Půl roku bojů a 14 ztracených vesnic: Rusové přiznávají, že nejnebezpečnější úsek fronty se jim vymyká z rukou

Zápis z 24. července 2026 je nezvykle konkrétní. Autor, sledovaný prokremelský vojenský komentátor, napsal dvě věci, které se v ruském informačním prostoru říkají zřídka takto nahlas: zaprvé, úkol zastavit ukrajinský postup směrem k silnici Huljajpole–Velyka Novosilka nebyl splněn; zadruhé, pokusy vrátit frontu do stavu před ukrajinskými protiútoky selhaly. Nejde o přiznání ruského ministerstva obrany, to by bylo bezprecedentní. Jde o hlas z prostředí, které obvykle slouží jako neoficiální mluvčí armádních velitelů a které problémy na frontě formuluje jen tehdy, když je nelze dál maskovat. A právě to dělá celou situaci výmluvnou.

Bojiště, které rozhoduje o logistice celého „Vostoku“

Kdo se podívá na mapu, uvidí dva vodní toky, Vovču a Jančur, svírající pás stepní krajiny severozápadně od Velyké Novosilky. Prostor sám o sobě nevypadá strategicky. Žádné velkoměsto, žádný průmyslový uzel. Jenže přímo jím prochází rovnoběžná komunikace Huljajpole–Velyka Novosilka, tedy silnice, po které ruská skupina vojsk „Vostok“ zásobuje a koordinuje dvě sousední armády, 36. a 5.

Vojenský analytik Kostiantyn Mašovec to v analýze z 25. července popsal přímočaře: kdo kontroluje přístupy k této silnici, kontroluje schopnost Rusů přesouvat posily, rotovat jednotky a držet součinnost na celém jihovýchodním Záporoží. Ukrajinský tlak přitom nesměřuje k symbolickému zabírání vesnic. Míří na tepnu, bez které se dvě ruské armády stanou dvěma izolovanými organismy.

Od devíti vesnic ke čtrnácti: půl roku soustavného tlaku

Operace na takzvaném Oleksandrivském směru není jednorázový výpad. Má jasnou časovou osu.

• Začátek března 2026: Ukrajinské výsadkové síly (DŠV) hlásí 9 osvobozených sídel a další tři vyčištěná od ruských pozic.
• 5. dubna 2026: Tehdejší vrchní velitel Oleksandr Syrskyj oznamuje 12 sídel a 480 km² získaných od konce ledna, osm v Dněpropetrovské a čtyři v Záporožské oblasti.
• Květen–červenec 2026: Velitel DŠV Oleh Apostol potvrzuje nejméně 11 osvobozených sídel, výslovně jmenuje Berezove. Další obce přibývají.

Kompletní oficiální seznam všech čtrnácti vesnic ukrajinská strana průběžně nezveřejňuje, uvádí souhrny. Z veřejně jmenovaných obcí na tomto směru lze rekonstruovat řadu zahrnující mimo jiné Oleksiivku, Vyšneve, Zlahodu, Haj, Novooleksandrivku, Ternove, Pryvyllja, Kalynivske, Stepove, Rybne, Berezove, Andriivku-Klevtsove, Zelenyi Haj a Novoselivku. U části jde o plné osvobození, u části o vytlačení ruských sil z obce či přilehlého prostoru. Podstatné je, že číslo roste měsíc po měsíci, a Rusové ho nedokážou zvrátit.

Proč Rusko nemůže vrátit frontu zpět

Odpověď leží v proměně charakteru bojů. Tohle není záporožská ofenziva z roku 2023, kdy se kolony obrněnců pokoušely prorazit hustá minová pole směrem k Azovskému moři. Na Oleksandrivském směru dominují malé pěší skupiny podporované FPV drony, drony-interceptory a systematické údery na logistiku až 35–50 kilometrů do hloubky.

Ruská 36. armáda čelí kombinaci, na kterou nemá recept:

• Přetížené pásmo: Jednotky jsou nuceny bránit široký úsek a zároveň se pokoušet o protiútoky.
• Rozřezaná logistika: Ukrajinské drony systematicky ničí zásobovací konvoje desítky kilometrů za frontovou linií.
• Nedostatek posil: Do prostoru byly staženy části 120. divize námořní pěchoty i prvky dalších svazků, ale ani to nestačilo k obnovení původních pozic.
• Terén bez přirozené obrany: Stepní krajina mezířečí nenabízí městskou zástavbu ani lesní komplexy, kde by se dala vybudovat odolná obranná linie.

Ruské velení přešlo k tomu, co proruské zdroje samy nazývají „stabilizačními a aktivně obrannými akcemi“. Přeloženo z vojenského žargonu: hasí požáry místo toho, aby diktovalo tempo.

Lokální ztráta iniciativy, ne kolaps, ale s dalekosáhlými důsledky

Bylo by nepřesné psát, že se ruská jižní fronta hroutí. Rusové drží Velykou Novosilku, hlásí dílčí úspěchy na sousedních úsecích a stále disponují značnými silami. Fronta v mezířečí Vovča–Jančur ale vypadá jinak než před půl rokem, a to je podstatné.

Ukrajina zde nemusí prolomit frontu v klasickém smyslu. Stačí dostat silnici Huljajpole–Velyka Novosilka pod stabilní palebnou kontrolu. V tu chvíli se koordinace mezi 36. a 5. armádou skupiny „Vostok“ dramaticky zkomplikuje a Rusko bude muset přehodit zdroje z ofenzivních os, například od Orichivu, do obrany vlastního boku.

Nový ukrajinský vrchní velitel Mychajlo Drapatyj, jmenovaný 22. července 2026, zdědil tento úsek jako nejžhavější bod na mapě. Většina dosavadních zisků spadá do éry jeho předchůdce Syrského. Otázka teď zní, zda Drapatyj dokáže letní klíny nejen udržet, ale rozvinout.

Pro českou a evropskou diplomacii, která, jak zdůraznil ministr Lipavský, trvá na míru opřeném o obranyschopnost Ukrajiny, má vývoj u Velyké Novosilky konkrétní význam. Každý kilometr, o který se Ukrajina přiblíží k ruské zásobovací tepně, posiluje její vyjednávací pozici na jižním křídle.

Čtrnáct vesnic na stepi nevyhraje válku. Ale armáda, která půl roku nedokáže obnovit vlastní linii a přizná to na vlastním Telegramu, nediktuje podmínky, přijímá je.