Na střet s Čínou nemůže Amerika pomyslet. Zásoby raket ATACMS i PrSM vystřílela za 5 měsíců války s Íránem

Dne 4. srpna 2026 přinesl Reuters zprávu, která v Pentagonu nikoho nepotěšila: Spojené státy od konce února spotřebovaly prakticky veškeré zásoby balistických střel ATACMS a jejich modernějšího nástupce PrSM. Jsou to přesně ty zbraně, které umožňují ničit velitelská stanoviště, protivzdušnou obranu nebo logistické uzly hluboko v nepřátelském týlu, aniž by se letadla nebo posádky musely přibližovat k nepřátelským pozicím. Bez nich se americká schopnost vést přesnou raketovou válku na dálku dramaticky ztenčila. A právě v tom je problém: kdyby teď Washington musel reagovat na krizi v západním Pacifiku, chyběla by mu klíčová vrstva odstrašení.

Co jsou ATACMS a PrSM a proč na nich tolik záleží

ATACMS je armádní taktická balistická střela s dosahem kolem 300 kilometrů. Odpaluje se z mobilních odpalovačů HIMARS a MLRS, které se po výstřelu rychle přemístí, a tím minimalizují riziko odvetného úderu. Jedna střela, jeden kontejner, a cíl v týlu přestane existovat.

PrSM je její nástupkyně. Dosah přes 400 kilometrů, v dřívějších testech americká armáda naměřila až 500 kilometrů. Zásadní vylepšení: do jednoho kontejneru se vejdou dvě střely místo jedné, takže stejný odpalovač má dvojnásobnou palebnou hustotu. U.S. Army PrSM přímo označuje za náhradu stárnoucích ATACMS. Jenže do fáze sériové výroby a nasazení přešla teprve 2. července 2025, pouhých osm měsíců před začátkem íránského konfliktu. Výchozí zásoby nové rakety tak byly z definice mělké.

Obě střely plní stejnou roli: zasáhnout vysoce hodnotný cíl z bezpečné vzdálenosti. Bez nich musí piloti letět blíž, vystavovat se protivzdušné obraně a riskovat ztráty. Proto je Pentagon v Íránu používal tak intenzivně, a proto tak rychle došly.

Pět měsíců, které vyprázdnily sklady

Konflikt s Íránem začal 28. února 2026. V červnu se podařilo dojednat příměří, ale vydrželo pouhých 21 dní, než boje znovu eskalovaly. K začátku srpna vstoupila válka do šestého měsíce a Reuters na základě zdrojů obeznámených s interními daty oznámil, že americká armáda vystřílela prakticky všechny zásoby ATACMS i PrSM.

Pentagon situaci nepopírá, ale zarámovává ji po svém. Mluvčí Sean Parnell pro Reuters uvedl, že americká armáda má vše potřebné k provedení operací podle volby prezidenta. Trump sám prohlásil, že USA disponují „daleko více municí než kdokoli jiný na světě“. Obojí může být pravda, agregátně. Jenže problém není v celkovém počtu bomb a granátů. Problém je v jedné konkrétní, úzké a extrémně důležité kategorii: vysoce přesných střelách dlouhého dosahu.

A není to izolovaný případ. Analytici z CSIS upozorňují, že po obnovení bojů klesly zásoby interceptorů Patriot pod tisíc kusů a rakety pro systém THAAD se pohybují kolem 250 kusů. ATACMS a PrSM do tohoto vzorce zapadají jako další segment, tentokrát útočný, ne obranný, který se ukázal jako příliš mělký pro delší válku.

Okno zranitelnosti: proč analytici mluví o Číně

CSIS ve své květnové analýze použil termín „okno zranitelnosti“. Myslí tím konkrétní situaci: po Íránu nemají Spojené státy komfortní zásobu přesných střel pro okamžitý další vysokointenzivní konflikt. A jediný protivník, který by takový konflikt mohl vyvolat, je Čína.

Nejde o to, že by americká armáda přestala existovat nebo že by Peking chystal invazi. Jde o odstrašení. Celá americká strategie v západním Pacifiku stojí na schopnosti rychle zasáhnout vzdálené cíle v prostředí, kde protivník disponuje silnou protivzdušnou obranou a systémy pro odepření přístupu. Přesně k tomu slouží ATACMS a PrSM. Když jsou sklady prázdné, odstrašovací rovnice se mění, a protivník to ví.

Podle nás je tohle jádro celého problému. Amerika zůstává vojensky silnější než jakýkoli soupeř. Ale její schopnost vést přesnou raketovou válku ve více regionech současně, tedy to, co z ní dělá globální velmoc, je teď vážně oslabená.

Závod o doplnění: miliardy dolarů a roky čekání

Washington problém řeší, ale ne tak rychle, jak by potřeboval. Už 6. února 2026 vydal Bílý dům strategii počítající s rozšířením domácí výrobní kapacity. V červnu Trump svolal výrobce munice s cílem dostat průmysl „na válečnou stopu“. A rozpočtový plán pro fiskální rok 2027 mluví jasnou řečí:

• PrSM: celkem 1,918 miliardy dolarů (asi 45 miliard korun), z toho povinná část na nákup 454 střel. Výrobní kapacita má v roce 2027 dosáhnout 664 kusů.
• ATACMS: přestože jde o systém na odchodu, armáda 15. července 2026 udělila Lockheedu kontrakt na Lot 7 za téměř 960 milionů dolarů. Starší raketa se nouzově dokupuje, protože nová ještě nestačí pokrýt potřebu.

Tempo obnovy se zvedá. Ale CSIS u klíčových kategorií munice mluví o horizontu tří a více let k návratu na předválečné stavy. Okno zranitelnosti se nezavře za měsíce.

Co to znamená pro Evropu a Ukrajinu

Tlak na americké zásoby se přímo promítá do schopnosti podporovat Ukrajinu. Trump 8. července na summitu NATO v Ankaře řekl: „Máme Patrioty, ale nemáme jich tolik. Potřebujeme je i pro sebe.“ Zároveň oznámil, že Ukrajina dostane licenci na výrobu interceptorů pro Patriot, logický krok, jak přesunout část budoucí produkce mimo přímé americké sklady.

Pro Českou republiku a střední Evropu je to relevantní dvojím způsobem. Zaprvé přes tempo dodávek Ukrajině, které budou pod větším tlakem. Zadruhé přes širší otázku důvěry: dokáže Amerika současně krýt Evropu i Indo-Pacifik, když jí v klíčových kategoriích docházejí střely?

Americká armáda nezkolabovala. Ale pět měsíců války s Íránem odhalilo, že i nejmocnější vojenská síla na planetě má konečné zásoby, a že jejich doplnění je otázka let, nikoli prezidentských prohlášení.