Koalice 14 zemí se spojila proti teroristickým Hútiům. Ale dva velcí hráči zůstali za dveřmi a není náhoda

Dne 30. července 2026 se v Rijádu sešly delegace ze 43 zemí a zástupci EU na jednání saúdského ministerstva obrany. Výsledkem je společná deklarace čtrnácti zakládajících signatářů nové Mnohonárodní námořní obranné aliance, která má chránit plavbu v Bab al-Mandabském průlivu, Rudém moři a Adenském zálivu. Jenže právě seznam těch, kdo podepsali, a hlavně těch, kdo chybí, vypráví o blízkovýchodní bezpečnostní architektuře víc než samotná charta aliance.

Kdo podepsal a co vlastně vzniká

Zakládající čtrnáctku tvoří Saúdská Arábie, Kuvajt, Bahrajn, Katar, Pákistán, Turecko, Egypt, Jordánsko, Jemen, Bangladéš, Nigérie, Súdán, Džibutsko a Somálsko. Podle saúdské tiskové agentury SPA Rijád pozval celkem 51 států a organizací, ale zakládající deklaraci podpořila jen tato skupina. Aliance má být čistě obranná, se sídlem velitelství v Saúdské Arábii; na stole leží návrh charty, organizační schéma, operační mechanismy a velitelská struktura.

Důležité je říct, co to zatím není. Nejde o hotovou údernou flotilu s jasným bojovým rozpisem. Jde o institucionální rámec, který teprve nabírá tvar. Členské státy dokončují národní schvalovací procedury a vojenští plánovači budou dál pracovat na detailech. Podle srpnové zprávy The National už aliance jmenovala velitele a počet členů roste, ale od deklarace k plně funkční eskortní síle vede ještě dlouhá cesta.

Dva prázdné židle, a proč zůstaly prázdné

Spojené arabské emiráty nejsou mezi signatáři. Ani Omán. A v širším regionálním kontextu chybí i Izrael. Každá absence má vlastní příběh.

Saúdsko-emirátský rozkol má kořeny přímo v Jemenu. Obě země sice v roce 2015 vstoupily do společné koalice proti Hútiům, ale jejich cesty se rozešly. Abú Zabí podpořilo jižní separatisty, kteří se obrátili i proti saúdským spojencům, a dřívější koalice se fakticky rozštěpila. Reuters v červenci 2026 popsal situaci jako zásadní trhlinu. Emiráty dnes prosazují v Jemenu vlastní agendu a nemají důvod vstupovat do formátu, který řídí Rijád.

Izraelská nepřítomnost je jiného druhu. Saúdská Arábie opakovaně potvrdila, že bez vzniku palestinského státu vztahy s Izraelem nenaváže. Válka v Gaze normalizační proces odsunula na neurčito. Izraelská účast by navíc s vysokou pravděpodobností rozbila arabskou a muslimskou podporu celého projektu; v koalici sedí Katar, Jordánsko, Pákistán i Bangladéš. Veřejně dostupný úplný seznam pozvaných států nebyl zveřejněn, takže nelze s jistotou říct, zda Izrael dostal formální pozvánku. Jisté je, že mezi zakládajícími signatáři není, a geopoliticky to dává dokonalý smysl.

Vojenská váha: čtyři motory a deset přívěsů

Podle nás bude reálná bojová síla aliance stát na čtyřech státech: Saúdské Arábii, Egyptu, Turecku a Pákistánu. Tyto země disponují oceánskými válečnými loděmi, protiraketovými systémy a zkušenostmi s námořními operacemi. Saúdské královské námořnictvo provozuje fregaty třídy Al Riyadh (upravené francouzské La Fayette), Egypt má dvě vrtulníkové výsadkové lodě třídy Mistral, turecké námořnictvo staví vlastní fregaty programu MILGEM a Pákistán nasazuje fregaty třídy Zulfiquar.

Zbývající členové (Džibutsko, Somálsko, Súdán, Bangladéš, Nigérie, Jemen) přinesou spíš geografii. Přístupy k přístavům, lokální zpravodajský přehled, pobřežní dohled. To není málo, ale eskortní sílu to nezajistí.

V oblasti přitom už operují dvě zavedené struktury. Americká Combined Task Force 153, vzniklá v dubnu 2022 pod hlavičkou Combined Maritime Forces, se zaměřuje na námořní bezpečnost v Rudém moři a Adenském zálivu. Evropská operace Aspides, spuštěná v únoru 2024 s velitelstvím v řecké Larisse, je čistě obranná mise EU na ochranu plavidel; její mandát byl prodloužen do února 2027. Saúdská aliance nevzniká ve vakuu, ale vedle těchto misí, a otázka koordinace zůstává otevřená.

Proč právě teď, a co za tím stojí

Spouštěč má přesné datum. Dne 20. července 2026 Hútiové vyhlásili námořní blokádu Saúdské Arábie v Rudém moři. Rijád odpověděl údery na hútijská zařízení a o deset dní později představil koaliční projekt. Americká námořní administrativa MARAD vede oblast jako aktivně vysoce rizikovou: hrozí balistické střely, řízené drony, výbušné čluny i pokusy o nalodění na obchodní plavidla. Formulace MARAD je přímočará: „hútijská teroristická skupina.“ Stejné označení (zahraniční teroristická organizace) používá americké ministerstvo zahraničí.

Za Hútiemi stojí Írán, i když ne ve smyslu dálkového ovládání. Americké ministerstvo financí zdokumentovalo konkrétní sítě: logistické firmy, dodávky komponent dvojího užití z Číny, íránské zprostředkovatele, financování přes ropné kanály. Bez íránské pomoci by Hútiové měli výrazně slabší schopnost sledovat a zasahovat lodě. Zastavit je je tak obtížné proto, že kombinují domácí základnu v hornatém Jemenu, zahraniční podporu a levné bezpilotní prostředky proti extrémně frekventované lodní trase.

Co to znamená pro Česko

Rudé moře se může zdát vzdálené, ale čísla mluví jasně. Čína tvořila v roce 2024 celkem 12,2 % celkového českého dovozu a více než 70 % počítačů a elektroniky přichází do ČR ze zemí mimo EU, převážně po moři přes Suezský průplav. Podle americké EIA trvá cesta tankerem z Perského zálivu do přístavů Amsterdam–Rotterdam–Antverpy přes Suez zhruba 19 dní. Objížďka kolem mysu Dobré naděje zabere téměř 35 dní. Každý den navíc znamená vyšší spotřebu paliva, dražší pojištění a delší obrat lodí.

OECD potvrzuje, že narušení v Rudém moři výrazně rozhoupalo kontejnerové sazby a že šoky v nákladech na dopravu se přelévají do importních cen. Před rokem 2023 proplouvalo Bab al-Mandabem přes 70 lodí denně; některá krátkodobá měření ukazují propad na pouhých 11 plavidel za víkend. Nejcitlivější české položky? Elektronika, komponenty, textil a sezónní spotřební zboží, tedy vše, co do Evropy putuje kontejnerem z Asie.

Koalice čtrnácti států má potenciál situaci zlepšit, ale důkazem nebude tisková deklarace v Rijádu. Důkazem bude den, kdy se kontejnerové lodě vrátí na suezskou trasu bez válečného pojistného příplatku, a ten den zatím nepřišel.