Ostuda jako hrom, pýcha ruského letectva se zřítila u Moskvy. Není to poprvé, co Su-57 skončil v plamenech

Letoun dopadl do neobydleného prostoru mezi Zvenigorodem a vesnicí Lucino v Odincovském městském okruhu. Podle ruského ministerstva obrany, které informaci předalo přes agenturu TASS, šlo o pád při vzletu, stroj nenesl žádnou bojovou výzbroj a pilot se stačil katapultovat. Na zemi nebyly hlášeny oběti. Deník Kommersant ovšem doplnil klíčový detail, který ministerstvo v prvním vyjádření vynechalo: typ havarovaného letounu byl Su-57. Tedy přesně ten stroj, kterým Rusko světu dokazuje, že patří do elitního klubu výrobců stíhaček páté generace.

Proč je Su-57 „pýcha ruského letectva“

Suchoj Su-57 není obyčejná stíhačka. Ruské státní korporace Rostec i Sjednocená letecká korporace (OAK) ho roky prezentují jako technologický vrchol domácího leteckého průmyslu, stroj s prvky stealth, radarem s aktivním fázovým polem, kompozitním trupem a širokou paletou výzbroje. Na leteckém veletrhu Aero India 2025 ho OAK představila jako „jediný letoun páté generace, který prokázal svou kvalitu v boji“. Výroba probíhá v závodě KnAAZ v Komsomolsku na Amuru a Moskva opakovaně slibuje rozšiřování kapacit i růst dodávek, s cílem dodat 76 kusů do roku 2028.

Jenže právě ta čísla odhalují problém. Podle adresáře FlightGlobal/Cirium má ruské letectvo aktuálně 24 aktivních Su-57 a dalších 52 objednaných. Dvacet čtyři kusů. Pro srovnání: americké letectvo provozuje 178 stíhaček F-22 a 246 kusů F-35A, celosvětově je v aktivní službě přes 700 letounů F-35. Když Američanům spadne jeden stroj, je to statistika. Když Rusům spadne Su-57, je to událost.

Havárie, která není první

Moskva se snaží incident prezentovat střízlivě. Ministerstvo obrany mluví o „technické závadě letecké techniky“, Kommersant dodává, že šlo o tréninkový let a příčiny budou řešit vojenští experti a komise. Typ letounu přitom oficiální vyjádření zpočátku zamlčelo, informaci o Su-57 přinesl až Kommersant s odkazem na vlastní zdroj.

Tato opatrnost má svou logiku. Su-57 totiž havaroval už jednou. Dne 24. prosince 2019 se první sériový kus zřítil během zkušebního letu v Chabarovském kraji u Komsomolska na Amuru. Agentura TASS tehdy s odkazem na zdroje z obranného průmyslu uvedla předběžnou příčinu: poruchu systému řízení letu. Pilot se katapultoval a přežil, stejně jako nyní. Stroj ale ne.

Dvě úplné ztráty u flotily čítající dvě desítky kusů, to je bilance, kterou žádná PR kampaň nezakryje.

Stroj, který Rusko chrání víc než ostatní

K tomu přibývá ještě třetí vážný incident. V červnu 2024 Ukrajina oznámila, že zasáhla Su-57 na základně Achtubinsk hluboko na ruském území. Podle Defense News a citace britského ministerstva obrany Rusko Su-57 nad Ukrajinou téměř nenasazuje. Typ slouží převážně k odpalování dlouhodosahových střel zpoza hranice, daleko od dosahu ukrajinské protivzdušné obrany.

Důvod je prostý a Britové ho pojmenovali otevřeně: Moskva se bojí reputačních škod, zhoršení exportních vyhlídek a kompromitace citlivých technologií. Jinými slovy, stroj, který má dokazovat ruskou vojenskou nadřazenost, je příliš cenný na to, aby skutečně bojoval. A teď je příliš poruchový na to, aby bezpečně vzlétal z domácích letišť.

Co havárie říká o stavu ruského letectva

Každá armáda občas přijde o letoun. Stíhačky jsou složité stroje a technické závady se stávají i těm nejlepším. Rozdíl je v měřítku. Spojené státy mohou ztrátu jednoho F-35 absorbovat, aniž by to poznamenalo výcvik, nasazení nebo průmyslovou důvěru. Rusko si totéž u Su-57 dovolit nemůže.

Při 24 aktivních kusech znamená každá ztráta pokles flotily o více než čtyři procenta. Každé preventivní uzemnění kvůli prověrkám po havárii dál snižuje dostupnost strojů pro výcvik i omezené bojové mise. A každý takový incident podkopává narativ, na kterém Moskva staví: že Su-57 je vyspělá, spolehlivá a v boji prověřená platforma světové úrovně.

Podle nás je právě tady jádro problému. Rusko kolem Su-57 vybudovalo obraz technologické výjimečnosti, který teď opakovaně naráží na realitu: malá flotila, omezené nasazení, dvě totální ztráty a jeden doložený zásah na vlastní základně. Pro evropskou a českou bezpečnostní debatu z toho plyne spíš poučení než hrozba: rozhoduje vrstvená protivzdušná obrana, rozptýlení techniky a schopnost zasáhnout nepřítele i hluboko v jeho zázemí. Přesně tam, kde se Rusko cítilo v bezpečí.

Pilot čtvrtečního pádu je naživu. Program Su-57 přežije taky, ale s další jizvou, kterou žádná tisková zpráva Rostecu nezahladí.