Fyzika rozhodla: T-90M prohrál v průchodnosti terénem s nečekaným lídrem, ale Abrams i Leopard 2 si namazal na chleba

Když se řekne průchodnost terénem, většina lidí si představí výkon motoru, točivý moment nebo šířku pásů. Jenže klíčový parametr je jiný: měrný tlak na půdu. Jde o prostý vztah: hmotnost dělená kontaktní plochou pásů. Čím méně kilogramů připadá na centimetr čtvereční, tím menší šance, že se stroj zaboří do rozbředlé půdy. Americká rozpočtová kancelář CBO tento ukazatel výslovně označuje za obecný indikátor terénní mobility. A právě tady se láme pořadí, které mnohé překvapí.

Starý vlk z osmdesátých let: proč vede T-80U

Nečekaným lídrem žebříčku není žádná novinka. Je jím T-80U, sovětský tank, jehož konstrukce sahá do poloviny osmdesátých let. Britský armádní manuál z roku 1996 uvádí jeho bojovou hmotnost 46 tun a měrný tlak pouhých 0,93 kg/cm². To je hodnota, se kterou se dnes nemůže měřit žádný z hlavních konkurentů.

Proč tak dobré číslo? Kombinace nízké hmotnosti, širokých pásů a dlouhé styčné plochy s terénem. Prostě konstrukční proporce, které v éře bez přídavného reaktivního pancíře, protiminových kitů a digitálních systémů velení nemusely řešit každou další tunu navíc. Švédské odtajněné terénní zkoušky z let 1993–1994 potvrzují, že T-80U byl za denního světla v těžkém terénu mimořádně rychlý a překonával překážky s přehledem. Ovšem za tuto výhodu platil jinde: švédští hodnotitelé kritizovali žalostnou couvací rychlost, noční řízení prakticky naslepo a extrémní spotřebu plynové turbíny. Nízký tlak na půdu tedy rozhodně není zadarmo.

T-90M versus západní těžké váhy: čísla mluví jasně

Novější ruský T-90M Proryv váží přibližně 51 tun. Podle zrcadleného technického manuálu dosahuje měrného tlaku 1,04 kg/cm², a toto číslo sedí i na nezávislý přepočet ze šířky pásu 580 mm a délky opěrné plochy 4 290 mm. Oproti T-80U je to zhruba o 12 % horší výsledek. Pět tun navíc v podobě modernějšího pancíře a elektroniky se v bahně prostě projeví.

Jak si vedou západní stroje? Přehled klíčových hodnot:

Americký M1A2 Abrams s hodnotou 1,08 kg/cm² (15,4 psi) končí v tomto srovnání poslední. U Leopardu 2A7V oficiální stránka KNDS potvrzuje hmotnost pod 69 tun, ale měrný tlak přímo neuvádí. Náš přepočet z veřejně dostupné geometrie pásů (šířka 635 mm, délka styku 4,95 m) a hmotnosti 66,5 tuny dává přibližně 1,06 kg/cm². Souboj s T-90M je tedy těsný, ale ruský stroj vychází o chlup lépe.

Zvláštní případ je francouzský Leclerc. Starší verze s hmotností 55,6 tuny dosahovala skvělých 0,90 kg/cm², tedy ještě lépe než T-80U. Jenže dnešní modernizace XLR je výrazně těžší a oficiální datasheet KNDS France pro ni měrný tlak vůbec neuvádí. Prezentovat starý údaj jako platný pro současnou verzi by bylo zavádějící.

Každá tuna přídavné ochrany se v bahně vrátí jako účet

Proč jsou moderní tanky tak těžké? Odpověď je jednoduchá: ochrana. Přídavné reaktivní pancíře, protiminové kity, systémy aktivní ochrany, digitální velení, pomocné generátory, to vše přidává tuny. Leopard 2A7V oproti původnímu A4 přibral řádově deset tun. Abrams ve verzi SEPv3, kterou právě přebírá Polsko, se pohybuje kolem 65–70 tun podle konfigurace. Každý kilogram navíc zlepšuje přežitelnost posádky, ale zhoršuje fyzikální rovnici v měkkém terénu.

A to není akademická debata. Analýza CSIS připomíná, že ukrajinská rasputice, období jarního tání, proměňuje krajinu doslova v moře bahna. Americká vojenská univerzita ve svém přehledu z roku 2024 popisuje, jak po oblevě v roce 2022 byly ruské kolony tlačeny na silnice, protože i pásová technika měla v podmáčených polích vážné problémy. Jakmile se mechanizovaná jednotka kanalizuje do několika průjezdných koridorů, stává se snadným cílem pro miny, dělostřelectvo a drony. Ve válce, která na Ukrajině trvá už více než čtyři roky, je tohle každodenní realita.

Co to znamená pro středoevropské armády

Česká armáda letos v červenci dokončila přezbrojení 73. tankového praporu na Leopard 2A4. Polsko přebírá M1A2 SEPv3, Slovensko získalo patnáct Leopardů 2A4 výměnou za BVP-1 pro Ukrajinu a Maďarsko zavedlo 44 kusů Leopard 2A7HU. Visegrádská čtyřka tedy provozuje právě ty stroje, které v disciplíně měrného tlaku na půdu vycházejí hůř.

Znamená to, že armády NATO udělaly chybu? Ne. Britský think-tank RUSI ve své analýze z roku 2025 zdůrazňuje, že pancíř zůstává pro útočné operace nepostradatelný, a západní tanky nabízejí moderní optiku, digitální systémy velení, programovatelnou munici a celkově vyšší přežitelnost posádky. Ukrajinské posádky podle téže studie oceňují přežitelnost západních strojů, ale velitelé kritizují jejich hmotnost a obtížnější opravitelnost v polních podmínkách. Rozumný závěr není zbavit se těžkých tanků, ale držet jejich hmotnost pod kontrolou, investovat do vyprošťovacích kapacit a pečlivě volit, jaké přídavné pancéřové balíky skutečně potřebují.

Fyziku neoklamou ani nejdražší modernizace. Starý T-80U to dokazuje pokaždé, když jeho pásy přejedou bahno, ve kterém by novější a těžší stroj už hledal pomoc ženistů.