Rusové mění taktiku a létají přímo nad Ukrajinou, protože se nemají čeho bát. Su-35S odpálil raketu a v klidu se vrátil

Není to jen další odpal ze vzdálenosti desítek kilometrů od fronty, jak to ruské letectvo dělá běžně. Tentokrát pilot přeletěl hranici, minul obce Turja a Uhrojdy, vypustil naváděnou střelu z rodiny Ch-59/69 a otočil se zpátky. Celou trasu zachytil open-source monitorovací kanál AMK Mapping, který nejprve v 09:31 informoval o průniku nad ukrajinské území a o necelou půlhodinu později zveřejnil souhrn s trasou a odpalem. Žádná ukrajinská stíhačka, žádná protiletadlová střela. Ticho. A právě to ticho je nejdůležitější zpráva celého incidentu.

Co přesně se nad Sumskou oblastí stalo

Su-35S vstoupil do ukrajinského vzdušného prostoru v oblasti Myropillja, přeletěl nad obcemi Turja a Uhrojdy a v prostoru Sumské oblasti odpálil střelu označovanou jako Ch-59/69. Přesný podtyp střely není z veřejných zdrojů jednoznačně potvrzen, ale technicky nejbližší oficiálně popsanou variantou z této rodiny je exportní Ch-59MK2, řízená střela vzduch-země s doletem až 285 km, rychlostí 900 až 1 050 km/h a bojovou hlavicí o hmotnosti do 320 kg. Letí v malé výšce 50 až 300 metrů nad terénem, což ji činí obtížně zachytitelnou.

Monitoring uvádí, že střela dopadla v oblasti města Sumy. Konkrétní zasažený objekt z otevřených zdrojů nevyplývá. Letoun se po odpalu obrátil a bez problémů se vrátil na ruskou stranu hranice. Nad Sumskou oblastí v tu chvíli podle AMK Mapping nebyla žádná ukrajinská taktická letadla.

Sumy přitom nejsou pro ruské útoky žádnou novinkou. Ještě 10. srpna město zasáhlo pět klouzavých pum KAB, po nichž bylo zraněno 14 lidí včetně dítěte a poškozeny obytné domy i infrastruktura. Rozdíl je v tom, jak útok přišel. Klouzavé pumy Su-34 a Su-35 typicky vypouštějí ze vzdálenosti 35 až 50 kilometrů od fronty, aniž by musely překročit hranici, uvádí to analýza JAPCC. Tentokrát pilot letěl přímo nad ukrajinským územím. To je zásadní odchylka.

Proč se Rusové nemuseli bát, lokálně

Formulace o tom, že se Rusové nemají čeho bát, drží, ale s jedním klíčovým upřesněním: platí lokálně, ne nad celou Ukrajinou. Sumské příhraničí je oblast, kde Rusko zjevně vyhodnotilo riziko zásahu jako výrazně nižší než jinde. A mělo k tomu důvod.

Ukrajinská protivzdušná obrana existuje a funguje, stále se opírá o systémy NASAMS, IRIS-T, SAMP/T a Patriot, doplněné o stíhačky F-16 a Mirage 2000-5. Problém není v tom, že by Ukrajina neměla žádné prostředky. Problém je v munici. Britský think-tank RUSI ve své srpnové analýze označuje doplňování interceptorů za primární slabinu ukrajinského protivzdušného deštníku v roce 2026. Prezident Zelenskyj v srpnu uvedl, že dodávky protiletadlových střel v letošním roce spadly na třetinu úrovně roku 2025. Třetina. To je číslo, které vysvětluje, proč nad sumským příhraničím bylo ticho.

Patriot je přitom jedinou zbraní v ukrajinském arzenálu schopnou efektivně sestřelovat ruské balistické střely. Vysouvat ho blízko fronty je pro Ukrajinu riskantní a drahé; systémy jsou vzácné a při podobných předsunutých misích už byly odhalovány a ničeny. Ukrajina proto logicky drží tyto systémy tam, kde hrozí největší strategické škody: u Kyjeva a kritické infrastruktury. Sumské příhraničí tím ale zůstává odkryté.

