Dánové přišli s trikem, jak z F-35 udělat úplně jiný stroj. Stačí vyměnit jednu součástku pod trupem a nasadit modul Terma

Celý nápad stojí na překvapivě prosté logice. Terma pro varianty F-35B a F-35C vyvinula a certifikovala externí kanónový pod, který se montuje na centrální závěsník pod trupem, takzvanou stanici 6. Je to jediný certifikovaný externí pod, jaký dnes pro F-35 existuje. A právě jeho vnější „skořápku“ chce firma využít jako základ pro zcela jiné misijní moduly. Místo kanónu dovnitř nacpat rušičky, senzory, generátory energie nebo třeba zbraně řízené energií. Letoun zůstane stejný. Změní se jen to, co dělá v boji.

Jedna skořápka, mnoho rolí

Klíč k pochopení celého konceptu leží ve vnějším tvaru podu. Terma při vývoji Multi-Mission Podu zachovává identickou vnější geometrii, jakou má už schválený kanónový pod s 25mm rotačním kanónem GAU-22/A. Tento kanón od General Dynamics má kadenci 3 300 ran za minutu, váží přibližně 50 kilogramů a je standardní výzbrojí všech tří variant F-35; u verze A je uložen interně, u verzí B a C právě v externím podu.

Zachování stejného tvaru znamená, že aerodynamika a radarový podpis zůstávají vůči původnímu kanónovému podu nezměněny. Odpadá tak podstatná část letových zkoušek a certifikačních prací, které by jinak nový pod vyžadoval. Podle Termy samotný kanónový pod spolkl přes 100 000 inženýrských hodin a do července 2022 firma dodala více než sto kusů. Budovat něco takového od nuly podruhé by stálo roky a miliardy.

Co všechno může Multi-Mission Pod nést, Terma popisuje v široké škále:

• elektronický boj a sebeochrana,
• zpravodajské a průzkumné senzory,
• skryté nesení munice,
• dodatečné rušičky a klamné cíle,
• generátory energie pro budoucí systémy,
• zbraně řízené energií.

Proč až teď a proč právě Dánové

Terma není v programu F-35 žádný nováček. Firma se do něj zapojila už v roce 2004 a kromě kanónového podu dodává i další komponenty. Právě dlouholetá zkušenost s jedinou certifikovanou externí zástavbou jí dává výhodu, kterou žádný jiný výrobce veřejně nenabízí. Ve veřejně dostupných zdrojích se nepodařilo najít konkurenční koncept, který by pro F-35 stavěl na opětovném využití už schváleného podu.

Proč to nepřišlo dříve? Odpověď je v samotné filozofii F-35. Letoun páté generace byl od počátku navržen tak, aby nesl zbraně, palivo i senzory interně, právě proto, aby si udržel nízkou radarovou odraznost. Oficiální materiály Lockheed Martin výslovně zdůrazňují, že interní nesení eliminuje aerodynamický odpor externích závěsníků a zachovává nízkou pozorovatelnost. Tlak na specializované externí moduly přichází až nyní, když platforma dozrává a operátoři zjišťují, že potřebují víc než jednu konfiguraci pro různé scénáře.

Podle Army Recognition, který cituje výroky Dana Jurty z FlightGlobal, Terma v první polovině roku 2026 vedla předběžná jednání s americkým Joint Program Office. Prioritou v těchto rozhovorech je přežitelnost, tedy schopnost letounu přežít v prostředí moderní protivzdušné obrany. Jurta hovořil o fyzické integraci nové schopnosti v řádu měsíců, nikoli let, právě díky už kvalifikované struktuře podu.

Co to znamená pro české F-35

Tady je zásadní háček. Česká republika v lednu 2024 podepsala kontrakt na nákup 24 letounů F-35A, tedy verze s interním kanónem GAU-22/A. Varianta A žádný externí kanónový pod nepotřebuje a nemá ho. Multi-Mission Pod v současné podobě vychází výhradně z podu pro F-35B a F-35C.

Pro české letectvo by tedy musela vzniknout samostatná integrační a certifikační cesta, schválená americkou stranou a programovou kanceláří JPO. Nic takového zatím veřejně doloženo není. Česká republika navíc není partnerskou zemí programu F-35, ale nakupuje přes mechanismus Foreign Military Sales, což přidává další administrativní vrstvu.

To neznamená, že se koncept modulárních podů nemůže časem rozšířit i na verzi A. Znamená to ale, že cesta od dánského nápadu k českému letišti je podstatně delší, než by se mohlo zdát.

Kompromisy, které nikdo neobejde

Každý externí pod na letounu s nízkou pozorovatelností je kompromis. Proti čisté konfiguraci s interní výzbrojí se zvýší radarový průřez i aerodynamický odpor; přesná čísla jsou utajená, ale fyziku neošidíte. Terma argumentuje tím, že vůči původnímu kanónovému podu zůstává podpis stejný. Jenže kanónový pod sám o sobě už nízkou pozorovatelnost zhoršuje oproti „čistému“ trupu.

Srovnání s klasickými externími pody na starších strojích, jako jsou zaměřovací kontejnery LITENING na F-16 nebo Eurofighteru Typhoon, ukazuje podstatný rozdíl v přístupu. Tyto pody se věší na standardní závěsníky jako samostatné funkční celky. Terma naopak nabízí koncept, kde vnější obal zůstává konstantní a mění se jen vnitřní náplň, což je z hlediska certifikace a integrace do avioniky F-35 zásadně jiná kategorie.

Zbývá také otázka rychlosti. I kdyby fyzická zástavba trvala měsíce, cesta k operačnímu nasazení u F-35 bývá výrazně delší. Zpráva amerického úřadu DOT&E za fiskální rok 2025 dokumentuje opakované sklouzávání harmonogramů při zavádění nových schopností. Software, testování, schvalování, to všechno zabere čas, který se měří spíš v letech.

Terma přesto drží v rukou kartu, kterou nikdo jiný nemá: jedinou certifikovanou externí zástavbu pro F-35 a odvahu říct, že její obsah nemusí být navždy kanón. Jestli se z toho stane sériový produkt, rozhodne JPO. Ale samotný nápad, vzít to, co už funguje, a dát tomu nový účel, je přesně ten druh inženýrské pragmatičnosti, která v obranném průmyslu bývá vzácnější než nejnovější technologie.