Doslova existenční problém: Rusové přesunuli palbu na Dunaj a chtějí Ukrajině odříznout poslední námořní cestu

Noc z 15. na 16. srpna 2025. Ukrajinské letectvo hlásí 97 dronů typu Šáhid a dvě balistické střely Iskander-M mířící na cíle v Oděské oblasti. Třicet čtyři zásahů ve třinácti lokalitách. O pět dní později, 20. srpna, přichází další vlna přímo na Izmajil, zasažena palivová, energetická a přístavní infrastruktura. Nejde o náhodné údery. Jde o kampaň, která má Ukrajině podlomit poslední záložní námořně-říční cestu do Evropy. A právě proto ji Kyjev označuje za existenční hrozbu.

Proč je Dunaj pro Ukrajinu tak kritický

Ukrajina od srpna 2023 provozuje vlastní námořní koridor přes přístavy takzvané „Velké Oděsy“, Oděsu, Čornomorsk a Pivdennyj. Za dva roky jím prošlo 6 876 lodí se 172,8 miliony tun nákladu. Jen v roce 2025 tyto přístavy odbavily 73,3 milionu tun. Čísla vypadají impozantně, jenže celý koridor vede otevřeným severozápadním Černým mořem pod neustálou hrozbou raketových a dronových úderů.

Dunajské přístavy Izmajil, Reni a Ust-Dunajsk fungují jako záložní větev. V roce 2025 jimi prošlo 8,9 milionu tun zboží, podle oficiálního souhrnu Oděské oblasti méně než v předchozích letech, protože se část dopravy vrátila do „Velké Oděsy“. Ale právě v tom spočívá jejich strategická hodnota: jsou pojistkou pro okamžik, kdy černomořský koridor selže nebo se stane příliš nebezpečným. Navíc jsou napojeny na evropské „trasy solidarity“, soustavu silničních, železničních a říčních tras, přes které podle Evropské komise proudilo do Ukrajiny přibližně 108 milionů tun zboží včetně paliv, vozidel a vojenské i humanitární pomoci.

Odříznout Dunaj tedy neznamená odříznout Ukrajinu od světa ze dne na den. Znamená to ale vyřadit záložní kapacitu, zvýšit závislost na jediném koridoru přes otevřené moře a přesunout tlak na přetížené pozemní trasy přes Polsko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Dražší logistika, delší časy, menší odolnost. Pro válčící ekonomiku je to doslova existenční kalkulace.

Kampaň, ne epizoda

„Přesun palby na Dunaj“ nebyl jednorázový obrat jednoho srpnového rána. Nezávislá databáze BlackSeaNews eviduje za leden až srpen 2025 nejméně 96 útoků na přístavy „Velké Oděsy“, jih Oděské oblasti a související energetickou a průmyslovou infrastrukturu. V průměru jeden útok každé tři dny. Šéf Ukrajinské správy námořních přístavů v červenci 2025 uvedl, že od léta 2023 bylo na přístavní infrastrukturu vedeno přes 80 útoků a ostřelování přichází týdně.

Dunajský směr se přitom stal terčem s narůstající intenzitou:

• 6. srpna 2025 – rumunské ministerstvo obrany hlásí masivní dronový útok na oblast Izmajilu v těsné blízkosti rumunské hranice a aktivuje varovný systém RO-Alert.
• 7. srpna – Zelenskyj jedná s rumunským ministrem zahraničí právě o útocích u společné hranice.
• 15. srpna – útok 97 drony a dvěma balistickými střelami na cíle v Oděské oblasti.
• 20. srpna – jasně zdokumentovaný úder přímo na palivovou a přístavní infrastrukturu v Izmajilu.

Ruská strana tvrdila, že zasáhla sklady pohonných hmot a vojenského nákladu v Oděse, Pivdenném i Izmajilu. Přesný rozpad cílů po jednotlivých přístavech z nezávislých ukrajinských zdrojů plně doložitelný není, ale vzorec je zřejmý. Moskva nemíří na „nějaké sklady u řeky“. Míří na logistickou rezervu, kterou Kyjev a Evropská unie aktivně posilovaly. Ještě v září 2025 jednala Ukrajinská správa přístavů s Evropskou komisí přímo v Izmajilu o navigační bezpečnosti a zvyšování propustnosti dunajských portů. Čím víc se z Dunaje stával odolný záložní koridor, tím větší motivaci měla Moskva testovat jeho zranitelnost.

Hraniční nervozita a rozměr NATO

Útoky na dunajské přístavy mají ještě jeden rozměr, který je odlišuje od úderů na Oděsu. Izmajil leží necelých dvacet kilometrů od rumunské hranice. Reni přímo na ní.

V únoru 2025 rumunské ministerstvo obrany potvrdilo nález trosek dvou dronů s výbušnou náloží na vlastním území poblíž Reni. Bukurešť o incidentech průběžně informuje spojence v NATO v reálném čase. Každý další útok na dunajský směr je tedy zároveň testem nervů členského státu Aliance a testem toho, kde leží hranice mezi „vedlejší škodou“ a přímou provokací.

Podstatné je, že přes „trasy solidarity“ proudí do Ukrajiny i evropská pomoc, potenciálně včetně české. Oficiální statistiky sice nerozepisují zásilky po členských státech, ale výpadek dunajské větve by znamenal větší tlak na železniční a silniční trasy přes celý středoevropský prostor, tedy dražší a pomalejší logistiku i pro dodávky z Česka.

Jak se Ukrajina brání

Kyjev reaguje vrstveně. Klasická protivzdušná obrana, mobilní palebné skupiny, elektronický boj, rozptýlení klíčových zásob do více lokalit. Od června 2025 navíc ukrajinská vláda schválila vznik skupin protivzdušné obrany při dobrovolných formacích teritoriálních komunit, které mohou proti úderným dronům nasazovat vlastní drony, prostředky elektronického boje i soukromá pilotovaná letadla.

Zelenskyj 5. srpna 2025 otevřeně řešil se spojenci posílení protivzdušné obrany a obnovu oděské přístavní infrastruktury. Absolutní ochrana dunajských přístavů ale realisticky neexistuje; cílem je spíš zvýšit cenu každého ruského útoku natolik, aby se kampaň stala neúnosně drahou.

Existenční, ale ne fatální, zatím

Ruská propaganda ráda mluví o „poslední šanci Ukrajiny na moři“. Realita je složitější. Ukrajina v létě 2025 měla funkční černomořský koridor, dunajskou záložní větev i pozemní trasy přes EU. Žádný z těchto kanálů ale není nenahraditelný sám o sobě, a právě v tom spočívá logika ruské kampaně. Nemusíte zničit všechno. Stačí systematicky narušovat jednotlivé uzly, zvyšovat náklady a snižovat redundanci celého systému.

Dunajské přístavy samy o sobě nemohou nahradit „Velkou Oděsu“; 8,9 milionu tun proti 73,3 milionům tun mluví jasně. Ale jejich ztráta by znamenala, že Ukrajina přijde o pojistku právě ve chvíli, kdy ji může nejvíc potřebovat. A to je definice existenčního problému: ne okamžitý kolaps, ale ztráta schopnosti přežít další ránu.