Ruský protiletadlový systém „Bublik“ měl sestřelit vše až na 16 km. Ale má slabinu, kterou Ukrajinci našli

Když se řekne ruská protivzdušná obrana, většina lidí si představí mohutné systémy S-300 nebo S-400 chránící strategické objekty stovky kilometrů daleko. Jenže skutečný boj o nebe se na Ukrajině odehrává mnohem blíž zemi, v pásmu, kde operují mobilní komplety krátkého dosahu. Právě tam měl kralovat Tor, pásové vozidlo, které v sobě spojuje přehledový radar, naváděcí radar i vertikální odpalovací zařízení. Jeden stroj, jeden „deštník“. Jenže po více než čtyřech letech války se ukazuje, že tento deštník má díry. A Ukrajina se je naučila systematicky využívat.

Rodina Tor: od sovětského návrhu po papírových 16 km

Tor vznikl ještě v sovětské éře jako systém 9K330, určený k doprovodu pozemních sil a ochraně proti letadlům, vrtulníkům, střelám s plochou dráhou letu i přesně naváděné munici. Postupem let prošel řadou modernizací. Starší varianta Tor-M1 nese osm střel s dosahem do 15 km a výškovým stropem kolem 6 km, přičemž dokáže současně ostřelovat dva cíle. Novější Tor-M2 zvýšil kapacitu na šestnáct střel, dosah posunul na 16 km, výškový strop na 10 km a počet současně řešených cílů na čtyři. Exportní Tor-E2 pak deklaruje strop až 12 km.

Neoficiální ruská přezdívka „Bublik“, doslova „kroužek“ či „bagel“, podle profilu na webu CSIS Missile Threat odkazuje patrně na tvar radomu radaru. Přesný původ přezdívky se veřejně nepodařilo dohledat, ale v ruském vojenském slangu se ujala. Na papíře vypadá Tor jako kompletní řešení: mobilní, autonomní, schopný reagovat během sekund. Problém je, že papír snese všechno.

Tři slabiny, které dron za pár tisíc odhalil

Klíčové je, že „slabina“ Toru není jedna porucha ani výrobní vada. Jde o souběh tří strukturálních limitů, které se naplno projevily až v konfrontaci s levnými bezpilotníky.

• Pozdní záchyt. Ruská interní kritika, kterou citoval Forbes na základě analýzy Sergeje Makarenka, uvádí, že radar Toru detekuje malý dron až na vzdálenost tří až čtyř kilometrů. U střely letící rychlostí kolem 850 m/s to znamená jen několik sekund na reakci, pokud vůbec.
• Slabý účinek střely. Raketa 9M331 s tříštivě-trhavou hlavicí je navržená proti cílům velikosti letadla nebo střely s plochou dráhou letu. Proti dronu o rozpětí křídel půl metru je její detonační logika příliš hrubá. Účinnost zásahu je podle téže ruské analýzy nízká kvůli nedokonalému řízení detonace bojové části.
• Omezený počet kanálů. I nejnovější Tor-M2 zvládne současně ostřelovat maximálně čtyři cíle, a ty navíc musejí ležet v zorném poli naváděcího radaru. Stačí útok z pěti směrů a systém je zahlcen. Přesně to Ukrajina dělá.

Stejná ruská analýza přitom konstatuje obdobné problémy i u systémů Pancir a Tunguska. Nejde tedy o izolovanou vadu jednoho modelu, ale o generační problém ruských systémů protivzdušné obrany krátkého dosahu navržených proti jiné kategorii hrozeb.

Jak Ukrajina loví ruskou PVO

Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 oznámilo zásahy systémů Tor ve Volnovaze a Balašivce a Tor-M1 v Korobkyném. Každý vyřazený komplet podle něj otevírá prostor pro raketové údery a práci letectva. V květnu 2026 pak popsalo koncept takzvaných úderných operací středního dosahu: drony FP-2, Hornet a Bulava s dosahem 30 až 200 km systematicky ničí radary, odpalovací zařízení i uzly elektronického boje. Od 1. března 2026 bylo podle těchto údajů potvrzeno vyřazení 81 ruských prostředků PVO.

Logika je jednoduchá a brutálně účinná. Nejdřív levný dron odhalí pozici Toru. Pak další drony zaútočí z více směrů současně. Systém zachytí jeden, možná dva, ale třetí a čtvrtý proklouznou. A jakmile je komplet vyřazen, v lokální obraně vznikne díra, kterou okamžitě využijí další prostředky. Není to elegantní. Je to ale funkční.

Co to znamená pro NATO i Česko

Poučení z ukrajinského bojiště se netýká jen Ruska. Systémy Tor-M1 provozují v rámci NATO i Řecko a Kypr. A obecná zranitelnost raketových systémů protivzdušné obrany krátkého dosahu vůči levným malým dronům platí univerzálně, pokud nejsou doplněny specializovanou protidronovou vrstvou.

Česká republika Tor nikdy neprovozovala. Jako nový základ pozemní protivzdušné obrany zavádíme čtyři baterie izraelského systému SPYDER, jehož první baterie v roce 2025 úspěšně prošla operačním testem. Německo zase nasazuje systém MANTIS s 35mm kanóny o dosahu tří kilometrů, stavěný přímo na malé cíle typu dronů, raket či minometných min. Oproti Toru, který vystřelí drahou raketou na cíl za zlomek její ceny, MANTIS řeší problém ekonomicky udržitelněji.

Ukrajina sama pro rok 2026 definovala tři hlavní priority: protivzdušnou obranu, vlastní drony a munici s delším dosahem. Všechny tři spolu souvisejí. Ničení ruské PVO otevírá prostor pro drony, drony ničí další PVO a delší dosah munice umožňuje zasáhnout hlouběji. Je to spirála, ve které Tor hraje roli oběti, nikoli strážce.

Nebezpečný, ale ne neporazitelný

Bylo by chybou Tor odepsat. Proti vrtulníku, stíhačce nebo střele s plochou dráhou letu zůstává smrtelně nebezpečný; ostatně íránský Tor-M1 v lednu 2020 sestřelil civilní let PS752, což tragicky dokázalo, že systém umí zasáhnout velký cíl s děsivou spolehlivostí. Jenže moderní bojiště se změnilo. Hrozba dnes nepřilétá jako jeden rychlý cíl, ale jako roj desítek pomalých, malých a absurdně levných dronů z různých směrů.

Rusko se problém snaží řešit přidáváním dalších vrstev: elektronického boje, doplňkových protidronových systémů, úprav stávajících kompletů krátkého dosahu. Ale tempo adaptace levných bezpilotníků je rychlejší než tempo modernizace tradičních kompletů. Tor zůstává součástí ruské obrany. Ale jako samostatný štít proti dronové válce roku 2026 už nestačí, a Ukrajina to ví.