Rusové prohráli technologický závod o roky. Valkyrie rušila radary po boku F-35 a F/A-18 za horizontem

Někdy v průběhu dubna letěl nad americkou námořní střelnicí dron, který vypadá jako zmenšená stíhačka bez kokpitu. Kolem něj operovalo několik letounů F-35 námořní pěchoty a jeden F/A-18. Valkyrie během letu přijala řízení přes záhorizontní datový spoj, přepnula se na rozhraní kompatibilní se standardem A-GRA a začala plnit úkoly elektronického boje, to vše bez přímé viditelnosti na operátora. Firma Kratos výsledky zveřejnila až 18. srpna 2026, čtyři měsíce po letu. Důvod prodlevy neuvedla, ale u testů zahrnujících utajované systémy elektronického boje jde o běžnou praxi. Podstatné je, co z toho letu vyplývá pro budoucnost vzdušného boje, a proč Rusko v tomto závodě ztrácí.

Co přesně Valkyrie předvedla

Kratos oficiálně oznámila „demonstraci schopností elektronického boje“. Konkrétní typ rušeného radaru ani použitý payload firma nezveřejnila, a je fér to říct na rovinu. Radarové rušení je nicméně nejpravděpodobnější formou aktivního elektronického útoku, kterou letoun této třídy v koordinaci s F-35 a F/A-18 mohl provádět, právě proto, že námořní pěchota s Valkyrie od prvního letu v říjnu 2023 experimentuje v oblasti takzvaného AEA, tedy vzdušného elektronického útoku.

Klíčové je spojení tří prvků v jedné misi:

• Záhorizontní řízení (BLOS): operátor námořní pěchoty ovládal dron bez přímé rádiové viditelnosti, přes datový spoj přesahující klasický dosah.
• Elektronický boj: Valkyrie nesla specializovaný misijní kit a plnila koordinované úkoly elektronického boje společně s pilotovanými stroji.
• Síťová spolupráce s bojovými letouny: více F-35 a jeden F/A-18 tvořily bojovou síť, v níž dron fungoval jako vzdálený uzel přebírající část rizika.

Šlo už o čtvrtou novou konfiguraci misijního systému, kterou námořní pěchota na Valkyrie odzkoušela za necelé tři roky. To není izolovaný pokus, je to rychlá iterace platformy, která se blíží operačnímu nasazení.

Proč Rusko v tomto závodě ztrácí

Samotný fakt, že Rusko má velký bojový dron, ještě neznamená zaostání. Ruský S-70 Ochotnik poprvé vzlétl v roce 2019, tedy ve stejném roce jako Valkyrie. Jenže měřítkem technologického závodu není datum prvního letu draku. Měřítkem je to, co s ním dokážete udělat v síťovém boji.

A tady se propast otevírá. Podle analytické studie CNA z roku 2025 byl Ochotnik na Ukrajině nasazen pouze dvakrát. Investigativní server The Insider na základě satelitních snímků popisoval v lednu 2026 obnovené testování prototypů, přičemž stav sériové výroby zůstával nejasný. V říjnu 2024 Rusko nad Ukrajinou dokonce jeden exemplář samo sestřelilo, pravděpodobně po ztrátě kontroly nad strojem.

Veřejně doložená ruská demonstrace, která by kombinovala záhorizontní řízení, elektronický boj a síťovou spolupráci s moderními stíhačkami, jednoduše neexistuje. Přesné číslo „let zaostání“ nelze stanovit, protože neexistuje jednotné měřítko. Pokud ale za kritérium vezmeme ověřenou bojovou integraci do síťového prostředí, rozdíl vypadá nejméně na několik let. Rusko je silné v pozemním rušení; vrstvené systémy proti dronům a navigaci na Ukrajině to dokazují denně. Vzdušný síťový koncept, kde levný bezpilotní wingman přebírá nejrizikovější elektromagnetické úkoly po boku stíhaček páté generace, ale Moskva veřejně nepředvedla.

