Číně i Rusku přibyde v Pacifiku nepřítel, který se nedá vystopovat. Japonsko vyvíjí hypersonickou střelu pro ponorky

Zprávu přinesla agentura Kjódó 19. srpna 2026 s odkazem na vládní zdroje. Nejde přitom o izolovaný nápad. Tokio už několik let souběžně buduje tři oddělené programové linie: hypersonickou střelu pro pozemní a námořní nosiče, ponorkovou střelu odpalovanou z torpédometu a zcela novou ponorku vybavenou vertikálním odpalovacím systémem (VLS). Teprve teď se rýsuje záměr tyto linie propojit do jednoho celku: skrytý nosič pod hladinou plus zbraň letící rychlostí přes Mach 5. Pro Čínu i Rusko, které v západním Pacifiku operují s vlastními hypersonickými arzenály, to znamená novou proměnnou v rovnici, s níž musí počítat.

Tři vrstvy jednoho programu

Označení „nový nepřítel“ neznamená, že Japonsko posílá do Pacifiku novou flotilu nebo vstupuje do konfliktu. Znamená novou schopnost, a ta se skládá ze tří vrstev, z nichž každá je v jiné fázi.

První vrstva běží nejdéle. Kontrakt na výzkum hypersonické střely (極超音速誘導弾) získala společnost Mitsubishi Heavy Industries v červnu 2023 a program má směřovat k dokončení ve fiskálním roce 2031. Střela má létat rychlostí nad Mach 5 a manévrovat způsobem, který výrazně komplikuje zachycení protivzdušnou obranou. Konkrétní dosah ani přesný rychlostní profil japonské ministerstvo obrany dosud nezveřejnilo.

Druhá vrstva je ponorková střela odpalovaná z torpédometu. Vývoj odstartoval v dubnu 2023, opět u Mitsubishi Heavy Industries, a už přešel do fáze sériového pořizování. Tato zbraň není hypersonická, ale využívá klíčovou vlastnost ponorky, tedy schopnost odpálit stand-off zbraň, aniž by prozradila svůj akční prostor.

Třetí vrstva je ta čerstvá: záměr začít s vývojem podvodně odpalované hypersonické střely. Položka figuruje v návrhu rozpočtu pro fiskální rok 2027 zatím bez uvedené částky, bez názvu i bez harmonogramu. Paralelně s ní probíhá výzkum ponorky nové generace s VLS, jehož fáze optimalizačního návrhu má trvat od fiskálního roku 2026 do roku 2029.

Proč se nedá vystopovat

Slib „nevystopovatelnosti“ stojí na dvou pilířích, z nichž každý funguje v jiné fázi útoku.

Před odpálením je hlavním problémem pro protivníka ponorka samotná. Japonské hodnoticí dokumenty k programu ponorkové střely výslovně zdůrazňují „vysokou skrytost“ jako klíčovou vlastnost nosiče. Moderní dieselelektrické ponorky třídy Taigei, které Japonsko provozuje, patří k nejtišším na světě; jejich lithium-iontové baterie umožňují dlouhý ponor bez nutnosti spouštět hlučné dieselové motory. Ponorka s výtlakem kolem 3 000 tun dokáže operovat v mělkých vodách kolem japonských ostrovů i v hlubším Pacifiku a protivník musí prohledávat obrovský prostor, aby ji vůbec detekoval.

Po odpálení nastupuje druhý pilíř: hypersonická rychlost. Let nad Mach 5, tedy přes 6 100 km/h, v kombinaci s manévrováním dává protivníkově protivzdušné obraně extrémně krátké reakční okno. Absolutně neviditelná není ani ponorka, ani střela. Fakticky ale jde o výrazně hůře odhalitelný nosič nesoucí výrazně hůře zachytitelnou zbraň.

Čína a Rusko už mají své hypersonické karty na stole

Japonsko svůj program nebuduje ve vzduchoprázdnu. Obě mocnosti, které Tokio ve svých obranných dokumentech identifikuje jako hlavní bezpečnostní výzvy, už hypersonické systémy provozují.

• Rusko nasadilo protilodní střelu 3M22 Cirkon od roku 2023. Podle japonské bílé knihy z roku 2025 dosahuje rychlosti Mach 9 a dosahu kolem 1 500 km. Cirkon je odpalován z hladinových lodí i ponorek a Rusko ho drží i v Tichém oceánu, kde operuje Tichomořská flotila.
• Čína disponuje operačně nasazenou balistickou střelou DF-17 nesoucí hypersonické kluzné těleso (HGV). Podle výroční zprávy Pentagonu spadá do dosahové kategorie zhruba 1 500 až 2 000 km a je součástí rozsáhlého čínského konvenčního raketového arzenálu zaměřeného na západní Pacifik.

Japonská odpověď má logiku: pokud protivník už disponuje hypersonickými zbraněmi, potřebuje Tokio schopnost, která zvýší jeho nejistotu. Ponorka, kterou nelze snadno najít, nesoucí střelu, kterou nelze snadno sestřelit, přesně tuto nejistotu vytváří.

Jak daleko je Japonsko oproti USA

Nejbližší srovnání nabízí americký program Conventional Prompt Strike (CPS). Americké námořnictvo už provedlo kompletní letové zkoušky včetně ověření technologie „cold-gas launch“ pro námořní platformy a plánuje podvodní zavedení na ponorky třídy Virginia ve fiskálním roce 2028. První povrchové nasazení má začít na torpédoborcích třídy Zumwalt.

Japonsko je oproti tomu stále ve fázi skládání architektury. Hypersonická střela se vyvíjí samostatně, ponorková střela z torpédometu samostatně, VLS ponorka samostatně, a záměr to vše propojit do podvodně odpalované hypersonické varianty je zatím rozpočtovou položkou bez specifikací. Prakticky řečeno: Washington už řeší zavádění, Tokio teprve navrhuje.

Přesto nejde o pouhý papírový plán. Mitsubishi Heavy Industries se objevuje napříč všemi klíčovými programy, od hypersonické střely přes ponorkovou zbraň až po japonský podíl na vývoji amerického interceptoru GPI. Průmyslová základna existuje a kontrakty běží.

Pacifistická země s protiúdernou doktrínou

Japonsko po desetiletí budovalo svou obranu na principu čistě defenzivních schopností. Zlom přišel v prosinci 2022, kdy vláda přijala novou bezpečnostní strategii zahrnující takzvanou protiúdernou schopnost. Oficiální rámec říká, že pokud by bylo Japonsko napadeno (včetně útoku balistickými střelami), může v mezích minimálně nutné sebeobrany zasáhnout cíle na území protivníka.

Nové střely a ponorkové nosiče tak Tokio formálně zasazuje do rozšířené sebeobrany a odstrašení, nikoli do klasické útočné doktríny. Klíčové ale je, že bez spolehlivého „kill chainu“ (satelitní konstelace, bezpilotních průzkumných prostředků a systému přidělování cílů) by i ta nejrychlejší střela byla jen drahý projektil bez spolehlivého navádění. Japonsko proto souběžně buduje vlastní průzkumné vrstvy, aby snížilo závislost na amerických zpravodajských datech, i když alianční spolupráce s Washingtonem zůstává páteří celého systému.

Realistické okno pro skutečně operační schopnost (ponorka s VLS odpalující hypersonickou střelu) se podle nás otevírá spíš v první polovině třicátých let. Do té doby ale samotný směr vývoje nutí Peking i Moskvu investovat do protiponorkového boje, průzkumu a protiraketových vrstev v oblastech, kde dosud počítaly s relativní převahou.