Polsko od začátku ruské invaze odeslalo Ukrajině vojenskou pomoc za více než 16 miliard zlotých a chystá další zásilku, přestože obě země vedou nejostřejší historický spor za poslední roky.
Když polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz v červnu 2026 usedl k jednání s šéfem ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylem Budanovem, na stole ležely dvě věci najednou. Jedna složka obsahovala plány dalších dodávek zbraní. Druhá diplomatický protest proti pojmenování ukrajinské vojenské jednotky po „hrdinech UPA“. Kosiniak-Kamysz to pak shrnul větou, která vystihuje celý polsko-ukrajinský vztah roku 2026: v bezpečnosti jsme partneři, v historii trváme na pravdě o obětech. Obojí současně. Bez kompromisu v jednom ani druhém.
Padesát balíčků za tři a půl roku
Číslo padesát není náhodné ani reklamní. Na jaře 2025 polská vláda veřejně uvedla, že Ukrajině předala 45 balíčků vojenské pomoci a 46. byl rozpracovaný. Ukrajinský velvyslanec v Polsku Vasyl Bodnar v srpnu téhož roku potvrdil doručení 46. balíčku a přípravu 47. Premiér Donald Tusk pak v lednu 2026 při návštěvě Kyjeva oznámil, že 47. balíček, převážně dělostřelecká munice ráže 155 mm v hodnotě asi 100 milionů zlotých, byl téměř celý dodán a 48. balíček za přibližně 200 milionů zlotých se dokončoval.
Řada tedy pokračuje. A co je podstatnější než samotné pořadové číslo: v červenci 2026 polské ministerstvo obrany odtajnilo, že dodávky z let 2024–2026 zahrnovaly střely PAC-3 pro systém Patriot, průzkumné drony ScanEagle, letecké pumy a protitankové řízené střely. To není symbolická pomoc. To jsou zbraně, které mění průběh bojů.
Bandera jako zkratka pro Volyň
Stepan Bandera je v polsko-ukrajinských vztazích zástupný symbol pro mnohem hlubší a bolestnější téma: Organizaci ukrajinských nacionalistů a její ozbrojenou složku UPA, jejíž příslušníci za druhé světové války páchali masové vraždy polského civilního obyvatelstva na Volyni a ve východní Haliči. Desítky tisíc mrtvých. Vesnice vyhlazené do posledního člověka.
Pro část ukrajinské společnosti je Bandera ikonou boje za nezávislost. Pro Polsko je synonymem etnického čištění. A právě v roce 2026 se tato propast znovu otevřela. Bezprostřední rozbuškou bylo rozhodnutí ukrajinské strany pojmenovat vojenskou jednotku po „hrdinech UPA“. Varšava reagovala okamžitě a ostře; polský ministr zahraničí Radosław Sikorski to označil za nepřijatelné a zahájil diplomatická jednání se svým ukrajinským protějškem Andrijem Sybigou.
Citlivost celé věci ještě umocňuje souběžný vývoj: po letech blokády Ukrajina v červnu 2026 konečně povolila polskému Ústavu národní paměti (IPN) provést exhumace obětí volyňského masakru v Ostrůvkách a Voli Ostrovjecké. Paradox je zřejmý: ve chvíli, kdy se obě země hádají o symboliku UPA, zároveň spolupracují na hledání kostí jejích obětí.
Proč Varšava odděluje historii od zbraní
Klíč k pochopení polského přístupu je jediná věta: ruská fronta je i polská bezpečnostní hranice. Varšava nepomáhá Kyjevu z charity ani z nostalgie. Pomáhá, protože každý kilometr, který Ukrajina udrží, je kilometr, přes který se ruská armáda nedostane k polským hranicím.
Tato logika se projevuje i mimo bilaterální balíčky. V prosinci 2025 Polsko společně s Norskem a Německem vložilo 500 milionů dolarů do programu PURL, nákupního mechanismu pro americky vyráběnou výzbroj určenou Ukrajině. Polský podíl činil 100 milionů dolarů. A podle vládních dokumentů přes polské letiště Jasionka od začátku války prošlo nejméně 80 procent veškeré zahraniční pomoci pro Ukrajinu. Polsko není jen dárce. Je logistická páteř celé operace.
Podle dat Kielského institutu k 30. dubnu 2026 činily polské bilaterální vojenské závazky vůči Ukrajině téměř 5 miliard eur. Pro srovnání: Česko mělo závazky za 607 milionů eur, Slovensko za necelých 700 milionů. Mezi velkými evropskými dárci Polsko předstihly Německo, Británie, Norsko, Švédsko a Dánsko, ale žádná z těchto zemí nesdílí s Ukrajinou tak výbušnou historickou agendu.
Co to znamená pro Česko
Česká republika hraje v podpoře Ukrajiny jinou, ale komplementární roli. Muniční iniciativa koordinovaná Prahou dopravila podle ministra Lipavského jen v roce 2025 téměř 1,6 milionu kusů velkorážné munice. Funguje ovšem primárně jako mezinárodně financovaný nákupní mechanismus; české státní peníze do ní v posledním období nešly. Český premiér se v lednu 2026 účastnil jednání Koalice ochotných v Paříži, kde se řešilo pokračování podpory.
Mohl by polsko-ukrajinský historický spor ohrozit tok pomoci, na kterém se Česko podílí? Krátkodobě nic nenasvědčuje tomu, že ano. Polsko dál potvrzuje strategickou spolupráci, diplomatické kanály fungují a Jasionka zůstává otevřená. Reálné ohrožení by nastalo až při hlubokém politickém zmrazení vztahů, a k tomu má současná situace daleko.
Hádka, která nemá vítěze, ale má pravidla
Náměstek polského ministra zahraničí Marcin Bosacki to po červnovém jednání s Budanovem řekl přímo: cítíme bolest a pobouření kvůli UPA, ale strategický charakter spolupráce obou zemí potvrzujeme. Žádné ultimátum. Žádná podmínka „nejdřív přejmenujte jednotku, pak dostanete zbraně“. Polsko tlačí na Kyjev v historii tvrdě, ale vojenskou pomoc na historický ústupek formálně nenavazuje.
Bodnar, který polskou politickou scénu sleduje zblízka jako velvyslanec, už v srpnu 2025 řekl, že nevidí hrozbu utlumení pomoci. O rok později mu dávají za pravdu čísla: balíčky přibývají, odtajněné seznamy ukazují stále sofistikovanější výzbroj a padesátý balíček se připravuje.
Riziko do budoucna nulové není; čím víc se historická agenda propojí s polskou domácí politikou, tím silnější bude tlak na podmíněnost. Ale zatím platí pravidlo, které si Varšava nastavila: zbraně jedou po jedné koleji, pravda o Volyni po druhé. A obě koleje vedou stejným směrem, pryč od Moskvy.
Pomáhá Evropa dostatečně, nebo by měla více?
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 3222
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 8704
