„Nikdy do NATO nevstoupíme.“ Zalužnyj po 12 letech rozhodil iluze Ukrajinců a navrhl jinou cestu, ale ani ta se Rusům nelíbí

Na setkání velvyslanců v Kyjevě začátkem srpna 2026 Zalužnyj podle dostupných přepisů a jeho vlastních autorských textů vyslovil to, co řada ukrajinských politiků roky obcházela: formální členství v NATO je pro Ukrajinu v dohledné době nereálné. Nejde o kapitulaci ani o obrat zády k Západu. Jde o pojmenování propasti mezi politickými sliby a skutečností, ve které se Aliance nedokáže shodnout na přijetí země, jež už dvanáct let bojuje s Ruskem. A právě těch dvanáct let, od anexe Krymu v roce 2014, dává Zalužného slovům zvláštní tíhu. Celou tu dobu Ukrajina přibližovala svou armádu aliančním standardům, reformovala velení, nasazovala západní techniku. A celou tu dobu zůstávala za dveřmi.

Aliance starého světa

V autorské kolumně publikované 8. července 2026 na Interfax-Ukraine Zalužnyj popsal NATO jako organizaci „starého světa“, postavenou na principu vyhýbání se konfliktu. Právě proto podle něj Aliance nedokáže přijmout zemi, která se v konfliktu nachází, a to navzdory všem deklaracím o podpoře. Formulace je ostrá, ale opírá se o realitu: ještě 3. června 2026 generální tajemník Mark Rutte na společné tiskové konferenci se Zelenským v Kyjevě hovořil o „nevratné cestě“ Ukrajiny do NATO. Ve stejném okamžiku ale přiznal, že pro samotné přijetí chybí jednomyslnost spojenců. Mezi slibem a jeho naplněním tak zůstává mezera, kterou žádná deklarace nezaplní.

Ukrajinská veřejnost přitom stále většinově věří, že členství v NATO je správný cíl. Podle průzkumu New Europe Center a Info Sapiens z dubna 2026 vstup do Aliance podporuje 68,9 % Ukrajinců. Důvěra v NATO samotné je ale citelně nižší, jen 54,7 %. Zalužnyj tuto disproporci pojmenoval nahlas.

Jiná cesta: JEF a evropské garance

Alternativa, kterou Zalužnyj nabízí, není abstraktní vize. Má konkrétní obrysy a už funguje. V listopadu 2025 získala Ukrajina status rozšířeného partnerství v rámci Joint Expeditionary Force, britsky vedeného bezpečnostního formátu deseti severoevropských a baltských států. Spolupráce zahrnuje:

• výcvik a společná cvičení,
• drony a protidronové technologie,
• ochranu podmořské a kritické infrastruktury,
• boj proti dezinformacím,
• polní medicínu a interoperabilitu.

Prezident Zelenskyj v březnu 2026 na summitu JEF v Helsinkách prohlásil, že Ukrajina je připravena stát se plnoprávným členem. Londýn a Kyjev v rámci strategického dialogu deklarovaly ochotu tuto osu dál prohlubovat. A klíčová výhoda JEF oproti NATO? Nevyžaduje konsenzus všech účastníků pro každou akci. Je rychlejší, flexibilnější, a právě proto může fungovat tam, kde alianční procedury selhávají.

Paralelně se rozbíhá i širší evropská linie. Evropská rada v červnu 2026 výslovně zmínila robustní a věrohodné bezpečnostní garance pro Ukrajinu, a to i prostřednictvím takzvané Coalition of the Willing. Brusel tedy už oficiálně počítá s bezpečnostními rámci mimo samotné členství v NATO.

Proč Moskvě vadí i alternativa

Kreml neprotestuje proti třem písmenům v názvu aliance. Protestuje proti čemukoli, co by Ukrajině přineslo západní vojáky, technologie, výcvik a dlouhodobé závazky. Přesně to ukázala reakce z 15. července 2026, kdy Moskva prohlásila, že jakýkoli mnohonárodní kontingent spojenců rozmístěný na Ukrajině po případné mírové dohodě by považovala za legitimní vojenský cíl.

Tím se odhaluje podstata ruského odporu. Nejde o to, zda se bezpečnostní zastřešení Ukrajiny jmenuje NATO, JEF, nebo Coalition of the Willing. Jde o to, že jakýkoli funkční západní rámec, s interoperabilitou, rychlým nasazením a technologickou spoluprací, znemožňuje Moskvě budoucí vojenský nátlak na Kyjev. Právě proto je Zalužného „jiná cesta“ pro Rusko stejně nepřijatelná jako ta původní.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro Česko

NATO Ukrajinu nepouští ze stolu. Na summitu v Ankaře 8. července 2026 spojenci slíbili 70 miliard eur vojenské pomoci pro rok 2026 a potvrdili, že evropské státy přebírají větší díl odpovědnosti za obranu. Zalužného posun tedy není cestou k izolaci, ale k jinému typu zakotvení, praktičtějšímu, rychlejšímu, méně závislému na konsenzu třiceti dvou hlavních měst.

Pro Českou republiku se bezprostředně nemění nic. Praha je členem NATO od roku 1999 a její bezpečnost stojí na článku 5. V JEF Česko nefiguruje, jde o severoevropsko-baltský formát. Širší evropská debata o bezpečnostních garancích pro Ukrajinu se ale Prahy dotýká: pokud EU bude stavět Coalition of the Willing, otázka české účasti se dříve či později objeví na stole.

Zalužnyj má mezi Ukrajinci mimořádnou důvěru, podle průzkumu KIIS z jara 2026 mu věří 73 % respondentů. Jeho slova proto nejsou jen expertním komentářem. Jsou politickým faktem, který bude rezonovat.

Dvanáct let války naučilo Ukrajinu jednu věc: čekat na formální pozvánku nestačí. Zalužnyj to řekl nahlas a navrhl cestu, která nevyžaduje pozvánku, ale fungující závazky. Moskva tím dostala potvrzení, že i bez tří písmen NATO bude mít na svých hranicích západní bezpečnostní architekturu. A to je přesně to, čeho se bojí nejvíc.