Ruský pilot Su-57 hovořil o budoucnosti letectví. Názor proti celému světu, prý bude vypadat úplně jinak, než všichni čekají

Sergej Bogdan není řadový komentátor z televizního studia. Je to zasloužilý zkušební pilot, Hrdina Ruska a muž, který osobně předváděl Su-57 na Dubai Airshow před očima celého světa. Když v rozhovoru pro Rossijskuju gazetu prohlásil, že budoucnost vojenského letectví nebude vypadat tak, jak si většina lidí představuje, stálo to za pozornost. Ne proto, že by říkal něco šokujícího, ale proto, že jeho slova jdou proti zjednodušené představě, která dnes dominuje veřejné debatě, totiž že drony brzy úplně nahradí pilotované stíhačky.

Co přesně Bogdan řekl

Bogdan v rozhovoru popsal budoucnost jako dlouhé období spolupráce člověka a bezpilotních systémů. Tam, kde bude nutné dělat „intelektuální rozhodnutí“, zůstane podle něj vždy přítomen pilot. Dronům přisoudil konkrétní úkoly: průzkum, označování cílů, krytí úderných skupin a uzavírání nejnebezpečnějších směrů. Připustil, že bezpilotníky jednou mohou vstoupit i do blízkého vzdušného boje. Ale kategoricky odmítl scénář, v němž by někdo pilotovanou aviaci „direktivně ukončil“.

Právě v tom spočívá jádro jeho postoje. Neříká, že drony nemají budoucnost. Říká, že ji nemají samy. Pilot zůstane rozhodovacím uzlem celé bojové sestavy, velitelem, který řídí smíšenou formaci pilotovaných i bezpilotních strojů. Budoucnost podle Bogdana není substituce, ale koexistence.

Proč to zní jako názor proti proudu, a proč vlastně není

Mediální zkratka posledních let zní jasně: drony vyhrávají, piloti končí. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, tuto představu výrazně posílila. Levné FPV drony ničí tanky, průzkumné bezpilotníky řídí palbu dělostřelectva a autonomní systémy pronikají do stále více rolí. Kdo sleduje jen titulky, snadno nabude dojmu, že pilotovaná stíhačka je dinosaurus čekající na asteroid.

Jenže skutečné vojenské programy největších světových hráčů říkají totéž co Bogdan, jen jinými slovy. Americké letectvo vyvíjí takzvané Collaborative Combat Aircraft (CCA), poloautonomní bezpilotní stroje navržené výslovně jako doprovod pilotovaných stíhačů. V červenci 2026 USAF oznámilo úspěšný ostrý střelecký test CCA a zároveň zdůraznilo, že zbraň nikdy nepoužije autonomně bez lidského rozhodnutí. Evropský program FCAS, na kterém pracuje Airbus s partnery, počítá s takzvanými Remote Carriers, bezpilotními doprovodnými stroji, které mají být „vždy pod lidskou kontrolou“. Dokonce i DARPA testuje řídicí software s umělou inteligencí na upravených stíhačkách F-16, ale v kokpitu stále sedí lidský pilot, který dohlíží na chování systému.

Bogdanův názor tedy ve skutečnosti není proti celému světu. Je proti zjednodušené veřejné představě. Se skutečnými programy NATO a USA je překvapivě kompatibilní.

Kde se řeč láme: ruská realita versus západní výsledky

Tady ovšem přichází zásadní háček. Bogdan mluví o spolupráci pilotovaných a bezpilotních platforem, ale ruský průmysl zatím nepředvádí, že by pro tento koncept měl stejně konkrétní výsledky jako Západ.

Na Dubai Airshow 2025 Rusko představilo bezpilotní variantu lehkého víceúčelového letounu Su-75 Checkmate, jednomotorového exportního stroje s udávanou rychlostí kolem Mach 1,8 (přibližně 2 200 km/h), doletem přibližně 2 900 km a bojovou zátěží 7,4 tuny. Jenže prezentace proběhla v modelové podobě. Šéf Rostecu Sergej Čemezov tehdy prohlásil, že stroj je „prakticky ve fázi letu“ a brzy začnou pozemní zkoušky. Od té doby ale veřejně potvrzené letové milníky chybí. Žádný rollout, žádné pojezdové testy, žádný první let.

Americký program CCA je mezitím jinde. Prototypy už mají oficiální vojenská označení YFQ-42A a YFQ-44A, probíhají letové zkoušky, jsou podepsané akviziční kontrakty a program se rozšiřuje i na spojence; například Nizozemsko formalizovalo partnerství s USAF na vývoji CCA v dubnu 2026. Rozdíl mezi ruským modelem na výstavním stojanu a americkým strojem, který už ostře střílí na testovací střelnici, je propastný.

Nezávislé oborové zdroje upozorňují na sankční tlak, výrobní problémy a chybějící potvrzené exportní zákazníky Su-75. Podle nás je nejpravděpodobnější čtení takové, že jde o projekt udržovaný především marketingově, zatímco skutečný vývoj naráží na limity ruského průmyslu zatíženého válkou na Ukrajině.

Co to znamená pro Česko a NATO

Debata o budoucnosti pilotů se netýká jen Ruska a Ameriky. Česká armáda s konceptem spolupráce pilotovaných a bezpilotních systémů aktivně počítá. Koncepce výstavby AČR 2035 přímo zmiňuje integraci spolupráce pilotovaných a bezpilotních prostředků do taktického i vrtulníkového letectva a plánuje náhradu části podzvukových letounů bezpilotními prostředky. V Přerově má být dislokován 533. prapor bezpilotních systémů.

Zároveň Česko připravuje piloty a specialisty na provoz stíhaček F-35 Lightning II v americkém výcvikovém systému. Role pilota tedy v českém kontextu rozhodně nemizí, posouvá se směrem k síťovému boji, práci s datalinky a velení smíšeným sestavám. NATO navíc už dnes provozuje pět dálkově řízených průzkumných letounů RQ-4D Phoenix, takže bezpilotní letectvo v alianci existuje, ale v jiné roli než vzdušný boj.

Skutečný závod neprobíhá v rétorice

Bogdan má v jednom pravdu: budoucnost vojenského letectví nebude vypadat jako svět bez pilotů. Na tom se shodnou Washington, Berlín, Paříž i Moskva. Skutečný spor ale dávno není o tom, jestli člověk v kokpitu zůstane. Je o tom, kdo dokáže dřív proměnit autonomní technologie z výstavních maket a konceptů v bojově použitelné systémy pod lidským dohledem. A v tomto závodě má Rusko zatím na stole především slova, zatímco Západ už testuje zbraně.