J-20 je tak dominantní, že mu čínská armáda při cvičení schválně vypíná stealth. Jinak nemá J-16 žádnou šanci

Když se na záběrech čínské státní televize objevil J-20 s malým kovovým prvkem připevněným k draku, analytici okamžitě věděli, o co jde. Takzvaná Lünebergova čočka, radarový reflektor velikosti míče, dokáže stealth letoun na radaru uměle „nafouknout“ na násobek jeho skutečné odrazové plochy. Bez ní je J-20 pro radar protivníka téměř neviditelný. S ní se stává detekovatelným cílem, proti kterému má smysl cvičit. A právě to je důvod, proč ho čínská armáda při výcviku proti vlastním J-16 tímto reflektorem vybavuje: bez handicapu by byl trénink jednostranný a pro piloty J-16 prakticky bezcenný.

Co znamená „vypnout stealth“

Formulace „vypnutí stealth“ je zjednodušení, které ale vystihuje podstatu. Stealth u letounu páté generace není přepínač. Tvarování draku, speciální nátěry pohlcující radarové vlny, vnitřní zbraňové šachty, to vše je součástí konstrukce a nedá se prostě odpojit. Co se ale dá udělat, je připevnit na letoun Lünebergovu čočku, tedy pasivní radarový reflektor, který záměrně zvětší radarový průřez stroje. Podle záběrů zveřejněných CGTN používá čínské letectvo tento prvek při výcviku i při nevojenských přeletech, kdy nechce, aby stealth letoun zmizel z civilních radarů. Když se v roce 2021 objevily záběry J-20 bez čočky, analytici to interpretovali jako signál přechodu k plné bojové připravenosti.

Proč J-16 potřebuje handicapovaného soupeře

Společné cvičení J-20 a J-16 není jen prestižní ukázka. Má konkrétní taktický účel. Podle čínského deníku China Daily je J-20 v čínské doktríně nasazován jako „průlomový“ stroj; jeho úkolem je proniknout nepřátelskou obranou, získat vzdušnou převahu a vyčistit cestu pro J-16 a J-10C, které pak provádějí údery na pozemní a námořní cíle. Při boji na velkou vzdálenost, kde rozhoduje první detekce a první výstřel, má stealth letoun drtivou výhodu. Piloti J-16 by v takovém scénáři bez umělého zhoršení parametrů J-20 neměli šanci protivníka vůbec zachytit na radaru, natož na něj reagovat. Výcvik by se tak degradoval na opakované „sestřely“ bez jakékoli zpětné vazby pro obránce.

Tvrzení o „drtivé převaze“ přitom není jen čínská propaganda. Americké ministerstvo obrany ve své výroční zprávě China Military Power Report 2024 řadí J-20 mezi operačně zavedené stealth typy a potvrzuje jeho pokračující modernizaci včetně přechodu na výkonnější motory WS-15, které mají přinést schopnost supercruise, tedy nadzvukový let bez použití přídavného spalování.

J-16 není zastaralý, je nenahraditelný

Dominance J-20 v radarovém souboji neznamená, že by J-16 směřoval do šrotu. Právě naopak. Tento těžký víceúčelový bojový letoun generace 4+ plní úkoly, pro které stealth letoun není ideální:

• Nosič objemné výzbroje. Na rozdíl od J-20, který nese rakety ve vnitřních šachtách s omezenou kapacitou, J-16 unese výrazně větší externí náklad na jedenácti závěsnících.
• Platforma pro PL-17. Podle amerického ministerstva obrany je J-16 potvrzeným nosičem velmi dlouhodosahové střely PL-17, jejíž dosah se odhaduje na přibližně 400 kilometrů. Tato zbraň je navržena primárně proti velkým a méně obratným cílům, tankovacím letounům, letadlům včasné výstrahy typu AWACS nebo námořním hlídkovým strojům. Nejbližší západní analogií je americká AIM-174B odvozená z rodiny Standard Missile, jejíž přesný dosah zůstává utajený.
• Elektronický boj ve variantě J-16D. Tato specializovaná verze nese na koncích křídel prvky elektronického boje a čtyři velké rušicí kontejnery. Britský institut RUSI ji označuje za téměř přímou analogii amerického EA-18G Growler, který je dnes považován za světovou špičku v této kategorii. Growler má nicméně na své straně dekádu bojových nasazení a vyzrálý komplex ALQ-218/ALQ-99 s přechodem na systém nové generace ALQ-249.

Právě kombinace J-20 a J-16D vytváří pro protivníka problém větší než samotný stealth letoun. Zatímco J-20 proniká obranou, J-16D může rušit nepřátelské radary a komunikace, čímž stealth stroji ještě rozšiřuje operační prostor.

Stovky strojů a tempo, které znervózňuje Západ

Čínské letectvo už dávno neprovozuje J-20 jako technologický demonstrátor. Podle RUSI bylo v polovině roku 2025 ve službě kolem 300 kusů a výrobní tempo dosahovalo přibližně 120 strojů ročně. Analytici The War Zone na základě sériových čísel a satelitních snímků odhadují, že v polovině roku 2026 mohlo být dodáno už kolem 500 kusů. Pro srovnání: Spojené státy vyrobily 195 kusů F-22 Raptor a výrobní linku uzavřely. Program F-35 sice pokračuje, ale americké letectvo provozuje zhruba 450 strojů verze F-35A.

Západní analytici přitom upozorňují, že čísla nejsou všechno. Studie China Aerospace Studies Institute poukazuje na přetrvávající slabiny: menší zkušenost čínských pilotů s dynamickými bojovými scénáři, problémy s životností motorů a nižší důraz na manévrový vzdušný boj ve srovnání s americkým výcvikem. F-22 Raptor zůstává etalonem vzdušné nadvlády s oficiálním supercruise nad Mach 1,5 (přibližně 1 850 km/h), vektorováním tahu a interní výzbrojí šesti raket AIM-120 a dvou AIM-9. F-35 zase staví na mimořádně silné fúzi senzorů a síťovém sdílení dat, které nemá v současnosti obdobu.

Proč by to mělo zajímat i Česko

Téma čínského letectva se může zdát jako vzdálená asijská záležitost. Není. NATO na svých stránkách výslovně uvádí, že vývoj v Indo-Pacifiku může přímo ovlivnit euroatlantickou bezpečnost. Generální tajemník Mark Rutte v dubnu 2025 řekl, že bezpečnost obou regionů je propojenější než kdykoli dříve, mimo jiné proto, že Čína materiálně podporuje ruské válečné úsilí na Ukrajině. Pro Česko to prakticky znamená jediné: pokud by část amerických leteckých kapacit musela být prioritně vázána v Pacifiku, tlak na evropské členy aliance, včetně investic do protivzdušné obrany, zásob řízené munice a interoperability, ještě vzroste.

Čínské letectvo už nestaví na jednom prestižním typu. Buduje vrstvený systém, kde stealth špice, objemové nosiče a platformy elektronického boje fungují jako celek. A právě ten fakt, že při výcviku musí svému nejlepšímu stroji záměrně přidávat radarový reflektor, aby měl zbytek sestavy vůbec šanci reagovat, říká o vyspělosti J-20 víc než jakékoli propagandistické video.