Rusové vypili až moc vodky. Chtějí po Evropě reparace za válku, kterou sami začali. „Máme sílu vás donutit zaplatit,“ varují

Zní to jako špatný vtip, ale zaznělo to vážně. Alexej Čepa, první místopředseda výboru Státní dumy pro mezinárodní politiku, v komentáři pro server Lenta.ru řekl, že Rusko bude od evropských zemí požadovat kompenzaci škod vzniklých v souvislosti s válkou proti Ukrajině a vrácení „ukradených peněz“, tedy zmrazených ruských aktiv. A dodal, že je „absolutně jistý“, že Rusko má dost sil Evropu k zaplacení donutit. Ve stejný den jeho kolega z Dumy Andrej Vološin doplnil, že škody v Donbasu a příhraničních oblastech nemá platit Kyjev, ale západní země, které prý „financovaly válečnou mašinu“ a „podporovaly eskalaci“. Přesnou částku ani jeden z nich neuvedl. Konkrétní právní mechanismus nepojmenovali. Ale narativ byl jasný: ne my budeme platit, ale vy.

Co přesně Moskva požaduje

Ruský požadavek stojí na dvou nohách, které Moskva záměrně směšuje dohromady. První je neurčitá „kompenzace škod“, jakési reparace za to, že Evropa podporovala Ukrajinu. Druhá je vrácení zmrazených ruských aktiv, tedy přibližně 210 miliard eur, které EU drží imobilizované od začátku invaze. Čepa obě věci spojil do jednoho balíku a prezentoval je jako oprávněný nárok. Jenže mezi návratem zmrazených rezerv centrální banky a požadavkem na reparace od zemí, které pomáhaly napadené straně, je propastný rozdíl. První je předmětem legitimní mezinárodní debaty. Druhé je propagandistický konstrukt, který obrací role agresora a oběti.

Vološinova argumentace je ještě průhlednější. Podle něj za válku nemůže Rusko, ale Západ, který prý odmítal mírové urovnání a financoval Kyjev. Oficiální evropské a mezinárodní dokumenty přitom pracují s jednoznačným rámcem: Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi 24. února 2022 a nese za ni právní odpovědnost. Registr škod pro Ukrajinu při Radě Evropy výslovně eviduje škody způsobené ruskými protiprávními činy od tohoto data. Reparativní architektura je nastavena přesně opačně, než tvrdí Moskva.

Čím chce Rusko Evropu „donutit“

Čepa žádný mezinárodněprávní nástroj nepojmenoval. A není divu, v otevřených zdrojích žádný takový mechanismus neexistuje. Neexistuje mezinárodní soud ani tribunál, u kterého by Rusko mohlo úspěšně žalovat evropské státy za to, že pomáhaly napadené zemi. Co ale Moskva reálně má, je páka na západní majetek na svém území.

Putinův dekret č. 442 z května 2024 zavedl model, v němž ruský soud může převzít majetek amerického státu nebo s ním spojených osob v Rusku jako „kompenzaci škody“. EU v červenci 2026 ve svém nařízení 2026/506 výslovně popsala ruskou praxi „dočasné správy“ nad majetkem firem z takzvaných nepřátelských států jako faktickou expropriaci. Hrozba tedy míří na firmy a aktiva, která mají stopu v ruské jurisdikci, nikoliv na to, že by Moskva reálně donutila evropské vlády poslat peníze ze svých rozpočtů.

Podle nás jde o mediálně-politický protiútok, ne o hotový vymahatelný nárok. Čepa a Vološin nepředkládají žalobu, ale testují narativ. Narativ, ve kterém se z agresora stává poškozený a ze spojenců Ukrajiny dlužníci.

Evropa odpovídá činy, ne slovy

Samostatnou oficiální reakci Bruselu na výroky z 26. července se nám v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Ale praktická odpověď Evropy mluví jasně. Tři dny před Čepovým prohlášením, 23. července 2026, přijala Rada EU 21. balík sankcí proti Rusku, mířící na energetiku, finanční služby i kryptoměny. Celková podpora EU Ukrajině dosáhla 216,7 miliardy eur. Unijní úvěr ve výši 90 miliard eur na roky 2026–2027 má být splacen z budoucích ruských reparací vůči Ukrajině.

A teď ta čísla, která Moskva ve svém narativu záměrně nezmiňuje. Společný odhad Světové banky, Evropské komise, OSN a ukrajinské vlády vyčíslil potřeby obnovy a rekonstrukce Ukrajiny na téměř 588 miliard dolarů za příští dekádu. Přímé škody přesáhly 195 miliard dolarů. Databáze Oryx eviduje přes 23 900 vizuálně doložených ztrát ruské techniky, z toho 4 430 tanků, a skutečné číslo je vyšší. Nezávislý odhad Mediazony a BBC Russian pracuje s přibližně 352 000 mrtvými ruskými vojáky do konce roku 2025, přičemž jmenovitě ověřeno bylo přes 217 800 jmen. To jsou škody, které Rusko způsobilo sobě i Ukrajině.

Proč se to týká i Česka

Čepa mluví obecně o „Evropě“, Vološin o „západních zemích“. Česká republika do této kategorie spadá jednoznačně. Podle vládního souhrnu z listopadu 2025 dosáhla celková česká pomoc Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům 91,3 miliardy korun. V rámci české muniční iniciativy bylo do konce září 2025 dodáno přes 3,7 milionu kusů velkorážové munice, přičemž z českého státního rozpočtu na tyto akvizice šlo 6,5 miliardy korun.

A podpora nekončí. Program ministerstva zahraničí pro roky 2026–2030 počítá s alokací miliardy korun ročně na humanitární a rozvojovou pomoc Ukrajině. Další čtyři miliardy korun mají přes české instituce proudit z Nástroje EU pro Ukrajinu na obnovu kritické infrastruktury a nemocnic. Praha je zkrátka přesně ten typ spojence Kyjeva, na kterého Moskva ve svém narativu míří.

Načasování není náhodné

Ruský požadavek přichází ve chvíli, kdy EU zafixovala finanční podporu Ukrajině na další dva roky, drží ruská aktiva dál zmrazená a přitvrzuje sankce. Moskva na to reaguje jediným nástrojem, který jí zbývá v rovině, kde nemůže vyhrát právně ani ekonomicky, propagandou. Cílem není skutečně získat reparace. Cílem je posunout debatu od škod, které Rusko způsobilo, k narativu, že samo je obětí.

Jenže čísla jsou tvrdohlavá. Téměř 588 miliard dolarů na obnovu Ukrajiny na jedné straně, přes 350 000 mrtvých ruských vojáků na straně druhé. A uprostřed toho poslanec Státní dumy, který s kamennou tváří tvrdí, že platit má Evropa. Někdo v Moskvě skutečně vypil až moc vodky.