Litevský parlament 22. září 2026 odhlasoval klíčový krok ke zrušení ústavního zákazu jaderných zbraní na svém území. Litva přitom sousedí přímo s ruským Kaliningradem.
Žádná americká bomba B61 na litevské půdě zatím neleží. Ale právní zeď, která by tomu bránila i v budoucnu, právě dostala první velkou trhlinu. Seimas, litevský parlament, podpořil poměrem 99 ku 13 hlasům návrh na odstranění článku 137 z ústavy, který zakazuje přítomnost zbraní hromadného ničení i cizích vojenských základen. Pět poslanců se zdrželo. Jde o průlom, který nemá v aliančním kontextu obdobu: Litva byla jedinou zemí NATO, jejíž vlastní ústava podobné rozmístění kategoricky blokovala.
Zákaz z jiné éry
Kořeny článku 137 sahají do roku 1992, do měsíců, kdy se Litva definitivně vymaňovala ze sovětského stínu. Ještě před přijetím samotné ústavy schválil parlament 8. června 1992 ústavní akt, který výslovně zakazoval ruské a postsovětské vojenské základny a jednotky na litevském území. Šlo o právní pojistku proti opětovnému vtažení země do postsovětského prostoru. Když pak v říjnu téhož roku vstoupila v platnost nová ústava, logiku zákazu zobecnila: žádné zbraně hromadného ničení, žádné cizí vojenské základny. Tečka.
Třicet čtyři let poté označuje prezident Gitanas Nausėda tento rámec za „zastaralý“. Geopolitika roku 1992 a geopolitika roku 2026 jsou dva různé světy. Tehdy Litva potřebovala ochrannou bariéru před Moskvou. Dnes potřebuje, aby jí bariéra nebránila v plném zapojení do aliančního odstrašení.
Co přesně se stalo, a co ještě ne
Hlasování z 22. září nebylo finálním zrušením článku 137. Litevská ústava vyžaduje dvě oddělená finální hlasování, mezi nimiž musí uplynout nejméně tři měsíce, a v obou musí návrh získat podporu minimálně 94 ze 141 poslanců. Předseda Seimas Juozas Olekas naznačil, že parlament kvůli tomu může prodloužit podzimní zasedání až do 13. ledna 2027. Teprve po úspěšném druhém hlasování následuje podpis prezidenta a změna vstupuje v účinnost nejdříve měsíc poté.
Ani dokončení ústavní procedury by ovšem automaticky neznamenalo, že se na litevském území objeví jaderné hlavice. Podle oficiálního přehledu NATO zůstávají americké jaderné bomby v Evropě pod výhradní kontrolou Washingtonu a jakékoli použití vyžaduje politické schválení v rámci Aliance i autorizaci prezidenta USA. Litva odstraňuje domácí překážku. Klíč k dalšímu kroku drží v rukou spojenci.
Proč záleží na každém kilometru
Litva sdílí s ruskou Kaliningradskou oblastí 253,7 kilometru pozemní hranice, plus lagunové a námořní úseky. Dnešní známá evropská úložiště amerických bomb B61 se podle analýz Federation of American Scientists nacházejí v Belgii, Německu, Itálii, Nizozemsku a patrně v Turecku. Žádné z nich neleží na přímé hranici s Ruskem. Pokud by se alianční jaderné kapacity jednou přesunuly do Litvy, dostaly by se k ruskému území blíž než kdykoli v současné praxi NATO.
Kreml to vnímá. Mluvčí Dmitrij Peskov 11. září 2026 podle Reuters prohlásil, že litevské území by se v případě hostování západních jaderných zbraní mohlo dostat „do zaměřovače“ ruského jaderného arzenálu. Výhrůžka odpovídá zaběhnutému ruskému scénáři: kdykoli Aliance posílí východní křídlo, Moskva reaguje eskalační rétorikou. Tentokrát ale míří na zemi, která teprve mění ústavu, nikoli na zemi, kde už zbraně leží.
Litva není sama
Debata o jaderném odstrašení na východním křídle NATO nabírá šířku. Polský prezident Andrzej Duda opakovaně vyzval USA k rozmístění jaderných zbraní přímo v Polsku. Estonský ministr obrany veřejně deklaroval ochotu hostit spojenecké letouny s jadernou schopností. A nad celou diskusí se vznáší Macronův návrh z března 2025, kdy francouzský prezident otevřel strategickou debatu o tom, jak by francouzský jaderný arzenál mohl chránit evropské spojence.
Každá země přitom řeší jiný problém. Litva odstraňuje domácí právní bariéru. Estonsko nabízí infrastrukturu pro letouny s dvojím použitím. Francie jako jaderná mocnost přemýšlí o rozšíření svého deštníku. Británie zase kupuje F-35A s jadernou schopností a připojuje se ke sdílené vzdušné misi NATO. Česko se v otevřených oficiálních materiálech k podobné debatě nehlásí, české priority na summitu NATO v roce 2026 míří na protivzdušnou obranu, logistiku, brigády a nákup F-35. Což neznamená, že z litevského kroku netěží: silnější odstrašení na východním křídle posiluje kolektivní obranu celé Aliance.
Co bude dál
Rozhodující okamžik přijde v zimě. Pokud Seimas v obou finálních hlasováních překoná hranici 94 hlasů, článek 137 zmizí z litevské ústavy. Pak začne úplně jiná kapitola, diplomatická, vojenská, infrastrukturní. Litva dnes nerozmísťuje jaderné zbraně. Odemyká dveře, které byly třicet čtyři let zamčené ústavním zákonem psaným proti Moskvě. Ironie je v tom, že je odemyká ze stejného důvodu, z jakého je kdysi zamkla.