Jaderná síla, která nestřeženě roste. Severní Korea chce, aby ji svět konečně bral vážně, může mít asi 100 atomovek

Když americký prezident Donald Trump v srpnu 2026 prohlásil, že Severní Korea vlastní 57 „velmi silných“ jaderných zbraní, znělo to jako varování. O den později ale Anův odhad ukázal, že skutečnost může být ještě znepokojivější. Rozdíl mezi oběma čísly nevypovídá o tom, kdo se mýlí. Vypovídá o tom, jak málo toho svět o severokorejském programu skutečně ví, a jak rychle se tato neznámá zvětšuje.

Kolik hlavic, kolik materiálu

Přesný počet severokorejských jaderných zbraní nezná s jistotou nikdo mimo Pchjongjang. Stockholmský mírový výzkumný institut SIPRI odhaduje zhruba 60 sestavených hlavic a štěpný materiál minimálně pro dalších 30. Federace amerických vědců (FAS) pracuje s podobným číslem a výslovně upozorňuje na vysokou nejistotu celé metodiky. Trumpových 57 odpovídá střednímu veřejně dostupnému odhadu. Anovo pásmo 80–120 je ambicióznější a pravděpodobně víc započítává rychle využitelný štěpný materiál a agresivnější předpoklad jeho přeměny ve zbraně.

Formulace „asi 100 atomovek“ tedy není potvrzený inventář po jedné hlavici. Je to obhajitelný souhrnný odhad potenciálního arzenálu, tedy toho, co Severní Korea buď už má, nebo může v krátkém čase sestavit. Pro srovnání: podle SIPRI měl k lednu 2026 Pákistán asi 170 hlavic, Indie 190 a Izrael 90. Anův horní odhad by Severní Koreu posouval zhruba na izraelskou úroveň. To už není okrajový hráč.

Proč „nestřeženě“

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) nemá v Severní Koreji inspektory od dubna 2009. Sedmnáct let. Program sleduje nepřímo, satelitními snímky, analýzou tepelných stop reaktorů, odběrem vzorků mimo území KLDR. Přímý přístup k zařízením, centrifugám, skladům? Nulový.

K tomu přibyla další rána. Rusko v březnu 2024 vetovalo v Radě bezpečnosti OSN prodloužení mandátu panelu expertů, který monitoroval dodržování sankcí vůči Pchjongjangu. Monitoring musel převzít nově vzniklý mechanismus mimo rámec Rady bezpečnosti, s omezenějšími pravomocemi. A právě do tohoto vakua Kim Čong-un v červnu 2026 pozval kamery státní agentury KCNA do nové továrny na jaderný materiál a prohlásil, že kapacita výroby zbraňového materiálu se za posledních pět let více než zdvojnásobila.

Analytici webu 38 North potvrdili, že nově odhalená obohacovací budova může produkovat 100 až 200 kilogramů vysoce obohaceného uranu ročně. To odpovídá přibližně 4 až 8 novým zbraním za rok, jen z této části kapacity. Arzenál tedy neroste proto, že by ho nikdo nesledoval vůbec. Roste proto, že přímé inspekce chybí, sankční dohled zeslábl a Severní Korea sama ukazuje, že tempo zrychluje.

Co Pchjongjang skutečně chce

Kim Jo-džong, sestra vůdce a jedna z nejmocnějších postav režimu, to v červenci 2025 řekla otevřeně: jakýkoli pokus popřít status KLDR jako jaderného státu bude odmítnut. Dialog s Washingtonem je možný, ale jen pokud Amerika přijme „změněnou realitu“. V překladu z diplomatického jazyka Pchjongjangu to znamená jediné: přestaňte trvat na úplné denuklearizaci a začněte s námi jednat jako s hotovou jadernou mocností.

Americká rozvědka (ODNI) tento záměr potvrzuje. Kim chce zbraněmi posílit vyjednávací páku, upevnit prestiž režimu a dosáhnout alespoň tichého uznání jaderného statusu. Summit v Hanoji v roce 2019 ztroskotal právě na sporu o rozsah sankční úlevy výměnou za omezený severokorejský krok. Pchjongjang se z toho poučil: příště chce přijít k jednacímu stolu s tak velkým arzenálem, aby protistrana nemohla říct „nejdřív odzbrojení, pak úlevy“.

Proti tomu stojí oficiální linie. Soul v březnu 2024 znovu potvrdil, že Severní Koreu jako jaderný stát neuznává. Ještě v červnu 2026 to společně s USA zopakoval v rámci americko-jihokorejské Jaderné konzultační skupiny (NCG). Uznání faktického stavu a uznání statusu jsou dvě různé věci: Soul může pracovat s vojenským odhadem desítek hlavic, ale politicky dál trvat na denuklearizaci Korejského poloostrova.

Proč by to mělo zajímat Evropu

Severní Korea buduje arzenál, který má být podle FAS schopný držet v ohrožení cíle ve východní Asii, ve Spojených státech i v Evropě. Přímá hrozba jaderného útoku na Prahu? Krajně nepravděpodobná. Nepřímý dopad na evropskou bezpečnost? Ten už probíhá.

Jihokorejská vojenská rozvědka v březnu 2026 uvedla, že Severní Korea dodala Rusku přes 33 000 kontejnerů vojenského materiálu, ekvivalent více než 15 milionů dělostřeleckých granátů ráže 152 mm. K tomu přes 16 000 vojáků nasazených na frontě na Ukrajině. Severokorejská munice a živá síla přímo prodlužují a zlevňují ruskou válku, která trvá už přes čtyři roky. Pro Česko a celou Evropu to znamená pokračující tlak na podporu Ukrajiny, výrobu munice a posilování východního křídla NATO. Aliance sama označuje prohlubující se obranně-průmyslovou spolupráci Ruska se Severní Koreou za vážný důvod k obavám.

Odstrašení funguje, ale práh klesá

Znamená rostoucí arzenál bezprostřední jaderný útok? Podle americké rozvědky nikoli: KLDR pravděpodobně zůstává odstrašena silami USA a spojenců. Severokorejský zákon z roku 2022 ale rozšířil podmínky, za kterých režim připouští použití jaderných zbraní, a podle analytiků tím snížil práh pro jejich nasazení. Severní Korea je navíc po obnově testovacího areálu Pchunje-ri schopna provést sedmý jaderný test v čase, který si sama zvolí. Šest předchozích testů proběhlo mezi lety 2006 a 2017.

Nejpravděpodobnější scénář proto není apokalypsa, ale eskalace jiného druhu: více testů, demonstrací síly, krizových tlaků a diplomatického vydírání. Každá nová hlavice a každý nový nosič posilují Kimovu pozici u jednacího stolu. A v polovině srpna 2026, jen pár dní před Anovým výrokem, severokorejští vojáci krátce překročili demarkační linii na Korejském poloostrově. Jihokorejská armáda odpověděla varovnými výstřely, vojáci se stáhli. Malé hraniční tření a velká jaderná eskalace nejsou totéž, ale navzájem se psychologicky posilují.

Svět Severní Koreu jako jadernou mocnost oficiálně neuznává. Kimův režim na tom pracuje, aby mu nezbylo nic jiného.