Levný, riskovatelný, opakovaně použitelný

Valkyrie není stealth bombardér ani sebevražedná munice. Laboratoř AFRL ji zařazuje do kategorie „attritable“, tedy účelově navržený, opakovaně použitelný bezpilotní letoun, který je ale dostatečně levný na to, aby velitel mohl tolerovat jeho nasazení do vysoce rizikových misí. Právě v tom spočívá strategická logika celého konceptu.

XQ-58A Valkyrie v číslech:

• Rozpětí křídel: 8,2 metru
• Délka: 9,1 metru
• Maximální rychlost: Mach 0,86 (přibližně 1 050 km/h)
• Praktický dostup: až 13 700 metrů (45 000 stop)
• Dolet: přes 5 500 kilometrů (3 000+ námořních mil)
• Architektura: otevřená, modulární, umožňuje rychlou výměnu misijních kitů

Pro srovnání: ruský S-70 Ochotnik je výrazně těžší stroj s rozpětím kolem 19 metrů a odhadovanou vzletovou hmotností přes 20 tun. Jde spíš o těžký úderný bezpilotní letoun koncipovaný jako průvodce Su-57, nikoli o levnou, škálovatelnou „masu“ po americkém vzoru. Kratos přitom hovoří o výrobní kapacitě kolem 40 Valkyriích ročně, a právě schopnost vyrábět tyto stroje v sérii odlišuje americký přístup od ruského kusového prototypování.

Podstata je jednoduchá: F-35 stojí desítky milionů dolarů a sedí v ní pilot. Valkyrie stojí zlomek a sedí v ní jen software. Pokud můžete nejrizikovější část mise (první průnik do prostoru protivzdušné obrany, elektronický útok na radary, průzkum v elektromagneticky nepřátelském prostředí) přesunout z pilotovaného letounu na bezpilotní wingman, děláte přesně to, co moderní válčení vyžaduje. Přesouváte riziko z člověka na stroj.

Od experimentu k programu, a co to znamená pro Česko

Námořní pěchota USA už v lednu 2026 převedla Valkyrie do programu MUX TACAIR jako svůj collaborative combat aircraft. Northrop Grumman dodá misijní kit s autonomním softwarem na otevřené architektuře, Kratos zajistí drak a integraci. Vznikla i speciální přechodová pracovní skupina, která řeší velení, výcvik, akvizice i základny. První prototyp MUX TACAIR Valkyrie má být podle Kratosu hotov v létě 2026, operační nasazení u testovací eskadry VMX-1 se ale očekává spíše kolem roku 2029.

Paralelně americké letectvo rozvíjí vlastní platformy CCA, stroje s označením YFQ-42A a YFQ-44A. První z nich vzlétl v srpnu 2025, druhý procházel pozemními testy. Valkyrie je v tuto chvíli „misijně ověřenější“, má za sebou konkrétní demonstraci elektronického boje s bojovými letouny páté generace, zatímco letecké programy CCA jsou v dřívější fázi testování.

Pro Česko je to relevantnější, než by se na první pohled zdálo. Česká republika podepsala pořízení 24 letounů F-35A, první stroje mají dorazit v roce 2031 a plných operačních schopností má systém dosáhnout v roce 2035. České F-35 budou vstupovat do aliančního ekosystému, v němž USA už dnes řeší spolupráci člověka se strojem jako standard. Nikdo netvrdí, že Česko bude provozovat Valkyrie. Ale české stíhačky budou pravděpodobně operovat v prostředí, kde bezpilotní wingmany po boku F-35 budou běžnou součástí bojových sestav.

Závod, který se neměří počtem prototypů

Skutečná výhoda Spojených států nespočívá v tom, že mají jeden konkrétní dron. Spočívá v tom, že z dronu dokázaly udělat levnější, obětovatelný uzel celé bojové sítě, způsob, jak F-35 nemusí vstupovat do nejnebezpečnější části elektromagnetického boje sama. Rusko zatím zůstává u kusových prototypů těžkého Ochotniku s nejasnou sériovou výrobou a dvěma doloženými nasazeními za více než čtyři roky války. Dubnový let Valkyrie nebyl zázračná zbraň. Byl to ale důkaz, že koncept funguje, a že ti, kdo ho nemají, budou muset dohánět.