i za cenu rizika, že si analytici z jediné čitelné registrace dopočítají zbytek. A to je pro Moskvu nepříjemná rovnice, protože válka na Ukrajině letouny spotřebovává rychleji, než je ruský průmysl dokáže nahradit.