Polsko chce Ukrajině předat 4 vyřazené MiG-29, ale má to háček. I když létají, Zelenskému se nevyplatí

Příběh těchto čtyř stíhaček připomíná obchod, ve kterém se obě strany shodnou na zboží, ale ne na ceně ani na podmínkách dodání. Ukrajinský velvyslanec v Polsku Vasyl Bodnar v lednu 2026 potvrdil, že čtyři letouny jsou připravené k okamžitému převodu a čekalo se jen na dohodnutí logistiky. Jenže od ledna uplynulo půl roku a místo předávacího ceremoniálu přišel spor o peníze, modernizaci a protihodnotu. Háček totiž není v tom, že by Polsko nabízelo neletové vraky. Háček je v tom, že ve válce nestačí, aby stíhačka uměla vzlétnout, musí se ještě vyplatit ji připravit, zaplatit a udržet v provozu.

Letuschopný neznamená bojeschopný

Polské MiGy-29 se stahují ze služby nikoli proto, že by se rozpadaly na dráze, ale proto, že jim dobíhají resursy, tedy předepsaná životnost draku, motorů a klíčových systémů. Polský generální štáb už v prosinci 2025 otevřeně uvedl, že pro tyto stroje neexistuje další modernizační perspektiva. Polsko je zkrátka nepotřebuje, protože přechází na F-35 a korejské FA-50.

Pro Ukrajinu ale „letuschopný“ a „nasaditelný do boje“ nejsou synonyma. Kyjev potřebuje stroje, které unesou současné zbraně, mají funkční elektroniku kompatibilní s ukrajinskými systémy a vydrží měsíce intenzivního provozu. Čtyři kusy na konci životního cyklu tohle bez dodatečných úprav nesplňují. A právě tady se celý převod zadrhl.

Dvojitý blokátor: drony za MiGy a kdo zaplatí upgrade

Spor stojí na dvou nohou současně. První je polský požadavek na reciprocitu. Vicepremiér a ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz v červnu 2026 jasně řekl, že Varšava chce výměnou za letouny přístup k ukrajinským dronovým technologiím, ne jen k samotným dronům, ale k bojovému know-how, zkušenostem z fronty a vybraným technologiím raketových i bezpilotních platforem. Polsko už nechce být jen dárce. Chce partnerství, které posílí jeho vlastní obranné schopnosti.

Druhá noha je finanční. Náměstek ministra obrany Paweł Zalewski v červnu prohlásil, že na ukrajinské straně není zájem o převzetí strojů bez modernizace. Polsko zároveň odmítá nést její náklady. V červenci pak Kosiniak-Kamysz pozici upřesnil: Varšava je ochotná pomoci s modernizací technicky (polské vojenské letecké opravny WZL-2 mají s MiGy-29 bohaté zkušenosti), ale platit musí Ukrajina nebo její spojenci.

Kolik by to stálo? Přesný ceník neexistuje. Historický srovnávací bod nabízí kontrakt WZL-2 z roku 2011, kdy modernizace 16 polských MiGů-29 vyšla na 126 milionů zlotých, tedy zhruba 7,9 milionu zlotých na kus. Dnešní válečný standard by byl jiný, ceny materiálů a práce vzrostly. Realisticky jde o jednotky až nižší desítky milionů zlotých za letoun. U pouhých čtyř kusů se náklady na modernizaci rozmělňují hůř než u větší série.

Proč si Kyjev může dovolit být vybíravý

V roce 2023, kdy Slovensko předalo Ukrajině 13 MiGů-29, bral Kyjev v podstatě cokoliv, co létalo. Situace se od té doby změnila. Ukrajinské letectvo mezitím rozjelo provoz F-16 i francouzských Mirage 2000 a počítá s dalšími západními platformami. MiG-29 zůstává pro Ukrajinu logisticky „domácím“ typem, má pro něj piloty, pozemní personál, zbraně i zásoby dílů. Ale právě proto, že už existuje alternativa, si Kyjev může klást podmínky.

Čtyři staré stroje musí soutěžit o peníze s údržbou již provozovaných MiGů, s výcvikem pilotů na F-16 i s pořizováním munice. Pokud by modernizace čtyř kusů stála desítky milionů zlotých a zabrala měsíce dílenského času, může být poměr cena/výkon prostě horší než u jiných investic. Podle nás je právě tohle jádro problému: nejde o to, že by Ukrajina MiGy nepotřebovala, ale o to, že čtyři kusy na konci životnosti nejsou automaticky dobrý obchod.

Kdo číhá v pozadí a co bude dál

Spekulovalo se o tom, že o polské MiGy má zájem Bulharsko, které na tento typ stále spoléhá, dokud nedosáhne plné bojové způsobilosti své letky F-16. Bulharské ministerstvo obrany ale v červenci 2026 jednání s Polskem o nákupu MiGů-29 oficiálně popřelo. Přesto zůstává logickým zájemcem minimálně o náhradní díly, a to zvyšuje alternativní hodnotu polských strojů mimo ukrajinskou trasu.

Polský ministr obrany naznačil, že pokud Ukrajina o letouny nebude stát, Polsko si je „vyřeší po svém“. Jednání ale v červenci znovu běží. Klíč drží ten, kdo najde peníze na modernizaci. Pokud se financování zajistí, ať už z ukrajinského rozpočtu, nebo od spojenců, WZL-2 mají kapacity i zkušenosti. Stroje prošly inspekcí, politická vůle na obou stranách existuje. Chybí jen dohoda o tom, kdo podepíše šek.

Pro srovnání: Česko podobný problém řešit nemusí. MiGy-29 vyřadilo z výzbroje už v roce 1993 a česká pomoc Ukrajině, která dosud dosáhla 17,4 miliardy korun, stojí spíš na financování nákupů přes domácí obranný průmysl a na muniční iniciativě než na uvolňování sovětské techniky ze skladů.

Čtyři polské MiGy-29 tak zůstávají v podivném limbu: příliš funkční na šrotování, příliš drahé na bezpodmínečné darování, příliš staré na to, aby se o ně někdo přetahoval bez kalkulačky v ruce. Válka se neřídí jen tím, co létá. Řídí se tím, co se vyplatí.