Rusko osadilo jaderné reaktory do nového ledoborce Leningrad, vydrží 40 let. Co chce s lodí dělat, moc nepotěší

V srpnu 2026 jeřáby Baltského závodu spustily do trupu ledoborce Leningrad dvojici kompaktních jaderných reaktorů RITM-200, každý o tepelném výkonu 175 MW. Celá operace trvala několik dní a proběhla v tichosti, jakou si žádá manipulace s jaderným zařízením. Žádné výstřely, žádná torpéda, a přesto jde o krok, který v Bruselu i ve Washingtonu sledují s rostoucím neklidem. Leningrad totiž není válečná loď. Je to strategický otvírač cesty, který má Rusku zajistit celoroční kontrolu nad Severní mořskou cestou, arktickým koridorem, přes nějž proudí ruský plyn, ropa i ambice.

Dva reaktory, čtyřicet let a sedm let mezi tankováním

Označení „vydrží 40 let“ zní jako záruka věčnosti, ale realita je střízlivější. Číslo odpovídá projektované životnosti celé lodi a jejího reaktorového systému, nikoli provozu bez odstávek. Podle technických podkladů IAEA má reaktor RITM-200 palivový cyklus kolem pěti až sedmi let, po nichž je nutná výměna jaderného paliva. Za čtyři dekády tak loď projde zhruba šesti až osmi překládkami. Stále je to ale obrovská autonomie ve srovnání s konvenčními ledoborci, které musí pravidelně tankovat naftu nebo LNG.

Samotný RITM-200 je integrální tlakovodní reaktor: v jediné nádobě spojuje aktivní zónu, parogenerátory, cirkulační čerpadla i kompenzátor objemu. Chladivem i moderátorem je obyčejná lehká voda. Dvojice těchto reaktorů pohání turboelektrický systém o celkovém výkonu 60 MW na hřídelích, dost na to, aby loď dlouhá 173 metrů a široká 34 metrů lámala led do tloušťky tří metrů a na volné vodě dosáhla rychlosti 22 uzlů, tedy asi 41 km/h.

Co chce Rusko s ledoborcem dělat

Odpověď je jednoduchá a právě proto znepokojivá: držet otevřenou Severní mořskou cestu. Trasa podél sibiřského pobřeží zkracuje cestu mezi Evropou a Asií oproti Suezskému průplavu o tisíce kilometrů. Podle analýzy OECD může úspora dosáhnout až 40 % vzdálenosti na některých linkách. Háček je v ledu, a právě proto Moskva potřebuje flotilu atomových ledoborců, které dokážou provázet tankery a nákladní lodě i v nejtužších měsících.

Leningrad je šestým trupem projektu 22220 a pátou sériovou lodí třídy, která už má v provozu čtyři kusy: Arktiku, Sibiř, Ural a Jakutii. Klíčovou vlastností celé série je proměnlivý ponor; lodě dokážou operovat jak v hlubokém oceánu, tak v mělkých vodách sibiřských říčních ústí. Že nejde o teorii, potvrdil v březnu 2025 ledoborec Ural, když poprvé prorazil cestu v mělké jižní části Obského zálivu tankerům s LNG.

Právě tady se skrývá jádro problému. Leningrad nepotřebuje nést rakety, aby měnil rovnováhu sil. Každý další 60MW ledoborec zvyšuje počet úseků Severní mořské cesty, které může Rusko obsluhovat současně, a snižuje prostoje mezi misemi. Výsledkem je hustší a spolehlivější provoz, a s ním i pevnější ruská kontrola nad trasou, po níž proudí zkapalněný plyn z Jamalského poloostrova, ropa z arktických terminálů a kovy ze severních dolů.

Proč to „moc nepotěší“ a koho konkrétně

NATO označuje Arktidu za bránu do severního Atlantiku a prostor zásadních obchodních, dopravních i komunikačních vazeb mezi Severní Amerikou a Evropou. Silnější ruská logistická přítomnost v tomto regionu znamená vyšší tlak na spojenecké plánování a dohled. Aliance v únoru 2026 spustila operaci Arctic Sentry a v červnu téhož roku zřídila předsunuté pozemní síly ve Finsku. Evropská unie mezitím aktualizuje svou arktickou politiku a po ruské invazi na Ukrajinu pozastavila část regionální spolupráce s Moskvou.

Česká republika sice nemá arktické pobřeží, ale jako člen NATO sdílí zájem na bezpečnosti severního křídla Aliance. A právě tam se odehrává tichá soutěž, v níž Rusko drží jeden zásadní trumf: žádná jiná země na světě neprovozuje civilní jaderné ledoborce. Pro srovnání: finský Polaris, jeden z nejmodernějších západních ledoborců, má výkon pouhých 19 MW a láme led do 1,2 metru. Americká pobřežní stráž disponuje jediným těžkým ledoborcem Polar Star s výkonem zhruba 42 MW (56 000 kW), ale jde o konvenční plavidlo z roku 1976. Kanada plánuje nové polární ledoborce, ovšem rovněž bez jaderného pohonu. Rusko se tak odlišuje kombinací jaderné autonomie, surového výkonu a schopnosti operovat v různých hloubkách.

Sankce brzdí, ale nezastavují

Program 22220 běží i přes západní sankce, byť ne bez škytavky. Americké ministerstvo financí zařadilo mateřskou korporaci USC na sankční seznam už v dubnu 2022. Baltský závod následně řešil spor s finskou Wärtsilä, která přestala dodávat vybavení pro sesterské lodě Jakutii a Čukotku. Právě Čukotka, pátá loď série, sklouzla z původního termínu konce roku 2026 do roku 2027. U Leningradu i sedmého trupu pojmenovaného Stalingrad se veřejně hovoří o hledání dalších finančních zdrojů.

Evropská komise navíc v dubnu 2026 v rámci dvacátého sankčního balíku rozšířila restrikce i na údržbové služby pro ruské LNG tankery a ledoborce. Tlak Západu tedy nesměřuje jen na export surovin, ale přímo na arktickou obslužnou infrastrukturu. Přesto jádro programu, reaktory RITM-200, dodává Rosatom z čistě domácího řetězce, a právě proto si Moskva může dovolit pokračovat.

Arktida jako tichá fronta

Skutečná síla Leningradu nebude v tom, že by někoho ohrožoval palubními zbraněmi. Bude v tom, že prodlouží ruskou schopnost organizovat provoz po vlastní severní trase ve chvíli, kdy Západ posiluje severní křídlo a systematicky omezuje energetickou závislost na Rusku; podíl ruského plynu na dovozu EU klesl v roce 2025 na 12 %. Moskva ale sází na to, že arktické suroviny a kratší námořní trasa budou mít kupce i jinde, v Číně, v Indii, v jihovýchodní Asii.

Pojmenování lodi není náhodné. Podle ruské státní televize jméno navrhli veteráni blokády Leningradu jako připomínku obrany města za druhé světové války. Symbolika je průhledná: loď nese jméno města, které vydrželo. A právě o vytrvalost, ne o útočnou sílu, v arktické soutěži jde.

Leningrad by měl být dokončen kolem roku 2028. Do té doby bude Rusko provozovat nejméně pět atomových ledoborců třídy 22220 a na horizontu se rýsuje ještě výkonnější projekt 10510 Rossija se 120 MW. Západ zatím nemá nic srovnatelného, a čas na odpověď se krátí s každým metrem ledu, který ruské lodě proříznou.