Budoucnost Ruska závisí na AWACS. Chápe to, ale má jenom 6 letounů a nový A-100 je v nedohlednu

Letouny včasné výstrahy a řízení vzdušného boje, označované zkratkou AWACS, nejsou jen další typ vojenského letadla. Jsou to vzdušné velitelské uzly, které z výšky deseti kilometrů vidí daleko za horizont pozemních radarů, třídí stovky cílů najednou a v reálném čase navádějí stíhačky Su-35S nebo MiG-31BM na správný vektor. Bez nich se ruská protivzdušná obrana vrací o generaci zpět, spoléhá na pozemní radary omezené zakřivením Země a terénními překážkami. A právě tady je problém: Rusko má v evidenci zhruba šest letounů A-50U, ale podle analytiků dokáže v daný okamžik udržet ve vzduchu nanejvýš čtyři. Nástupce A-100 „Premier“ existuje zatím jen jako testovací program bez potvrzené sériové výroby.

Šest na papíře, čtyři ve vzduchu

Rozdíl mezi inventárním počtem a skutečně nasaditelnými stroji je u letounů AWACS zásadní. Britské ministerstvo obrany prostřednictvím Janes uvádělo po sabotáži A-50 v Bělorusku v roce 2023 šest operačních kusů. Jenže od té doby přišly další ztráty, sestřely nad Azovským mořem, poškození nad Krasnodarským krajem. Analýza Defense Express z června 2026, opřená o ruský odborný portál bmpd, mluví o maximálně čtyřech A-50U schopných periodického provozu.

Čtyři stroje zní jako číslo, se kterým se dá pracovat. Není to tak. Každý letoun potřebuje rotaci mezi bojovými hlídkami, plánovanou údržbou, opravami a výcvikem posádek. Při čtyřech kusech je jakákoli souběžná hlídka nad více směry prakticky nemožná. Každá další ztráta má nadproporční dopad, nejde o jednu čtvrtinu parku, ale o kolaps celého rotačního cyklu.

A-100 „Premier“: program, který nestíhá válku

Rusko o svém deficitu ví. Program nástupce A-100 „Premier“ na platformě Il-76MD-90A běží roky. V únoru 2022, doslova dny před invazí na Ukrajinu, Rostec oficiálně oznámil první let se zapnutým radiotechnickým komplexem. Od té chvíle uplynuly více než čtyři roky. Sériová výroba nebyla veřejně potvrzena.

Situaci navíc zkomplikoval ukrajinský dronový útok na letecký závod v Taganrogu. Podle sekundárních zdrojů podložených satelitními snímky byla při útoku v listopadu 2025 zasažena testovací platforma A-100LL. Rusko tuto informaci oficiálně nepotvrdilo, ale pokud je pravdivá, znamená další zpoždění programu, který už tak nestíhal.

Místo sériového nástupce tak Moskva dělá to jediné, co může: opravuje a modernizuje staré trupy. Na konci května 2026 zachytil server The Aviationist fotografii dalšího modernizovaného A-50U předaného ruskému letectvu. Je to důkaz, že průmysl pracuje. Ale řeší to problém po jednom kusu, ne sériově.

Proč Západ staví AWACS jinak

Ruský přístup k letounům AWACS stojí na těžké vojenské platformě Il-76 s omezenou výrobní základnou. Západ zvolil opačnou cestu. Boeing staví svůj E-7 Wedgetail na civilním trupu 737 NG, který využívá síť více než 250 servisních center po celém světě. Vytrvalost přes 10 hodin, pokrytí přes 4 miliony čtverečních kilometrů v jedné misi. Švédský Saab nabízí GlobalEye na platformě Bombardier Global 6000/6500, business jet s dosahem radaru přes 650 kilometrů a vytrvalostí 12 hodin, přičemž Saab otevřeně říká, že jde o jediný systém AEW&C aktuálně ve výrobě.

Srovnání v číslech je pro Rusko nepříjemné:

• USA: 16 aktivních E-3G Sentry (k září 2025)
• NATO (alianční flotila): 14 E-3A, stovky hlídek nad východním křídlem od roku 2022
• Čína: odhadem kolem 50 letounů KJ-500 (odhad RUSI k roku 2025)
• Rusko: řádově 4–6 A-50U, z toho letuschopných zřejmě méně

Aliance NATO navíc už přechází na novou generaci pod hlavičkou Alliance Federated Surveillance and Control. Rusko zatím nemá ani současnou generaci v dostatečném počtu.

Co to znamená pro bojiště i pro Česko

Bez AWACS Rusko hůř detekuje nízko letící cíle, drony, řízené střely, budoucí ukrajinské stíhačky. Pozemní radary tuto mezeru zaplní jen částečně. Rostec sice v roce 2025 představil mini-radary pro kontrolu vzdušného prostoru v kombinaci se systémy Pancir, ale to je bodová obrana, ne náhrada za létající velitelské stanoviště, které současně detekuje, třídí a navádí.

Pro Česko je kontext dvojí. Ruská hrozba nezmizela, česká vláda v září 2025 kvůli ruským dronům u vzdušného prostoru NATO založila koordinační skupinu pro antidronovou ochranu státu. Zároveň ale platí, že ruské vzdušné senzory nejsou neomezené. Čím méně A-50U Moskva udrží ve vzduchu, tím větší prostor vzniká pro ukrajinské drony a střely podporované západními partnery.

Rusko problém chápe, ale řešení nemá

Investice do oprav starých trupů, pokračující testy A-100, snaha lepit mezery pozemními radary. To vše ukazuje, že Moskva si závažnost situace uvědomuje. Chybí jí ale to podstatné: schopnost problém vyřešit v čase, který jí válka dává.

Ruská armáda má být druhou nejsilnější na světě. Jenže její oči na nebi se dají spočítat na prstech jedné ruky, a nové nejsou na obzoru.