„Vyjednávání nemá smysl. Teď je správný čas na rozhodující úder a vítězství Ruska,“ hodnotí ex-důstojník amerického námořnictva

Text s názvem „Decision Point“ se na Ritterově blogu objevil 19. července 2026, tedy ve chvíli, kdy G7, NATO i Bílý dům stále mluví o mírových jednáních a další vojenské pomoci Kyjevu. Ritter v něm tvrdí, že Rusko dospělo k rozhodujícímu bodu a že každý další pokus o diplomacii je jen zdržovací taktika Západu. Místo toho navrhuje jedinou cestu: „zatemnit ukrajinskou oblohu ruskými raketami a drony.“ Jenže mezi osobním manifestem jednoho komentátora a realitou na frontě zeje propast, kterou stojí za to prozkoumat.

Kdo je Scott Ritter a proč ho poslouchat s rezervou

V titulku se mluví o „ex-důstojníkovi amerického námořnictva“, přesněji jde o bývalého zpravodajského důstojníka námořní pěchoty USA (US Marine Corps), kde sloužil osm let. Později působil jako inspektor kontroly zbrojení v bývalém Sovětském svazu a jako inspektor UNSCOM v Iráku. Životopis, který by na první pohled budil respekt.

Jenže je tu druhá strana mince. Ritter sám přiznal, že od dubna 2020 je placeným externím přispěvatelem ruské státní televize RT. V srpnu 2024 FBI prohledala jeho dům v rámci širšího vyšetřování Američanů napojených na ruská státní média. Motivace mu bez důkazů přisuzovat nebudeme. Ale kontext, ve kterém jeho texty vznikají, je zásadní; nejde o nezávislou analýzu, nýbrž o názorový manifest člověka dlouhodobě zakotveného v proruském mediálním ekosystému.

Co přesně Ritter navrhuje, a co ne

V textu „Decision Point“ Ritter staví argumentaci na třech pilířích:

• Jednání jsou podvod. Minsk, Istanbul i Anchorage podle něj fungovaly jako falešné mírové pokusy, jejichž skutečným cílem bylo dát Západu čas na posílení Ukrajiny.
• Teď je okno příležitosti. Ukrajinská dronová kampaň prý selhala, politická krize kolem odvolání náčelníka generálního štábu Syrského a role Mychajla Fedorova ukazují vnitřní slabost Kyjeva a Západ nedokáže sliby ze summitů přetavit v reálnou změnu na bojišti.
• Řešením je totální vzdušná kampaň. Ritter výslovně píše, že Rusko nemá útočit na Evropu. „Rozhodující úder“ v jeho pojetí znamená pokračovat v masivním bombardování ukrajinských měst a infrastruktury střelami a drony, dokud se nezhroutí ukrajinská obranyschopnost a společnost nepřijme „nevyhnutelnost“ porážky.

Vítězství Ruska si představuje jako demonstraci bezmoci Evropy, NATO i USA. Žádný diplomatický koncový stav, žádnou mapu budoucích hranic, jen obraz zhroucené Ukrajiny. Je to vize, která se čte jako válečný manifest, ne jako strategická analýza.

Realita bojiště říká něco jiného

Ritter maluje obraz Ukrajiny na pokraji kolapsu. Západní bojištní analýzy z téhož období ale vyprávějí složitější příběh.

Critical Threats a ISW v červnu 2026 konstatovaly, že Ukrajina v dubnu a květnu osvobodila více území, než Rusko ve stejném období zabralo. Vyhlídky Moskvy na dobytí zbytku Doněcké oblasti hodnotily jako problematické. Červencová analýza pak explicitně upozornila, že Kreml některé postupy mediálně nadsazuje; hlášení neodpovídají realitě na zemi.

Ukrajina zároveň zintenzivnila údery na Krym, ruskou logistiku a energetickou infrastrukturu v okupovaných oblastech. Konflikt zkrátka není jednosměrný. Ano, ruská raketová a dronová kampaň je brutální; podle mise OSN pro lidská práva bylo jen v červnu 2026 zabito nejméně 293 civilistů a 1 990 zraněno, nejvíce od dubna 2022. Dálkové zbraně tvořily 45 % všech civilních ztrát a zasahovaly města daleko od fronty. To je strašlivá daň. Ale není to důkaz blížícího se ruského vítězství. Je to důkaz opotřebovací války, která se táhne.

Diplomacie mrtvá? Západ tvrdí opak

Ritterova teze o tom, že jednání v Anchorage byla jen hra na čas, stojí na jeho interpretaci, ne na předložených dokumentech. Bílý dům ještě v srpnu 2025 po anchorageském summitu mluvil o zužování sporných bodů, koncesích obou stran a „přelomových“ bezpečnostních garancích. Lídři G7 24. února 2026 v oficiálním prohlášení psali o jednáních v dobré víře a oznámili přes 2 500 generátorů a více než půl miliardy eur nových příslibů do fondu pro ukrajinskou energetiku.

A NATO? K červenci 2026 přes mechanismus PURL zafinancovalo více než 6 miliard dolarů amerického vybavení pro Ukrajinu. Spojenci na rok 2026 přislíbili 70 miliard eur na vojenskou pomoc a výcvik. To neznamená, že vše funguje bezchybně; politické třenice v Kyjevě i nervozita evropských lídrů jsou reálné. Ale obraz „úplně prázdných summitů“, který Ritter kreslí, neodpovídá doložitelným faktům.

Co to znamená pro Česko

Česká vláda v září 2025 schválila program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun a výslovně ho zdůvodnila i vlastní bezpečností. Článek 5 NATO chrání členské státy Aliance, Ukrajinu nikoli. Ale právě proto Západ podporu Ukrajiny rámuje jako součást širšího odstrašení: pokud by Rusko dosáhlo rychlého vítězství, tlak na vyšší obranné výdaje a posílení východního křídla NATO by zesílil okamžitě.

Ritterův text je podle nás užitečný jako rentgen jednoho typu argumentace: americký komentátor s vazbami na ruská státní média otevřeně vyzývá k masivnímu bombardování civilní země a prezentuje to jako strategickou moudrost. Že takové hlasy existují, je fakt. Že by popisovaly realitu, to zatím nepotvrzuje ani fronta, ani diplomacie, ani data o tom, co Západ Ukrajině skutečně dodává.