Kolumbijští dobrovolníci vyčistili ruskou pozici 20 km od Záporoží. Výsadkáři se odmítli vzdát, tak zažili peklo

Dvacet kilometrů. Tolik dělí nejbližší ruské předsunuté linie od krajského města se statisíci obyvatel. Na stepnohirské ose se nebojuje o vesnice ani o symbolické kopce, bojuje se o každý sklad, každý zákop, každý betonový kryt, ze kterého může malá ruská skupina navádět další vlny. Právě v takovém prostředí operuje taktická skupina Revanche, součást Mezinárodní legie ukrajinské vojenské rozvědky DIU. Podle komunikace jednotky její příslušníci, mezi nimi kolumbijští dobrovolníci, v červnu 2026 narazili na zarytou skupinu ruských výsadkářů v opuštěném skladovém komplexu. Ti dostali šanci se vzdát. Nevyužili ji.

Jak vypadá „vyčištění pozice“ ve Stepnohirsku

„Vyčištění“ neznamená frontový průlom ani velkou ofenzivu. Znamená tři fáze mikrooperace, které se na tomto úseku opakují týden co týden. Nejprve průzkum: drony identifikují, kde se nepřítel zahrabává, kde hromadí zásoby, odkud se pokouší proniknout dál. Pak přichází palebná příprava: FPV drony a střelecká palba rozbíjejí kryty, ničí shromaždiště a odřezávají ústupové cesty. Teprve potom vstupuje pěchota, která prostor fyzicky dočistí.

Podle oficiálního kanálu Revanche šlo v červnové epizodě o skladový komplex, v němž se opevnila malá skupina ruských výsadkářů. Dostali výzvu ke kapitulaci. Odmítli. Co následovalo, jednotka popisuje stručně: granáty do krytů, přímá palba, blízký boj. Jeden ruský voják byl zabit, jeden zajat. Pro obránce pozice to skutečně bylo peklo, a to slovo v kontextu Stepnohirsku není nadsázka. GUR tento sektor opakovaně popisuje jako zónu FPV dronů, dělostřelectva, klouzavých pum a blízkých bojů v rozstřílené zástavbě.

Proč je Stepnohirsk klíčový, a proč 20 km od Záporoží není fráze

Stepnohirská osa je nejkratší ruský přístup k Záporoží. Podle ukrajinských vojenských zdrojů citovaných serverem Babel se v červnu 2026 nejbližší ruské síly nacházely přibližně 20 až 25 kilometrů od města. Ruským cílem je přiblížit se do dělostřeleckého dosahu, a právě proto se tu vede tak urputný boj o každý metr.

Důležitý kontext ale dodává i analytické hodnocení Critical Threats a ISW z poloviny července 2026: ruské síly v západní části Záporožské oblasti tehdy nepostoupily a samotný Stepnohirsk byl nejméně kilometr od odhadovaných ruských pozic. Záporoží tedy není na pokraji pádu. Ale tlak je reálný a trvalý.

Ruská taktika v tomto sektoru spočívá v tom, co GUR nazývá „masným prosakováním“: malé skupiny jednoho až deseti vojáků se pokoušejí proniknout do budov, skladů a zákopů, zakotvit v nich a vytvořit opěrný bod pro další vlnu. Armádní médium ArmyInform už v lednu 2026 popisovalo, jak ruští výsadkáři zkoušeli proniknout do ukrajinského týlu a přerušit logistické trasy do Stepnohirsku. Právě proto je každá „drobná“ čistící operace ve skutečnosti obranou přístupu k velkému krajskému centru.

Kdo jsou dobrovolníci z Revanche, a proč tam bojují Kolumbijci

Taktická skupina Revanche spadá pod Mezinárodní legii DIU, tedy pod strukturu ukrajinské vojenské rozvědky. Mezinárodní legie přitom není jedna jednotka, jde o síť formací, v nichž slouží cizinci z desítek zemí. Podle ukrajinského ministerstva obrany mají zahraniční dobrovolníci stejná práva a povinnosti jako ukrajinští vojáci. Nejsou exotický doplněk, ale plnohodnotná součást obranných sil.

K přesnému počtu Kolumbijců v Revanche se oficiální čísla na veřejnost nedostala. Jednotka ale sama komunikuje, že její příslušníci pocházejí „z celého světa“ a válku chápou jako obranu Ukrajiny i svobodné Evropy. Zajímavý detail z komunikace Revanche: jeden ze zahraničních dobrovolníků více než dva měsíce koordinoval předsunuté pěší skupiny, zajišťoval spojení, překládal rozkazy, dohlížel na jejich plnění. Cizinci tu tedy nejsou jen „pušky navíc“. Fungují i jako specializační a spojovací článek.

Podmínky pro vstup do legie jsou jasně dané ukrajinským prezidentským dekretem: věk 18 až 60 let, zdravotní a psychologická způsobilost, bezúhonnost, legální vstup na území Ukrajiny. Od listopadu 2024 funguje i speciální náborové centrum pro cizince.

Český kontext: stovky žádostí, ale kolik Čechů skutečně bojuje?

Zajímavá je otázka, zda v podobných jednotkách slouží i Češi. Ministerstvo obrany ČR eviduje žádosti občanů o vstup do ozbrojených sil cizího státu, a čísla jsou výmluvná:

• 2022: 962 žádostí
• 2023: 148 žádostí
• 2024: 172 žádostí
• 2025: 127 žádostí
• Do 2. března 2026: 19 žádostí

Právní podmínka z české strany je jednoznačná: občan ČR potřebuje ke vstupu do ozbrojených sil Ukrajiny souhlas prezidenta republiky, protože Ukrajina není členským státem NATO. Kolik Čechů ale skutečně slouží, a zda právě v Mezinárodní legii, stát veřejně neuvádí.

Co se stane se zajatým výsadkářem

Z červnové operace Revanche vzešel jeden zajatec. Jeho další osud veřejné zdroje nepopisují. Standardně ale platí, že zajatý voják přechází do systému ukrajinského Koordinačního štábu pro zacházení s válečnými zajatci, který zajišťuje režim podle mezinárodního humanitárního práva včetně rámce pro výměny. Bezprostřední zpravodajská hodnota takového zajatce bývá v identifikaci jednotky, trasy infiltrace a vazeb na okolní pozice, tedy přesně v tom, co pomáhá příští čistící operaci provést rychleji a s menšími ztrátami.

Stepnohirsk není velká bitva, o které se píšou učebnice. Je to vyčerpávající, opakující se mikroboj o sklady, zákopy a rozstřílené domy dvacet kilometrů od města, kde žijí statisíce lidí. A právě proto na něm záleží.