Srí Lanka vzlétla s modernizovaným Kfirem C12. Izraelský stíhač z roku 1996 dostal digitální kokpit a přesné zbraně

Srílanské letectvo provozuje izraelské Kfiry od ledna 1996, kdy vznikla 10. stíhací peruť. Samotný typ se přitom zrodil už v sedmdesátých letech jako izraelská odpověď na francouzské zbrojní embargo: IAI vzala francouzský drak Mirage 5 a vsadila do něj americký motor General Electric J79. Teď, po třech dekádách služby na ostrově, prošly tyto stroje hlubokou modernizací na standard C12. Nejde o nový letoun. Jde o starý drak s novým mozkem, a právě v tom je pointa celého programu.

Co přesně se změnilo pod kapotou

Klíčové slovo modernizace nezní „rychlejší“ ani „vyšší“. Zní „chytřejší“. Veřejně dostupné informace od srílanského letectva i od výrobce IAI potvrzují tyto změny:

• Digitální kokpit (glass cockpit): analogové budíky nahradily moderní displeje s novým rozhraním pilot–stroj. Pilot získává lepší situační povědomí, navigaci i komunikaci, a to při nižší pracovní zátěži.
• Nové misijní systémy: plánování a vyhodnocení mise probíhá digitálně, ne tužkou na mapě.
• Schopnost používat přesně naváděnou výzbroj: konkrétní typy střel a pum pro srílanské stroje nebyly veřejně potvrzeny, ale samotná integrace přesného navádění je zásadní skok oproti starším verzím C2 a C7.
• Prodloužení životnosti draku: modernizace není jen o elektronice, ale i o tom, aby letoun bezpečně létal další roky.

Původní srílanské Kfiry už měly průhledový displej (HUD), integrovaný navigačně-zbraňový systém a dva kanony DEFA ráže 30 mm s kadencí kolem 1 300 ran za minutu na hlaveň. Verze C7 přinesla vyšší užitečné zatížení až 5,5 tuny na devíti závěsnících. Verze C12 na tom staví, ale přidává právě tu vrstvu, která dnes rozhoduje o použitelnosti: digitální avioniku a přesný úder.

Proč ne nový stíhač

Odpověď je prostá a brutálně pragmatická: peníze. IAI v roce 2021 oznámila kontrakt v hodnotě přibližně 1,2 miliardy korun. Za tuto částku by Srí Lanka nezískala ani jeden nový Gripen E, jehož cena se pohybuje kolem dvou miliard korun za kus. Místo toho dostala modernizaci celé existující flotily včetně přenosu know-how a zapojení vlastních techniků přímo v místních zařízeních.

IAI tento přístup otevřeně prodává jako svou specialitu: tvrdí, že dokáže starším strojům třetí a čtvrté generace dodat avioniku na úrovni generace 4,5 za zlomek ceny nového letounu. Je to marketingové tvrzení, ale v případě malého letectva s omezeným rozpočtem dává ekonomická logika smysl. Srí Lanka nepotřebuje letoun schopný proniknout sofistikovanou protivzdušnou obranou velmoci. Potřebuje stroj, který udrží v provozu, který dokáže zasáhnout cíl přesně naváděnou pumou a který pomůže hlídat rozlehlou výlučnou ekonomickou zónu v Indickém oceánu.

Není to ostatně jen srílanský přístup. Řecko od roku 2020 převádí 83 letounů F-16 Block 52+ na standard Viper. Polsko v srpnu 2025 finalizovalo modernizaci 48 strojů F-16 na verzi V s radarem AESA APG-83, novým misijním počítačem a prodloužením životnosti na 12 000 letových hodin. I státy NATO tedy volí cestu upgradu, pokud existuje silná logistická základna a perspektiva podpory na desítky let.

Proti komu a na co

Srí Lanka dnes nečelí bezprostřední hrozbě klasické vzdušné války. Její obranné priority se v posledních dvou letech výrazně posunuly směrem k námořní bezpečnosti. Oficiální dokumenty letectva opakovaně zdůrazňují povědomí o námořní situaci, boj s nelegálními aktivitami na moři, ochranu modré ekonomiky a přeshraniční kriminalitu. Na sympoziu v Colombu v roce 2025 se diskutovalo o měnícím se bezpečnostním prostředí malých ostrovních států v indickooceánském regionu.

Modernizovaný Kfir C12 do tohoto rámce zapadá jako nástroj rychlé reakce a přesného zásahu, nikoli jako stroj pro vzdušné souboje s moderními stíhači. A právě tady je důležité říct, kde stojí v hierarchii. Gripen E nabízí rychlost Mach 2 (přibližně 2 450 km/h), přeletový dolet 3 000 km, deset závěsníků, moderní elektronický boj a schopnost nést až sedm střel Meteor s dosahem přes 100 km. Americký F-16C/D drží rovněž Mach 2, přeletový dolet přes 3 200 km a široký ekosystém senzorů a přesné munice. Kfir C12 má potvrzený digitální kokpit a přesnou výzbroj, ale veřejné zdroje nepotvrzují srovnatelně moderní senzorový balík. V praxi jde o levněji oživený starší stíhač, ne o rivala těchto platforem.

Kfir ve světě: kdo ho ještě létá

Uživatelská základna Kfiru je dnes úzká. Kromě Srí Lanky stroj aktivně provozuje Kolumbie, jejíž letectvo s ním dokonce dvakrát (v letech 2012 a 2018) absolvovalo prestižní cvičení Red Flag v USA. IAI sama odkazuje na kolumbijskou zkušenost jako na referenci, která pomohla přesvědčit Srí Lanku k modernizaci. Třetím provozovatelem je americká soukromá společnost ATAC, která Kfiry používá jako simulaci nepřátelských letounů při výcviku amerických pilotů.

Ekvádor Kfiry historicky provozoval, ale dnes jsou vyřazené a stojí v muzeu. Izraelské letectvo, které typ vyvinulo, ho ze služby stáhlo už dávno ve prospěch F-16 a F-15. Kfir je tedy stárnoucí platforma s omezeným počtem uživatelů, což zvyšuje závislost na IAI jako jediném zdroji modernizací a náhradních dílů.

Co bude dál

Červnový let byl milníkem, ne tečkou. Šlo o první testovací let po modernizaci, tedy přechod z pozemních zkoušek do letových. Plná operační způsobilost celé flotily má následovat po dokončení zkušebního programu. Srílanské letectvo výslovně zdůrazňuje, že jeho technici se aktivně podíleli na integraci a testování, což míří ke schopnosti část údržby a provozu držet doma bez trvalé přítomnosti izraelských specialistů.

Geopoliticky přitom Srí Lanka nesází jen na Izrael. Ve stejném období posiluje bezpečnostní spolupráci s Austrálií, USA i Pákistánem. Modernizace Kfirů je pragmatický krok malého ostrovního státu, který si nemůže dovolit novou flotilu, ale ani prázdnou oblohu nad svými vodami.

Třicetiletý stíhač s novým mozkem není odpovědí na každou hrozbu. Pro Srí Lanku ale může být odpovědí na tu jedinou otázku, která se počítá: jak udržet alespoň základní schopnost zasáhnout, když je to potřeba, a neutratit přitom rozpočet celého letectva.