První německý Eurofighter Quadriga vzlétl 14. července 2026 z Manchingu. Luftwaffe tím dostává modernější stroj, ale ne stíhačku šesté generace.
Než se pustíme do srovnání s ruským Su-57, je třeba říct jednu zásadní věc: tvrzení, že Eurofighter Tranche 4 „nedokáže deklasovat“ ruský letoun, patří do repertoáru ruské státní propagandy, která Su-57 systematicky prezentuje jako nedostižnou zbraň páté generace. Nikdo z oficiálních představitelů Airbusu ani německého Bundeswehru přitom nikdy nedeklaroval, že by Quadriga měla být náhradou za program FCAS šesté generace. A co je nejpodstatnější, oba typy se nikdy nestřetly v reálném vzdušném boji. Všechno, co o jejich vzájemném souboji kdo říká, je čistá teorie.
Co je Quadriga a proč vznikla
Program Quadriga má jediný jasně definovaný úkol: nahradit 38 nejstarších německých Eurofighterů Tranche 1, které Bundeswehr sám popisuje jako zastaralé, poruchové a stále obtížněji udržovatelné. Německý Bundestag na to uvolnil přibližně 148 miliard korun. Nové stroje dostávají radar ECRS Mk1 s elektronickým vychylováním svazku (AESA), modernizovaný systém elektronického boje Praetorian DASS a balíčky schopností označované jako P4E, které přinášejí vyšší automatizaci správy senzorů a lepší síťovou interoperabilitu v rámci NATO.
Jde o hlubokou modernizaci existující platformy, ne o generační skok. Eurofighter Typhoon si zachovává maximální rychlost kolem Mach 2,35 (přibližně 2 500 km/h), tah dvou motorů EJ200 po 90 kN s přídavným spalováním a schopnost supercruise. Čtyři z 38 objednaných strojů navíc ponesou testovací instrumentaci pro další rozvoj schopností. V říjnu 2025 si Berlín objednal ještě dalších 20 Eurofighterů s dodávkami v letech 2031–2034 a Airbus otevřeně počítá s tím, že Typhoon zůstane v německé službě až do šedesátých let tohoto století.
Proč nejde o náhradu za FCAS
Označení „náhrada za FCAS“ je mediální zkratka, kterou živí průtahy evropského programu šesté generace. Airbus na své výroční tiskové konferenci v únoru 2026 přiznal patovou situaci v pilíři NGF (New Generation Fighter); spor mezi Airbusem a Dassaultem o vedení, rozdělení práce i způsob rozhodování zablokoval postup. Německý koncern tehdy zmínil možnost „dvoustíhačkového řešení“ v reorganizovaném FCAS, ale to je něco zásadně jiného než prohlášení, že Eurofighter FCAS nahrazuje.
Analytici z berlínského think-tanku DGAP v červenci 2026 situaci popsali bez příkras: dosažení počáteční operační způsobilosti FCAS do roku 2040 se jeví jako téměř nemožné. Program se restrukturalizuje pod hlavičkou „Team Gen 6″, ale paralýza mezi Dassaultem a Airbusem přetrvává. Eurofighter Tranche 4 tak Německu kupuje čas. Cenný čas, ale ne řešení generačního deficitu.
Su-57 vs. Eurofighter: teorie bez důkazu
Ruský státní konglomerát Rostec prezentuje Su-57 (označení NATO: Felon) jako plnohodnotný letoun páté generace se stealth charakteristikami. V prosinci 2025 oznámil první let s novým motorem Izdělije 177 o přídavném tahu 16 000 kgf a tvrdil, že stroj „prokázal požadované stealth charakteristiky v bojových podmínkách“. Jenže nezávislá studie britského think-tanku RUSI hodnotí Su-57 výrazně střízlivěji: podle ní typ ještě nedozrál v plně věrohodnou frontovou zbraň a postrádá znaky skutečné nízké pozorovatelnosti, jak ji známe u amerického F-22 nebo F-35.
Co víme o Su-57 na papíře? Maximální rychlost kolem Mach 2 (přibližně 2 120 km/h), dolet přibližně 3 500 km, vnitřní zbraňové šachty pro řízené střely a bomby, radar N036 Bělka s AESA panely rozmístěnými po draku. Zní to impozantně. Jenže v červnu 2024 agentura Reuters informovala o prvním potvrzeném zásahu Su-57 na zemi; ukrajinský útok na ruské letiště poškodil jeden z mála operačních kusů. To je poněkud jiný příběh než obraz neporazitelné zbraně, který Moskva prodává.
Eurofighter naproti tomu nestaví na stealth draku, ale na konceptu „digitálního stealth“, tedy elektronickém klamání přes systém Praetorian DASS, který má protivníkovy senzory zmást a degradovat. Je to jiná filozofie, ne nutně horší. Srovnávat oba stroje kategorickým verdiktem „jeden deklasuje druhého“ je intelektuálně nepoctivé, protože chybí jakýkoli veřejně doložený vzdušný souboj. NATO na východním křídle provozuje hlídkování vzdušného prostoru a ostré identifikace ruských letounů, ale to není totéž jako bojové střetnutí.
Český kontext: jiná cesta
Česká republika se debaty o Eurofighteru účastní pouze jako pozorovatel. Ministerstvo obrany v únoru 2025 potvrdilo prodloužení pronájmu 12 švédských Gripenů do roku 2035 a paralelně zavádí 24 amerických F-35A Lightning II; první stroje mají dorazit v roce 2031, plná operační způsobilost se očekává v roce 2035. Praha tak vsadila na letoun páté generace přímo od výrobce, místo aby modernizovala platformu generace 4,5.
Pro alianční kontext je podstatné, že Luftwaffe se 138 Eurofightery zůstává klíčovým vzdušným pilířem integrované protivzdušné obrany NATO (NATINAMDS). Německé stroje se pravidelně účastní hlídkování vzdušného prostoru v Pobaltí i velkých aliančních cvičení jako Ramstein Flag 2026. Modernizace na Tranche 4 tuto roli posílí, evolučně, nikoli revolučně.
Nejslabší článek příběhu
Skutečným problémem není Eurofighter Tranche 4 sám o sobě. Je to solidní modernizace solidního letounu za racionální peníze. Problém je, že Evropa po více než čtyřech letech od zahájení plného vývoje FCAS stále nedokázala dodat jeho nástupce a podle analytiků se to do roku 2040 nestihne. Quadriga je investice do času. Čas ale jednou dojde, a Su-57, ať už je jeho skutečná bojová hodnota jakákoli, není jediný protivník, na kterého se Luftwaffe musí připravit.