Su-35S: co umí a kde má limity

Suchoj Su-35S je jednomístný víceúčelový bojový letoun generace 4++, který Rusko řadí mezi své nejschopnější sériově vyráběné stroje. Podle oficiálních exportních materiálů Rosoboronexportu dosahuje maximální rychlosti Mach 2,25 (zhruba 2 390 km/h), má praktický dostup 18 000 metrů, maximální vzletovou hmotnost 34 500 kg a užitečné zatížení 8 000 kg rozložené na 12 závěsnících. Disponuje radarem Irbis-E s dosahem přes 350 km a vektorováním tahu motorů AL-41F1S, které mu dávají výjimečnou obratnost.

Pro srovnání: americký F-16 Block 70, který Ukrajina provozuje, má maximální rychlost Mach 2,0, užitečné zatížení kolem 7 700 kg a radar AN/APG-83 SABR s aktivním elektronickým skenováním. Su-35S je těžší, výkonnější platforma s větším doletem, ale také s větším radiovým a infračerveným podpisem, tedy snadněji detekovatelný, pokud proti němu stojí funkční protivzdušná obrana.

A právě tady je důležitá protiváha. Su-35S není nedotknutelný. Ukrajinské letectvo 8. července 2026 oznámilo sestřel jiného ruského Su-35 na východním směru. Letoun tedy lze zasáhnout, pokud je v dosahu a pokud je k dispozici prostředek, který to dokáže. Nad sumským příhraničím v daný okamžik zjevně nebyl.

Varovný signál, ne zlomový moment

Jeden veřejně zachycený průnik sám o sobě nedokazuje novou plošnou doktrínu. Nedokazuje, že Rusko získalo vzdušnou převahu nad Ukrajinou. Ale dokazuje něco jiného: že po více než čtyřech letech války Rusko aktivně hledá místa, kde se mu znovu otevírá prostor pro pilotované letectvo. A nachází je.

Pokud bude přetrvávat nedostatek interceptorů a Ukrajina bude muset dál šetřit Patriot i jiné prostředky dlouhého dosahu, podobné „zkusmé“ průlety mohou přibývat, především nad příhraničními a frontovými sektory. RUSI výslovně upozorňuje, že ukrajinské F-16 s raketami AIM-120C a Mirage 2000-5 s raketami MICA mají problém prakticky dosáhnout na ruské letouny letící vysoko a rychle 60 až 70 kilometrů za linií kontaktu. Rusko to ví. A testuje to.

Pro civilisty v Sumské oblasti to znamená kratší reakční dobu a větší ohrožení. Od začátku roku 2026 bylo z příhraničí evakuováno téměř 3 000 lidí a plně vyklizeno 83 obcí. Čím blíž k hranici, tím menší prostor na varování.

Co by muselo přijít, aby se to změnilo

Obrana proti takovým průletům není o jednom zázračném systému. Z veřejných analýz vyplývá několik směrů, které by musely fungovat současně:

• Doplnit interceptory pro Patriot a další systémy středního a dlouhého dosahu; Zelenskyj o to opakovaně žádá, naposledy v červnu a srpnu 2026.
• Udržet schopnost předsunutých přepadových rozmístění PVO, i když jsou riziková a drahá.
• Rozvíjet elektronický boj proti klouzavým pumám a naváděným střelám.
• Posílit schopnost stíhačů útočit na nosiče na větší vzdálenost.
• Ničit „lukostřelce“, tedy letiště, odpalovací platformy a logistiku, ne jen samotné střely.

Pro Českou republiku z toho plyne nepřímé, ale reálné poučení. Ministerstvo obrany při nákupu systémů RBS 70 NG výslovně odkazovalo na zkušenosti z války na Ukrajině. Česko samo dodalo Ukrajině 16 kusů protiletadlového systému 2K12 Kub včetně raket a stovky protiletadlových střel, ale nosným dodavatelem ochrany patriotové třídy není. Hlavní česká role zůstává v dělostřelecké munici.

Sumský incident je varování, ne rozsudek. Ale varování, které říká jasně: tam, kde chybí střely do systémů protivzdušné obrany, si ruské letectvo začíná brát zpět prostor, o který přišlo v prvních měsících války.