Polsko dá Ukrajině 9 stíhaček MiG-29 a opraví je. „Ale éra bezpodmínečných darů skončila,“ vzkázala Varšava

Dne 15. ledna 2026 oznámil náměstek polského ministra obrany Paweł Zalewski, že rozhodnutí padlo. Balík „do devíti kusů“ vyřazovaných MiG-29 může zamířit na Ukrajinu. Jenže od politického souhlasu k reálnému předání vede cesta plná podmínek, které se za půl roku nepodařilo splnit. Polsko totiž v roce 2026 už nechce opakovat model z roku 2023, kdy Kyjevu poslalo čtrnáct MiGů prakticky bez jakéhokoli protiplnění. Tentokrát Varšava požaduje ukrajinské dronové know-how, a navíc odmítá platit opravy strojů. Věta ministra obrany Władysława Kosiniaka-Kamysze z konce června to shrnula lapidárně: „Není MiGů pro Ukrajinu, protože nejsou dronové schopnosti pro Polsko.“

Od darů k tvrdému barteru

Zlom nastal už v prosinci 2025. Kosiniak-Kamysz tehdy poprvé veřejně vyslovil „zásadu vzájemnosti“: Polsko očekává, že Ukrajina pomůže s budováním polských dronových a protidronových kapacit výměnou za zbývající stíhačky. Nebyl to diplomatický obrat z ničeho. Polské ministerstvo obrany v červenci 2026 zveřejnilo, že celková hodnota vojenských darů Ukrajině dosáhla 16,45 miliardy zlotých, tedy zhruba 97 miliard korun. Většina přitom odešla v letech 2022–2023. Politicky i rozpočtově se prostor pro čisté dary zúžil.

Ukrajina podle polské strany původně se sdílením dronového know-how souhlasila, pak ale začala váhat. Zalewski to v červnu 2026 řekl otevřeně: Kyjev chce stroje „dopasované k modernějším bojovým podmínkám“, ale Polsko nechce nést modernizační náklady. 11. července přišlo upřesnění: Varšava s opravami pomůže, ale účet má jít za Ukrajinou nebo některým spojencem ochotným modernizaci zaplatit. Kruh se uzavřel: bez dohody o dronech a bez peněz na opravy se transfer nepohne.

Stroje, které nejsou muzejní kusy

Devět starých MiG-29 samo o sobě válku neobrátí. Ale říct, že jde o bezcenný šrot, by bylo zavádějící. Ukrajinské letectvo typ dobře zná, má na něj piloty, logistiku i zkušenosti z dvou a půl roku intenzivního nasazení. Klíčové je, co už Ukrajinci s MiGy dokázali:

• Adaptovali na ně americké naváděné pumy JDAM-ER.
• Integrovali francouzské střely AASM Hammer, jak v únoru 2026 potvrdilo ukrajinské ministerstvo obrany.
• Používají je k hlídkování, obraně vzdušného prostoru a boji proti dronům a střelám.

Oproti F-16 je MiG-29 samozřejmě generačně jinde: slabší avionika, horší senzory, omezenější schopnosti boje za hranicí vizuálního kontaktu. F-16 je víceúčelový bojový letoun s precizním úderem, nočním nasazením a širší infrastrukturou NATO. MiG je užitečný most, F-16 je cíl. Ale most, který funguje hned a na který máte piloty, má v probíhající válce svou cenu.

Fyzicky by opravy s největší pravděpodobností prováděla polská firma WZL Nr 2 v Bydhošti, která ve svém katalogu uvádí údržbu, opravy a generální revize právě pro MiG-29 i F-16. Kapacita existuje. Chybí smlouva a peníze.

Tření, ne rozchod

Spor o MiGy nelze číst izolovaně. Polsko-ukrajinské vztahy v létě 2026 procházely širším napětím: historické spory, diplomatické třenice, vzájemné výtky. 3. července se ministři zahraničí obou zemí snažili atmosféru zklidnit a obnovit dialog. 10. července pak obě strany potvrdily, že jednání o výměně „MiGy za drony“ pokračují.

A paralelně se dělo něco, co příběh o konci spolupráce vyvrací. 25. června 2026 podepsala ukrajinská TAF Industries s polskou zbrojní skupinou PGZ dopis o záměru lokalizovat výrobu dronů a protidronových systémů přímo v Polsku. Vztah se tedy neposouvá k rozchodu, ale k tvrdšímu průmyslovému modelu. Méně darů, více obchodu.

Polsko není výjimka, jen je nejhlasitější

Trend podmíněné pomoci není čistě polský fenomén. Mění se celý rámec:

• Nizozemsko v červenci 2026 uzavřelo s Ukrajinou takzvaný Drone Deal a přislíbilo vojenskou podporu ve výši přes 220 miliard korun do roku 2029, ale přes víceleté programy a průmyslovou spolupráci, ne jako jednorázový dar.
• Británie část své pomoci v hodnotě přes 480 miliard korun strukturuje jako úvěr krytý výnosy ze zmrazených ruských aktiv. Ani to není klasický dar.
• Česko už velkou část sovětského materiálu ze skladů odevzdalo: 390 kusů nepotřebné techniky do podzimu 2024. Ministerstvo obrany samo přiznalo, že „nepotřebného materiálu už není tolik“. Česká armáda navíc přechází na západní platformy, jako jsou tanky Leopard 2A4.

Polský model je specifický tím, že podmínku váže přímo na konkrétní dodávku ojetých letounů. Je to nejsyrovější podoba toho, co se v aliančním prostoru děje plošně: éra, kdy se otevřely sklady a posílalo se vše, co šlo, končí. Nastupuje kalkulace.

Devět MiGů v polských hangárech tak není jen příběh o stárnoucích stíhačkách. Je to zrcadlo proměny, kterou prochází celá evropská podpora Ukrajiny, od reflexu solidarity k logice průmyslového partnerství, kde každá strana počítá, co dostane zpět.